Krátký film o jednom pravém skotovi jménem Big Jim, který nerad snídá na prázdný žaludek a když má chuť na ženskou, tak musí do města. Naštěstí zná zkratku jen 22 kiláků dlouhou a na starém křápu tak projíždí skotské highplains jen ve svetru a s malým baťůžkem. Přiznává, že cesta je to namáhavá, takže má všude možně po pár kilometrech zahrabané flašky s posilněním. Komentátor se diví, že jedno takové místo našel Big Jim překvapivě velice rychle a ptá se, jestli už i někdy nějakou láhev ztratil. Big Jim mu říká, že prej jo, že pár flašek ztratil, když je zasypaly laviny a že i když roztály, tak tam ty flašky stejně nebyly, takže jako laviny nebrat. Nakonec se ještě zastaví v hospodě a dá tři pinty na žízeň, aby záhy zjistil, že holka mu dneska dveře neotevře a tak jede zase domů. Z cyklu BBC Bizarní a Překrásné z roku 1976... 

www.youtube.com/watch

Po minulé vycházce jsem se rozhodnul a dnes dopoledne koupil na tenhle úsek řeky celoroční povolenku. Kolem jedenácté jsem na místě, samoten a šťasten. A zase roztáčím kolotoč hledání ryb, vnadění a pak pokusů na ostro. Je zajímavé, že když jsem tu byl poprvé, tak jsem na několika místech pozoroval hloučky velkých tloušťů. Nějak se po začátku přívlačové sezôny vytratily... jen sem tam zahlídnu větší rybu. Ale potěšilo mě, že jsem zase našel nějaké kapry a parmy k tomu... na místě, kde bych je nikdy nehledal. Asi metr od břehu tam pod mladými stromy jen ztěžka jdou rozpoznat oproti kamínkovému dnu. Celkově za těch pár hodin, co jsem se tam pohyboval, napočítáno šest ryb. Vím, není to moc, ale i samotný pan Hoffman, který bydlí přímo u řeky, prý o parmách neví a v obchodě, kde mi prodávali povolenku, byli podobného názoru. Zkrátka shrnuto a podtrženo, vypadá to na trefu do černého. Dnes jim dám už pokoj, ale zítra brzy ráno zkusím štěstí. A i když jsem žádnou parmici k souboji v proudu nepřemluvil, zachutnala peletka jednomu krásnému tloušťákovi, který si stylem záběru a následnému boji s parmou v ničem věru nezadal. Poraženým všechna čest, na břehu rychlá krátká foto procedůra a už maže zpět do svého živlu. Tak dík a snad tedy zítra.

V práci fofr, než jsem se tenhle měíc rozkoukal co a jak, tak už je pokročilé datum. Počasí taky nějak nevychází, zimno a deštivo vládne tomuto víkendu. I tak se nám podaří trefit okno mezi přeháňkami a něco po obědě jsme u řeky i se sluníčkem, tak snad. Ale zdá se, že s rybami to nepříjemně zahýbalo a i když mám hned na začátku celkem poctivý záběr, tak dalších pět hodin se neděje vůbec nic. Ptám se sám sebe, jestli nejsem jen netrpělivý a třeba bych měl na každém tom fleku vydržet o krapet déle, ale asi ne. Prostě se jim dneska nechce. Nakonec až kolem půl šesté přichází dvojité nesmělé cuknutí a je z toho macatý padesátník. Zřejmě byl překvapen stejně jako já, protože opravdu bojovat začal až na břehu v podběráku... a zas mám pocit, že je někde něco na ruby... rychlá procedůra, takže fotka nic moc... nechtěl jsem ho trápit... ale pěknej, to zase jo. Na dvou místech jsem pozoroval větší kapry a kousek od fleku, co dneska bodoval, stála v proudu štika... nikdy bych nevěřil, že zrovna tahle ryba to takhle v řece dává... no člověk se furt učí. A zpět k těm kaprům... zajímavé to tam bylo, vymletá díra s průzračnou vodou a jezdili tam v kruhu. Zkoušel jsem to asi dvě hodiny a nic, šel pak ještě kousíček proti proudu a zkoušel je pod jiným úhlem... jen ticho a napětí a larvy vážek všude kolem, ale nic z toho nebylo. Celkově nachozeno několik kilometrů, ryb spatřeno pomálu, takový trochu podivný, avšak i tak krásný den u řeky. Jen já, stovky odstínů zelené všude okolo a vytoužený klid. Tak dík.