Poslední den volna... ráno devět stupňů a opar zvedající se z řeky... zbarvené stromy a střídavě zataženo, sem tam prosvitne na pár minut slunce...

Hned na prvním místě pod stromy jednoho zahlédnu, první nához moc doprava, po dvou třech minutách to stáhnu a nahazuji znovu víc pod větve... 10-15 sekund a je tam. Krásná ryba, do padesátky chybí milimetry. Stojím dlouho, snad se ještě něco povede a pak hledám v blízkosti nalevo i napravo, ale kromě jedné velké štiky, která se před mým pohledem stáhla do hloubky, nevidět nic. Ač by se to mohlo zdát podivné, jsem tu kvůli línům... tady pod větvemi se jich několik zdržuje... jeden z nich je mohutná statná ryba odhadem přes padesát centimetrů. Ale nevidět ani droboť, natož velké ryby. Procházím tichým lesem až daleko k ohbí, kde řeka nabírá hodně do šířky. Zelené podlouhlé řasy tady pokryly dno, kam až dohlédnu, jen málokde zůstal ušetřený malý ostrůvek oblázků a štěrku mezi těmi podvodními lukami. Hloubku odhaduju maximálně do jednoho metru. Stojím tam pod starými duby a oko hledá... je třeba trpělivost... většinou je prozradí záblesk těla... nebo rychlejěí pohyb... asi dvacet metrů přímo přede mnou šedé tělo... tloušť nebo parma? Těžko říct, ale je to jedno. Sleduju, jak pomalu klouže v proudu... stále kamsi proti... velká řeka lemovaná na obou stranách hlubokým lesem a jen tahle jedna divoká ryba na své pouti... dík Péťo.