Na to, že je takhle pokročilý čas, tak stále docela zima a deštivo... tenhle rok na sebe tedy léto opravdu nechává čekat. Ale co, na krátké vycházky i tak bezva čas. Tentokráte vzadu pod stromy. Ne že by se mi to vepředu nelíbilo, ale po chvilce chytání se ke mně nasomrovali dva takoví... kde jeden z nich mi tvrdil, že se tady dají chytit i amuři a že on sám už tři kolem dvou kil chytil... aha, tak tady je odpověď na moje malé postesknutí, kamže se to ti velcí tloušti poděli...

Netrvá to dlouho a razantní drbanec s protočením pinu dává tušit přítomnost pěkné rybky a mě hned vybudí z polopřemítání a polospánku. Ale pak se už nic neděje a když to vytáhnu, tak je peleta v čudu a vysmátá rybka taky. Hmm, tak ještě jednou. Asi po deseti minutách jde pomaličku špička do oblouku... chvilku přemýšlím jestli jo nebo ne, ale nakonec se rozhoduju pro zkušební zásek a ejhle... škubnutí tam někde v hlubině mi dává za pravdu. Chvilku to v proudu trvá, ale nakonec je můj a po rychlém fotoshootingu se rozloučíme. Ještě mám jeden záběr, ale nic z toho nebylo a tak mizím domů. Povedené tři hodinky u vody, díky za ně.

Po minulé vycházce jsem se rozhodnul a dnes dopoledne koupil na tenhle úsek řeky celoroční povolenku. Kolem jedenácté jsem na místě, samoten a šťasten. A zase roztáčím kolotoč hledání ryb, vnadění a pak pokusů na ostro. Je zajímavé, že když jsem tu byl poprvé, tak jsem na několika místech pozoroval hloučky velkých tloušťů. Nějak se po začátku přívlačové sezôny vytratily... jen sem tam zahlídnu větší rybu. Ale potěšilo mě, že jsem zase našel nějaké kapry a parmy k tomu... na místě, kde bych je nikdy nehledal. Asi metr od břehu tam pod mladými stromy jen ztěžka jdou rozpoznat oproti kamínkovému dnu. Celkově za těch pár hodin, co jsem se tam pohyboval, napočítáno šest ryb. Vím, není to moc, ale i samotný pan Hoffman, který bydlí přímo u řeky, prý o parmách neví a v obchodě, kde mi prodávali povolenku, byli podobného názoru. Zkrátka shrnuto a podtrženo, vypadá to na trefu do černého. Dnes jim dám už pokoj, ale zítra brzy ráno zkusím štěstí. A i když jsem žádnou parmici k souboji v proudu nepřemluvil, zachutnala peletka jednomu krásnému tloušťákovi, který si stylem záběru a následnému boji s parmou v ničem věru nezadal. Poraženým všechna čest, na břehu rychlá krátká foto procedůra a už maže zpět do svého živlu. Tak dík a snad tedy zítra.

V práci fofr, než jsem se tenhle měíc rozkoukal co a jak, tak už je pokročilé datum. Počasí taky nějak nevychází, zimno a deštivo vládne tomuto víkendu. I tak se nám podaří trefit okno mezi přeháňkami a něco po obědě jsme u řeky i se sluníčkem, tak snad. Ale zdá se, že s rybami to nepříjemně zahýbalo a i když mám hned na začátku celkem poctivý záběr, tak dalších pět hodin se neděje vůbec nic. Ptám se sám sebe, jestli nejsem jen netrpělivý a třeba bych měl na každém tom fleku vydržet o krapet déle, ale asi ne. Prostě se jim dneska nechce. Nakonec až kolem půl šesté přichází dvojité nesmělé cuknutí a je z toho macatý padesátník. Zřejmě byl překvapen stejně jako já, protože opravdu bojovat začal až na břehu v podběráku... a zas mám pocit, že je někde něco na ruby... rychlá procedůra, takže fotka nic moc... nechtěl jsem ho trápit... ale pěknej, to zase jo. Na dvou místech jsem pozoroval větší kapry a kousek od fleku, co dneska bodoval, stála v proudu štika... nikdy bych nevěřil, že zrovna tahle ryba to takhle v řece dává... no člověk se furt učí. A zpět k těm kaprům... zajímavé to tam bylo, vymletá díra s průzračnou vodou a jezdili tam v kruhu. Zkoušel jsem to asi dvě hodiny a nic, šel pak ještě kousíček proti proudu a zkoušel je pod jiným úhlem... jen ticho a napětí a larvy vážek všude kolem, ale nic z toho nebylo. Celkově nachozeno několik kilometrů, ryb spatřeno pomálu, takový trochu podivný, avšak i tak krásný den u řeky. Jen já, stovky odstínů zelené všude okolo a vytoužený klid. Tak dík.

