Úterý

Věru poznat, že Pankrác, Servác a Bonifác ledoví muži jsou... ráno sice škrábat auto nemusím, ale pořádné oblečení bude u vody nutnost.

Jsem tam něco kolem osmé a celkem rychle nacházím hejno kaprů, kde pár z nich jsou opravdu slušné hovádka. Ale ryby jsou to mazané, ať se plížím jako myška, je to jako hra na škatule hejbejte se... nahodím ve východním rohu, přesunou se do západního a zase naopak, až je to přestane bavit a zmizí neznámo kam.

Trochu se trápím, holt jde poznat, že nechodím k vodě často a mé už tak volšové ruce jsou ještě volšovější. Ale je tu krásně... teda až na to počasi... střídavě mě zasypáva déšť, sníh a kroupy... nakonec jsem zimou tak ztuhlý, že to balím a mizím na dvě hodinky do bouldrovky se trochu ohřát.

Odpolední rybačku začínám kolem druhé a podaří se mi konečně zpod jednoho keře vyškrábnout prvního tlouštíka. Na dalším místě úplné mimino, ale poslední flek vydává poklad... zatím největší tloušť, co jsem tady chytnul, nefalšovanýych úctyhodných 58 cm... masivní ryba... fotky ve vodě a jedna rychlá v trávě po rychlém přeměření... takhle to dopadá, když já debil nechám doma podběrák i podložku. 

Celou dobu chytáno jen na střídku a kůrku.

Středa

Ti kapříci mi nedali pokoj a tak jsem znovu ve stejný čas na stejném místě. Tentokrát si jeden flek, který musí při své cestě za potravou stopro minout, provoním trochou ploticového krmení a pak už jen trpělivost. 

Než tu mou hru prohlédnou, otočí se jeden mamlásek snad třikrát kolem nastražené kůrky jen pár cenťáků nade dnem... mám nervy napnuté až k prasknutí... skoro nedýchám... aby se pak to kapřisko otřelo vlasec a to je konečná... je okamžitě v tahu a ostatní ryby s ním. Ježišmarjá to snad není pravda.

Holt není každý den posvícení a tak jdu dál.

Tenhle den je ovšem stejně naprosto vyjímečný... kousek od můstku přes kanál k MVE koukám na několik parem, jak stojí v proudu a čekají, co jim řeka nadělí. Nikdy jsem tady nic podobného neviděl a jedna z nich je opravdu kousek. Chvilku zkouším, jestli budou reagovat na sladkou kukuřici nebo pelety, ale oba pokusy se setkávají pouze s postupným úprkem všech ryb. Tak dnes mi asi není souzeno. Jdu pak dál, až dozadu k padlým stromům, ale ani tady nic.

Nakonec se prodírám lesem a bobřími hrady až úplně dozadu, kde jsem ještě nikdy nebyl. V padlých stromech tady stojí krásná štika, odhaduju tak minimálně na 80 - 90 cm, fakt zvíře. Jak tam tak stojím na jednom kmeni, tak zahlídnu vpravo ode mě ve vodě pohyb. Jakoby se trojice velkých šupináčů přijela podívat, kdože to ruší jejich klid. Pomaličku se stahuju na břeh a do vody letí jen kousek střídky s jedním bročkem pár centimetrů od háčku.

Světe div se, záběr... ale zásek se nekoná, ryba je pryč, než stačím vzít proutek do ruky... vytáhnu montáž z vody a je mi jasné, co se stalo. Zřejmě v rozrušení jsem natisknul střídku kolem háčku tak pevně, že při záběru touhle hrudkou prostě háček neprošel a ryba se zdejchla. A s ní i všechny ostatní.

Neslavný to konec, zplihle se vracím zpět k autu, na každém chytatelném fleku jestě poslední pohled do vody a čau... no ne úplně. Na posledním místě, kde z hloubky ční tlusté větve padlých velikánů, jen pár okamžiků slunce stačí, abych pod jednou takovou holou větví objevil krásného sumíka. Sám nevím proč, ale najednou je zase všechno fajn, stojím tam dlouho, jen se dívám a kochám, opravdu nádherný tvor... tak tohle je úžasný den, i když se dnes na břeh nepodívala ani jedna rybka, tak stejně... tolik ryb jsem tady za jednu návštěvu ještě nikdy neviděl, tak čau a zase někdy.

Dal jsem si od rybaření docela dlouhou pauzu, prostě mi víc poslední dobou dávalo skákat tady okolo po horách. Ovšem s nástupem jara už to se mnou samou netrpělivostí kdy konečně doslova šilo. No a včera jsem mohl konečně na pár hodin vyrazit někam k vodě.

A jsem tu sám, tedy skoro, všude to kejhá, švitoří, křepčí... i ty krávy na kopečku naproti se po dlouhém stání kdesi v kravínech ze srandy nahánějí. Stojím tady u obřího vracáku, voda křišťálově čistá, všechno to pozoruju, nasávám a je mi fajn. Po cestě jsem se stavil v pekárně, tak se zakousnu do čerstvého preclíku. Na háček odlamuju perfektní kousek z chlebíku koupeného jen pro rybky. Trochu to ještě prohodím na ovoněnou peletkama, došponuju vlasec a sednu v blaženém uspokojení. Ukolébán pomalým rytmem života kolem, přece jen registruju potah... bleskový zásek, chvilku odpor a nic. Ok, tak ještě jednou. Neleží to tam ani minutu a je tam. Párkrát škubne hlavou, asi ať vím, s kým že mám tu čest a pak už se nechá přitáhnout z hloubky až do podběráku. No, fajnej na start. Sedím pak bez záběru asi hodinku, následuje rychlý přesun do ohbí, ale tady je ještě větší hloubka, než kde jsem byl předtím a něco mi říká, že nejsem správně. Tak dál při břehu, až na místě, kde je krásně vidět až na dno... dva podlouhlé stíny vyrušeny mou přítomností mizí k protějšímu břehu. Aha, tak tady jsou, potfůrky. Čekám deset minut hezky daleko od břehu a pak se tam připlížím zpět a hážu mírně šikmo po proudu asi doprostřed řeky. Prut odložím na trs travin a pozoruju špičku... musel jsem to trefit fakt na centimetry, poněvadž během příští sekundy jde špička trhavě do oblouku a další rybka je tam. Rychlé pokochání na břehu a čaute, tak zase někdy.

