Řeka Mulde (česky také Mulda) je druhá největší řeka Saska. Je tvořena dvěmi řekami - Zwickauer a Freiberger Mulde, které se potkávají u vesnice Sermuth. Otdud pak pokračují své putování jako jedna Vereinigte (Společná) Mulde, která se po 147 km vlévá u města Dessau (Sasko - Anhaltsko) do Labe.

Zwickauer (Cvikovská) Mulde pramení u vesnice Schöneck a je dlouhá 167 km, Freiberger Mulde pramení jihovýchodně od vesnice Moldava v Čechách jako Moldavský potok. Je dlouhá 124 km a o něco mohutnější než Cvikovská. Celkově do povodí všech třech řek spadá území okolo 7400 čtverečních kilometrů a při ústí do řeky Labe činí normální průtok něco kolem 73 kubíků za sekundu. Ale pozor, je to živel... v roce 2013 se po vydatných deštích nasbíralo u města Bad Düben (kde se nachází i poslední měřící stanice v Sasku) ničivých 2200 kubíků za sekundu. Hladina vystoupala přes neuvěřitelných 8,5 metrů a řeka tehdy smetla vše, co jí přišlo do cesty.

První příchozí obyvatelé a s nimi spojené změny krajiny jsou doloženy kolem roku 10 000 - 8 000 př.n.l. Největší rozmach osídlení pak proběhl mezi sedmým až dvanáctým stoletím. Řeka je významným zdrojem obživy - nejen kvůli rybářství, ale protože je docela rychlá, je využívána i její síla (mlýny, pily atd.). To si ovšem vybírá krutou daň. Stále sílící industrializace napříč stoletími až do roku 1990 má za následek naprosto extrémní znečištění, teprve po roce 1990 se situace lepší a dnes je to opět jedna z nejčistčích řek v Sasku. 

Mulda bývala velmi bohatá na ryby. Z různých historických pramenů je možno vyzvědět, že mezi lety 1500 až 1880 žilo v řece 31 druhů ryb a že například 1642 bylo jen u města Dessau uloveno 4904 lososů. Dnes je řeka díky různým přehradám a splavům pro lososy bohužel neprůchodná, ale nezapomněli. Po té velké vodě se ulovili lososi až u města Colditz, holt instinkt přetrvá věky. Ono totiž i když je s touhle rybou nejvíce spojováno Labe, vodní systémy obou Muld na německé straně Krušných Hor nabízely už odedávna pro jejich přirozený výtěr ideální podmínky. 

Dnes je situace o hodně jiná. Nevím, jak na tom jsou pstruhové úseky, ale tam kam chodím, tedy parmová pásma, je druhová skladba celkem chudá a pokud člověk jezdí k řece pravidelně okoukávat jakáže to tohtoroční drobotina u břehů plave, kolikrát až žasne, jak žalostně málo tu a tam na něj potěru vykoukne. Se svými rozsáhlými úseky plných podvodních travin by jeden řekl, že se tady musí mít ryby dobře, ale zřejmě to má nějaký háček. Možná, že ty povodně zničily víc, než by si jeden myslel a dlouhé intenzivní sucha 2018 a 2019 tomu určitě moc nepomohly - z celé řeky zbyl tehdy jen potok. 

Ať je to jakkoliv, pravdou je, že Mulda své klenoty nevydává lehce. Už kolikrát jsem odjížděl domů bez jediného záběru a dušoval se, že přiště už raději někam jinam. Jenže tahle řeka mi prostě učarovala, takže už za týden jedu opět po dálnici směr Grimma - napnutý, co mě čeká tentokráte. Na internetu je možno dohledat několik studií, které tak trochu mapují kde a co. Třeba na těch mých místech je parem spíše poskrovnu, ale populace se nadějně rozrůstá. Jinak převládá tloušť, plotice, sem tam štika nebo pokud člověk najde nějakou tu pořádně hlubokou díru, tak i sumec... i když se to nezdá, jedna taková šestimetrová je jen pár metrů od místa na fotce číslo šest. Čím dál častěji je také slyšet zalovení bolena, logicky je tu i nějaká drobotina, třeba hrouzek, ouklej atd. Cejn, kapr nebo lín se vyskytují až dále po proudu od města Wurzen. Žije tady také hodně bobrů a vydru už jsem také zahlédl.

Musím přiznat, že chytání na téhle řece se pro mě pomalu, ale jistě, stalo velmi důležité. Možná je to tím, že všechny ty hodiny strávené u vody mě přivedly k tomu, abych se na tu mou rybařinou díval trochu jinak. Už se nesnažím chytit něco za každou cenu, spíše je mi bližší si počkat (klidně i více dní) a chytit pak jednu slušnou rybku. A čím dál víc se pro mě stává důležité hlavně někde tam venku být a těšit se z krásných chvilek a přírody kolem. Snad to ta řeka ví a snad i kvůli tomu mi sem tam opravdu nějakou tu rybku pošle. A také někdy, když tam zvečera někde na břehu sedím a je všude klid, přemítám, kudy ta spousta vody asi tekla dříve, jak to kolem vypadalo, co za lidé tady tehdy žili a jaký to vůbec byl život. Ale také někdy přemýšlím nad tím, proč je člověk tak podivný tvor a musí i něco tak nádherného doslova znásilnit, tedy spoutat kamennými břehy, nesmyslně narovnat, všechny možné zátoky odříznout... bažiny a močály vysušit a rozorat a dlouhé úseky břehů pak zbavit všech stromů a porostů. Tohle asi nikdy nepochopím, až je mi té řeky líto. Naštěstí, jak je na fotkách vidět, existuje stále pár míst, které si uchovaly celkem přírodní ráz a je tam člověku moc fajn.