I dnes jsem dal přednost rybám, má být až 23 stupňů, takže raději někam k vodě a do stínu, než se plahočit kdesi po skalách. Jelikož jsem vzorný manžel, odvezl jsem ženušku do práce a hajdy k jedné zastrčené farmě, kde prodávají denní lístky na úsek, který jsem si včera večer vytipoval. Pan Hoffman je příjemný postarší pán a z terasy, kde mi to hezky všechno vypisuje, jde vidět jen velký kus řeky a les a jinak nic... inu někteří už žijí v ráji tady na zemi.

Ryby jsem našel celkem rychle, hejno tloušťů, kde toho největšího tipuju něco přes pade. Jsem opatrný, jen pomalu se rovnám... neviděli mě... ale já je jo, napočítal jsem jich šest. No tak tedy jako vždycky, pod háček peletku, něco na prokrmení a pak už jen sedím a vychutnávám přírodu kolem. Asi za deset minut se špička rozkýve a je to tam. Rybka se cpe po proudu ke břehu pod stromy, ale naštěstí pro mě tam zřejmě nic zrádného pod vodou není a tak už ho vidím. A za ním další, o hodně větší, wow, on to není tloušť, to druhé je štika. A zřejmě z rodiny štikovitých přiblblých, protože jak po ní máchnu podběrákem, tak místo aby vzala roha, tak mi tam krásně vjela. Ještě chvilku koumám, jak tam dostat toho tlouště, ale nakonec se dílo podaří a na břehu v trávě si zvěčním můj první dabl na jediný malinký háček... mazec. 

Přesouvám se pak trochu víc dolů. Vypadá to tady moc slibně, ale nakonec po dvou hodinách snažení, kdy nemám ani ťuk, balím a jdu zase na hořejší úsek. Asi půl kilometru od prvního úspěšného místa nacházím další hejno tloušťů a netrvá to dlouho, zase končí jeden v podběráku. Jsou to krásné rybky, i když určitě už vytřené, jde vidět, že se tady mají dobře.

No a pak už je hotovo, balím a jedu do města na zmrzlinu a pak jdu na expediční procházku podél řeky, až tak daleko, jak čas dovolí. Ryb jsem viděl a pozoroval hodně, většinou tloušti, sem tam pstruh a dokonce i jednu parmu těsně u břehu tak v půl metru vody, no uvidíme, snad se brzy dostanu i sem.

 ... ani vlastně nevím, jak začít. Tak to zkusím tak nějak popořádku. Necelé tři měsíce zpátky jsem se přesunul skoro do nejvýchodnějšího koutku Bavorska a jelikož to ze začátku bylo docela náročné, spolkla mě práce a zařizování kolem. Času nazbyt moc nebylo a jelikož světe div se, hlavním důvodem, se na stará kolena přestěhovat, nebyla rybařina, nýbrž hory a příroda kolem, tak jsem se ve svém volnu cáral tady po blízkých vrcholcích a od ryb a všeho kolem, co s tím nějak souvisí, si dal menší pauzu. Nějakou rybařinu jsem si s sebou vzal, ale valnou většinu jsem nechal v Lipsku s tím, že stejně tam pojedeme za rodinou, tak pak něco přiberu. Jenže namísto toho jsem dokoupil horské kolo a okruh vrcholkú se začal zase rozšiřovat... stejně bylo v řekách ještě všechno hájené. Ted' už vídávám sem tam muškaře a několikrát je i pozoroval a pomaličku polehoučku začal pomýšlet na vlastní výlety za rybami. Jelikož je tady většina úseků řek fly only a já muškařinu nechal v Lipsku, bylo jasné, že budu muset na nějaký stoják a tak jsem se včera konečně rozhoupal a se svým nejvěrnějším proutkem a kolečkem odjel k večeru na menší štěrkáč. Už od auta jsem viděl vprostřed celkem slušné hejno amurů, ale ti se jen vyhřívali. Při pochůzce jsem v jednom rohu u keře sledoval celkem slušnou aktivitu a tak hned jemně prokrmil peletkama a šel si připravit, co budu potřebovat.

Sám jsem tady nebyl, po pravé ruce jsem měl moderního rybáře, který tuhle kaluž co chvíli skenoval dronem a šikmo přede mnou seděl takový podle postavy souzeno řeznický učedník, který celkem rychle udělal záběr, ale s tvrdým teleskopem a stylem do minuty musí být ryba venku, kapříka kousek před podběrákem vyřezal. No co už. Mě se pak taky začala ohýbat špička a následující zásek znamenal po dlouhé předlouhé době opět kontakt s rybou... jaký to pocit. Přetahovaná dopadla dobře a tak jsem si mohl na sluníčku blejsknout zlatou rybku. Seděl jsem pak asi ještě hoďku, ale moc spokojený jsem nebyl... kousek od nás vede hlavní silnice, takže rámus a tak nějak si to tady vychutnat prostě nešlo, takže jsem to sbalil a za chvíli byl doma. I tak fajnová vycházka.