Poslední den volna... ráno devět stupňů a opar zvedající se z řeky... zbarvené stromy a střídavě zataženo, sem tam prosvitne na pár minut slunce...

Hned na prvním místě pod stromy jednoho zahlédnu, první nához moc doprava, po dvou třech minutách to stáhnu a nahazuji znovu víc pod větve... 10-15 sekund a je tam. Krásná ryba, do padesátky chybí milimetry. Stojím dlouho, snad se ještě něco povede a pak hledám v blízkosti nalevo i napravo, ale kromě jedné velké štiky, která se před mým pohledem stáhla do hloubky, nevidět nic. Ač by se to mohlo zdát podivné, jsem tu kvůli línům... tady pod větvemi se jich několik zdržuje... jeden z nich je mohutná statná ryba odhadem přes padesát centimetrů. Ale nevidět ani droboť, natož velké ryby. Procházím tichým lesem až daleko k ohbí, kde řeka nabírá hodně do šířky. Zelené podlouhlé řasy tady pokryly dno, kam až dohlédnu, jen málokde zůstal ušetřený malý ostrůvek oblázků a štěrku mezi těmi podvodními lukami. Hloubku odhaduju maximálně do jednoho metru. Stojím tam pod starými duby a oko hledá... je třeba trpělivost... většinou je prozradí záblesk těla... nebo rychlejěí pohyb... asi dvacet metrů přímo přede mnou šedé tělo... tloušť nebo parma? Těžko říct, ale je to jedno. Sleduju, jak pomalu klouže v proudu... stále kamsi proti... velká řeka lemovaná na obou stranách hlubokým lesem a jen tahle jedna divoká ryba na své pouti... dík Péťo.

Rodinná dovolená nebývá moc o rybách, využíval jsem hlavně čas od půl sedmé do devíti ráno, kdy ještě všichni vyspávali, takže velké chytání z toho nebylo. Ale lokace určitě zajímavá - okolí Durynského moře, tedy největší soustava přehrad na řece Sále. V pondělí jsme přijeli a šli to trochu okouknout, ta největší přehrada jen kousek od našeho ubytování, tedy Bleilochtalsperre nic moc, voda zelená od silnic a tak rozlehlá, že já jakožto někdo, kdo posledních pár let chytá vody, které přehodím šutrem, tak absolutně bez ponětí, jak v něčem tak obrovském a hlubokém hledat a chytat ryby...

Nakonec se rozhoduji pro přehradu Wisenta, která neleží na Sále, ale k soustavě Sálské kaskády se počítá taktéž. Tady je voda čistší a je rozlohou o dost menší než ty ostatní. Dokonce nacházím při prvním pokusu i nějaké ty bublinky... snad od rybek, ale záběr jsem neudělal. Jedu klasiku, tedy kuku z plechovky a nějaké ty pelety, pár míst do deseti metrů od břehu si vždycky prokrmil a pak se přesunoval. No bída no, ve středu ke všemu spadly teploty ke třem stupňům a začalo vytrvale pršet... ale nedal jsem se, naštěstí jsem měl s sebou svoje poncho do deště, takže se to dalo vydržet, ale záběr jsem zase neudělal. Ve čtvrtek už o něco líp, dokonce se na břeh podívaly první rybky - ploťka a tlouštík tak dvacet cenťáků. V pátek nejlepší den, dva celkem hezké cejny a zase nějakou drobotinu plus k tomu jedna jízda, ale zásek do prázdna ajajaj. No a pak už zase hajdy domů.

Tož tak. Celkově trochu zklamaný, našel jsem na inetu nějakou starší konverzaci... prý docela dost línů a kapříci do deseti kil, co umí pěkně potahat, bohužel mi se moc nedařilo. Asi jsem prostě nebyl na tom správném úseku. Nevadí, zase jsem o zkušenost bohatší a možná sem ještě někdy zavítám, třeba se Péťa nahoře příště smiluje.

