Minulý rok jsem nějak v tenhle čas tady jen kousek vedle chytil pěkné telátko a jelikož mám dnes volno, tak jsem si říkal, že bych mohl opět pokusit štěstěnu. Teploty nám posledních pár dní šly pěkně dolů, tak by rybky mohly být při chuti. Zakrmil jsem asi šest hrstí kvašené kukuřice a hodil to tam. Mám to úplně stejně jako minule, pod háčkem dvě zrnka a ořezaná plovka. Místečko se mi moc líbí, tady určitě nikdo chytat nebude, je tu opravdu místo jen pro jeden proutek a i na břehu, kde sedím, je to dost zarostlé. Další plus je hodně podvodních travin jen kousek od břehu a o kousek dál pár leknínů nebo stulíků nebo co to je. Jenže až do půl třetí ráno nemám ani drbanec, pak jedno krátké zamručení signalizuje dalšího cejna... tak bezrybka nebudu. Ale teplota klesá moc a než vyjde slunce, je všechno utopené v mlze a u vody jsou tři stupně... tak to se moc nepovedlo, v takovém počasí jsem nikdy nic nechytl. Kolem páté balím, musím na chvilku do postele, odpoledne mě čekají povinnosti. Škoda no, telátko tedy snad příště, ale i tak to bylo fajn.

U vody jsem kolem jedenácté. Je krásná noc, sem tam mráček, ale hvězdičky jdou vidět hezky. Jsem zase u dvou stromů, zakrmil jsem si, pod háček dvě zrnka a šup tam s tím. Tentokráte si připravuju ještě jedno místečko asi 40 metrů nalevo. Zakrmuju dvakrát, ve dvanáct a ve tři. Noc je nejdřív tichá, ale kolem jedné se to zase rozezpívalo. Zajímavé, teplota pěkně spadla, zřejmě to těm tvorečkům nevadí. Mě je taky fajn, ležím ve spacáku a koukám na hvězdy. Támhle letí družice... a támhle taky... a tam taky. Teda provoz jak na silnici. Pamatuju si, že když jsem byl malý, nebylo to vůbec lehké nějakou spatřit. Rrr... čekám, co z toho bude... nic. I tak vstávám, asi vím, co tam na mě na háčku čeká. Hmm, je to tak, cejn. Tak plav. Trochu dokrmuju. Je půl třetí, noc se začíná lámat, na obzoru za letištěm se objevuje šedavý proužek. Vstávám a připravuju se, nějak v tenhle čas to totiž vzalo minule to kapřisko. Přesně ve tři rrr... rr... do pytle, zase cejn. Hmm, tak bezrybka nebudu, ale už by po tom mohlo skočit i něco jiného. Přidávám ke kukuřici ořezanou plovku. Kolem půl páté, jelikož se nic neděje, se přesouvám na to druhé místečko. Odněkud se vzalo hejno racků a létají tady tam a zpět. I když je už den, sem tam ještě zmerčím netopýry, zajímavé. No nic, nához se povedl, mrknu na mobil, přesně pět ráno. Sedím nahoře a dopíjím čaj. Rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr no tak to už je jiná. Beru prut do ruky a hned podle tahu je jasné, že tohle žádný junior nebude. Ryba se snaží zavrtat někde nalevo ode mě do travin a leknínů, ale moc se jí to nedaří. Světe div se, tentokrát stojí štěstí při mně a celkem brzy se objeví docela slušný lysec jen pár metrů přede mnou u hladiny, kde ho nechávám vyblbnout se. Ještě podběrák do vody, hups první pokus vedle, ale na druhý je tam. No konečně. Pak procedůra jako vždy. Docela tlusťoch a vysoký s velkou hubou. Váha ukáže osum kilo a já jsem moc moc spokojený. Kapříka pouštím a já balím. V šest jsem doma. Hezky je na tom světě.

Eric Serra je francouzký skladatel a muzikant, tvoří převážně filmovou muziku. Do dnešního hudebního okénka jsem vybral jeho soundtrack k filmu Le Grand Bleu z roku 1988. A pokud někdo náhodou tenhle film neviděl, tak to napravte, stojí to za to.