Poslední den volna... ráno devět stupňů a opar zvedající se z řeky... zbarvené stromy a střídavě zataženo, sem tam prosvitne na pár minut slunce...

Hned na prvním místě pod stromy jednoho zahlédnu, první nához moc doprava, po dvou třech minutách to stáhnu a nahazuji znovu víc pod větve... 10-15 sekund a je tam. Krásná ryba, do padesátky chybí milimetry. Stojím dlouho, snad se ještě něco povede a pak hledám v blízkosti nalevo i napravo, ale kromě jedné velké štiky, která se před mým pohledem stáhla do hloubky, nevidět nic. Ač by se to mohlo zdát podivné, jsem tu kvůli línům... tady pod větvemi se jich několik zdržuje... jeden z nich je mohutná statná ryba odhadem přes padesát centimetrů. Ale nevidět ani droboť, natož velké ryby. Procházím tichým lesem až daleko k ohbí, kde řeka nabírá hodně do šířky. Zelené podlouhlé řasy tady pokryly dno, kam až dohlédnu, jen málokde zůstal ušetřený malý ostrůvek oblázků a štěrku mezi těmi podvodními lukami. Hloubku odhaduju maximálně do jednoho metru. Stojím tam pod starými duby a oko hledá... je třeba trpělivost... většinou je prozradí záblesk těla... nebo rychlejěí pohyb... asi dvacet metrů přímo přede mnou šedé tělo... tloušť nebo parma? Těžko říct, ale je to jedno. Sleduju, jak pomalu klouže v proudu... stále kamsi proti... velká řeka lemovaná na obou stranách hlubokým lesem a jen tahle jedna divoká ryba na své pouti... dík Péťo.

Rodinná dovolená nebývá moc o rybách, využíval jsem hlavně čas od půl sedmé do devíti ráno, kdy ještě všichni vyspávali, takže velké chytání z toho nebylo. Ale lokace určitě zajímavá - okolí Durynského moře, tedy největší soustava přehrad na řece Sále. V pondělí jsme přijeli a šli to trochu okouknout, ta největší přehrada jen kousek od našeho ubytování, tedy Bleilochtalsperre nic moc, voda zelená od silnic a tak rozlehlá, že já jakožto někdo, kdo posledních pár let chytá vody, které přehodím šutrem, tak absolutně bez ponětí, jak v něčem tak obrovském a hlubokém hledat a chytat ryby...

Nakonec se rozhoduji pro přehradu Wisenta, která neleží na Sále, ale k soustavě Sálské kaskády se počítá taktéž. Tady je voda čistší a je rozlohou o dost menší než ty ostatní. Dokonce nacházím při prvním pokusu i nějaké ty bublinky... snad od rybek, ale záběr jsem neudělal. Jedu klasiku, tedy kuku z plechovky a nějaké ty pelety, pár míst do deseti metrů od břehu si vždycky prokrmil a pak se přesunoval. No bída no, ve středu ke všemu spadly teploty ke třem stupňům a začalo vytrvale pršet... ale nedal jsem se, naštěstí jsem měl s sebou svoje poncho do deště, takže se to dalo vydržet, ale záběr jsem zase neudělal. Ve čtvrtek už o něco líp, dokonce se na břeh podívaly první rybky - ploťka a tlouštík tak dvacet cenťáků. V pátek nejlepší den, dva celkem hezké cejny a zase nějakou drobotinu plus k tomu jedna jízda, ale zásek do prázdna ajajaj. No a pak už zase hajdy domů.

Tož tak. Celkově trochu zklamaný, našel jsem na inetu nějakou starší konverzaci... prý docela dost línů a kapříci do deseti kil, co umí pěkně potahat, bohužel mi se moc nedařilo. Asi jsem prostě nebyl na tom správném úseku. Nevadí, zase jsem o zkušenost bohatší a možná sem ještě někdy zavítám, třeba se Péťa nahoře příště smiluje.

Budíček v pět, po cestě k řece ještě prozíravě prohodím peletkama na pískovně jeden flek, kde jsem minule pozoroval nějakou aktivitu. No a pak zase s pečivem pod stromy, ale Alz je po deštích trochu nahoře... přede mnou se voda točí a vře, na vlasci mi furt visí nějaké traviny... asi po hodině nacházím mezi všemi těmi protiproudy klidnější flek a vydoluju odtud jednoho menšího tloušťáka. Po chvilce to balím a akce kapr k obědu se rozjíždí naplno. Na pískovně tentokrát sám, skončily konečně prázdniny, tak jsou zřejmě všichni ve škole nebo v práci. Nához sedí... dva loky pivka a následuje krátká jízda... škoda, asi se vyháknul nebo jen přejezd... pomalu namotávám a sleduju s údivem, že vlasec víc a víc směřuje pod keř po pravé ruce... zkusím trochu zabrat... světe div se, je furt tam. Chvilku se, násaďáček, snaží pak u hladiny něco vymyslet, ale tady už je konec. Rychlá fotka nahoře v trávě, následuje pozvání na prohlídku kuchyně... tenhle rok odnesená třetí rybka.Tož tak.