Tento projekt začal v roce 1933 a v roce 1943 byly veškeré práce zastaveny. Původní plán byl propojením řek Weiße Elster (Bílý Halštrov), Saale (Sála) a Elbe (Labe) napojit Lipsko na severoněmeckou vodní síť přes Hamburg až k Severnímu moři. Po kanálu měly plout lodě do výtlaku 1000 tun. Ze začátku šlo všechno dobře, od roku 1936 byl úbytek lidských pracovních sil kompenzován těžkou technikou. Příchodem druhé světové války veškeré práce ustaly, po velkém vítězství měly pokračovat s nebývalou intenzitou...

Dnes je to poklidné místo. Kolem kanálu vedou po obou stranách cestičky, které jsou pro pěší i cyklisty plně dostačující. Přes víkend zde bývá proto při pěkném počasí trochu rušněji, ale podobný bugr (ohně, opilecké vyřvávání a tuny bordelu) jako na některých jezerech kolem Lipska jsem tady ještě (díkybohu) nezažil. Úsek Rybářského Spolku Lipsko je asi 7,2 km dlouhý. Průměrná hloubka je 3,5 metru a průměrná šířka je kolem 30ti metrů. Skoro po celé délce je po směru z Lipska ven levá část lemována souvislým pásem podvodních rostlin, který je různě široký, ale více jak 4-5ti metrů nedosahuje. Je zajímavé, že druhá strana takhle bohatě obrostlá není. Ta má zase jinou zvláštnost a tou jsou stulíky a lekníny, je na ně o něco bohatší. Při vstupu do vody nedoporučuju bosky, některé kameny jsou kluzké a ostré, navíc je se zde koupat zakázáno. Jako koupaliště tahle voda ani vyhledávaná neni, ale sem tam je vidět, jak ve vodě někdo zoceluje tělo a v zimě i ducha k tomu. Když už tak činí, je třeba dávat pozor, protože tahleta voda je ráj pro veslaře. Alespoň docela intenzivní provoz skifařů všech věkových kategorií o tom svědčí. Na vodě jsou povoleny i lodě s motorem, ale všehovšudy drží se to zatím v rozumných mezích, takže i přes léto se tu dá posedět bez toho, abyste si připadali jako někde na závodech F1. Musím říct, že voda je i v nejteplejším období stále průzračně čistá.

Rybí osádka: poslední dobou převládá názor, že štiky jsou dost vychytané. Ovšem můžu potvrdit sumce 190 cm na vlastní oči, a to jen pár metrů od místa, kde rád sedávám. K poctě lovce - specialisty - musím dodat, že sumec plave dál... Candátů tady moc neni, zato okouni jdou vidět všude, jen ta velikost je většinou do 20ti cm. Vetší kusy tu budou také, ale to chce určitě více času, který já osobně investuji raději jinak. Velcí kapři a amuři do 25 kg jsou zde také. Jinak klasika, tedy perlíni, cejni a nějaké ty plotice. Pozoroval jsem zde i líny a jednoho i chytil. Před pár týdny jsem zde bohužel našel raka pruhovaného, což fakticky znamená konec původních raků (pokud tady nějací byli).

Moje zkušenosti za tři roky, co zde chytám, jsou různé. Přikláním se k tvrzení, že je to voda pozdní, tedy nejlépe je chytat přes léto až do konce září nebo poloviny října. Poté někdy až do konce dubna jsou zde úlovky spíše sporadické a náhodné.

Břehy jsou zde svažité, takže bivakovat se zde nedá. Nebo dá, ale pak má rybář na výběr docela málo míst, kde je to ještě jakžtakž rovné. Navíc parkování je povoleno jen na pár místech, takže některé úseky jsou dosažitelné pouze pěšky nebo na kole. Řeším to taktikou vnadění několika dnů po sobě a celkem kratších posezení na pár hodin, ať už přes den nebo přes noc. Mám to autem dvacet az třicet minut, což je velká výhoda.

Pokud zaháknu něco většího, většinou trvá dost dlouho, než znovu něco přijde (u menších kapříků tomu tak vždy není). I tak mám pocit, že po několika dnech je potenciál místa vyčerpán a je lepší se přesunout několik desítek metrů dál. Přes léto je to výborná voda na šoulačku. Pokud je klidná hladina, stačí projít pár míst, než člověk narazí na neomylné bublinky většinou hned za pásem podvodní jungle... pak už je to jen o dostatečné opatrnosti a šikovnosti rybáře.