Kolem deváté jsem na místě, zakrmuju, pod háček dvě zrnka a uvidíme, jestli z toho něco bude. Je krásný úplněk, ale dost se ochladilo. Ležim ve spacáku nahoře na hrázi, dolů to mám 5 - 6 metrů... dnešní noc je velmi živá... ptáci zpívají, jakoby bylo poledne, do toho žáby a z nedalekého lesíka jdou slyšet lišky. Nade mnou Velký vůz... pomalu mě unáší do říše snů. Ale spánek mám lehký a po pár drbancích, které nechávám bez reakce, mě budí krátké zahrčení navijáku a je z toho cejn. Tření jim už asi skončilo, tak potřebují doplnit energii... raději dokrmuju, jestli tam najelo hejno, tak tam toho moc nezbude. Kolem půl třetí přichází pravá neskutečná jízda, ryba si bere vlasec takovým tempem, že sbíhám dolů jen v ponožkách. Odpor slušný a dlouhý výpad na levou stranu nejde moc ubrzdit, tak to bude první větší ryba této sezony. Jenže ouha, když už je po nějaké chvíli zpátky přede mnou, vypne se... no, tak to nepotěší, to už byl určitě hezký kousek. Čekám ještě do půl šesté, pak volají povinnosti a já musím domů. Trošku toho štěstíčka dneska chybělo...

Podle hesla, kdo je připraven, tomu je přáno, táhnu s sebou tentokrát všechno možné, ale co už. Místo mám vymyšlené, nějaké zásoby taky, tak jedem. U řeky jsem něco kolem oběda, je pařák, ani rybky nejdou vidět. Na to, že je ještě relativně začátek května voda už příjemná. Docela čumím, tak brzo jsem se v řece asi ještě neráchal...

Po asi hodině a půl, kdy to nic nedělalo, koukám, že pár desítek metrů proti proudu přece jen nějaké tlouštidla sbírají něco z hladiny. Beru starý plavačkový prut a nějaké kůrky a jde se na věc. Tentokráte to jednoduché nebylo. To co sbírali z hladiny byli nějací chrostíci a kůrka je nezajímala. Až nakonec jeden minibroček, který to vyvážil tak, že kůrka jen velmi pomalu klesala, slavil úspěch. Ve vodě vidím jak jde kůrka pomalu níž a níž a najednou ji nevidím... bez dalšího přemýšlení následuje zásek. Odpovědí je vehementní odpor a rybka se drží u dna a ne a ne s ní pohnout nahoru. Hmm, tak to se mi líbí. Břeh je tady na houby, následuje pár momentů, kdy rovnováhu vyvažuju za pomocí podběráku... nakonec to dopadne jak má, tedy rybář i rybka šťastně na břehu, uf. Má hezky nacpané bříško a 52cm, paráda.

Pak si zakrmuju peletama, ale ať se snažím sebevíc, tak už nemám ani záběr. Přejíždím na vedlejší stoják, zakrmuju, nahodím a zachumlám se do spacáku, děj se vůle boží. Mám lehký spánek a každé zavrčení navijáku kontruju zásekem. Na břehu tak dvakrát skončí sumeček, no ty jsem zrovna v noci chytat nechtěl. Odhaduju, že se kapři třou, celou noc slyším jejich bouřlivé dovádění. Až je světlo, tak vidím, jak jezdí u hladiny hned sem hned tam, hmm, tak to je asi nějaká kukuřice moc zajímat nebude... Přesto si vytipuju jedno místo pod starou vrbou a asi po hodince mám jízdu. Malinký kapřík z toho je. Jedu pak znovu na řeku, ale necítím to jako správné rozhodnutí a tak vyrážím na další stoják. Tady je to evidentně mrtvé, nevidím vůbec nic a pekelné horko tomu moc nepřidává. Na dalším rybníku hledám ryby po větru a taky je velmi rychle najdu. Rychlá akce a po hodince krásný souboj tak s tříkilovým kapříkem, pro můj avon celkem slušný soupeř a chvíli to trvá, než si ho můžu cvaknout. Paráda. Tak výlet se povedl.