Budíček v pět, po cestě k řece ještě prozíravě prohodím peletkama na pískovně jeden flek, kde jsem minule pozoroval nějakou aktivitu. No a pak zase s pečivem pod stromy, ale Alz je po deštích trochu nahoře... přede mnou se voda točí a vře, na vlasci mi furt visí nějaké traviny... asi po hodině nacházím mezi všemi těmi protiproudy klidnější flek a vydoluju odtud jednoho menšího tloušťáka. Po chvilce to balím a akce kapr k obědu se rozjíždí naplno. Na pískovně tentokrát sám, skončily konečně prázdniny, tak jsou zřejmě všichni ve škole nebo v práci. Nához sedí... dva loky pivka a následuje krátká jízda... škoda, asi se vyháknul nebo jen přejezd... pomalu namotávám a sleduju s údivem, že vlasec víc a víc směřuje pod keř po pravé ruce... zkusím trochu zabrat... světe div se, je furt tam. Chvilku se, násaďáček, snaží pak u hladiny něco vymyslet, ale tady už je konec. Rychlá fotka nahoře v trávě, následuje pozvání na prohlídku kuchyně... tenhle rok odnesená třetí rybka.Tož tak.

Ráno se mi bůhví jak nechce, ale jedu. Celkem rychle parkuju na místě z minula. Voda zase trochu opadla a tak stojím v gumákách u břehu opřený o starý buk a čekám na záběr. Zkouším nové háčky s rovnou špičkou a delším ramínkem, ale až teprve třetí zásek sedí... moc hezká rybka, jen mi vrtá hlavou, jestli jeden záběr nebyl kapřík...  přecházím pak na další místo jen pár metrů po proudu, které tady někdo vyčistil... tak vida, nejsem tady sám, kde se rád prodírá džunglí. Slezu zase do vody, je to fajn takhle chytat, mám pro proutek dostatek místa a do ničeho se neplantám... no skoro no. Vracím se zpátky k osvědčeným wide gape... prut držím v ruce a jemné škubnutí hned kontruju, zásek sedí na první... no tak nevím, asi tu senzaci s rovnou špičkou zase z krabičky vyndám. Hezký tloušť z toho je a pak už se jen kochám, co za ryby se objevují na mém fleku. Napočítal jsem tak pět kaprů a dva naprosto neskutečně velké amury... zavalité stíny dlouhé určitě přes metr... jen pomalu, ale bez námahy, jakoby kloužou proti proudu... úžasná podívaná.

V pátek nejdřív stoják, ale nemám ani ťuk a tak přejíždím zase na řeku na úsek k dlouhému jezu. V celkem rychlém sledu vystřídán tři místa a na každém z nich lapnu jednoho tlouště, nej dvaapade, moc fajnová rybka. Pak jdu dopředu až skoro k malé vodní elektrárně a sleduju jednoho dva kapry, jak pomaličku jezdí kolem rákosí. Asi hodinu se je snažím přelstít, až je to přestane bavit a odjedou. Kam? Nevím, je tady všude drobotě, ale větší ryby nevidět. Začíná pršet a tak hajdy domů.

Mám doma spousty nějakých posilovačů, dipů a nevím čeho ještě a tak jsem si včera večer trochu pohrál. Výsledek jedu hned zrána otestovat na řeku, jen po cestě jsem se stavil na stojáku a zakrmil dvě místa rozmočenýma peletama. U řeky mě přivítá brzký podzim a osum stupňů... Flek vybírám hned u spodní hranice, jsou tu nějaké stromy, tak snad se tu rybky někde schovávají. Na háček jde masový speciál... říkám si, že tak čtvrtý pátý nához by mohl něco přinést. A taky že jo, pátý nához to byl, ani nestačím položit prut a už jde špička do oblouku. Cpe se tam někam pod větve, ale nedám mu šanci. Rychle ho cvaknu a zkouším to asi ještě půl hoďky, ale nemám ani potah. Tak nic, sbalím to a alou na stojáček. Hned první nához sedí a netrvá to ani pět minut a struna se krásně rozjede a je z toho takové kapří třeštidlo. Máš štěstí, že mám v ledničce naloženou krkovičku, ty tele jedno, takhle to tady poplašit. Jdu hned na druhý flek, ale nic. I tak to bylo super, necelé dvě hoďky u vody a dvě rybky, paráda. A teď už domů, povinnosti čekají.