Dopoledne jsem sjel kousek za Grimmu do lesa na hřiby. Nechal jsem se inspirovat houbařským jádrem na Mrku, podle fotek stále rostou. Nakonec docela nátěr, krásné hřiby jsem našel... zítra bude omajda a něco už se suší. Pak přejezd k Wurzen a obhlídka známých míst. Celkově zakrmeno asi pět fleků, na čtyřech pak ani potah. No, moc se jim dneska nechtělo... čím to mohlo být, netuším. Asi už mě mají plné zuby. Ale jeden se povedl, moc hezká a zdravá rybka, škubal tam s sebou v proudu, až jsem si hnedka říkal, že bude zřejmě z lepší sorty. Kolem šesté večer jsem doma.

Vyjeli jsme na pár dní, plán byl jasný... něco pochodit po horách, pokud bude možnost, tak si i zalozit, taky nějaké pohovory mě čekaly, prostě všehochuť. Už v pondělí ráno jsem pořídil jednodenní povolenku na řeku Alz a večer to zajel okouknout a i nějaké ty fleky prohodil peletkama a miniboilieskem. V úterý večer to stejné a ráno ve středu pak vyrazil... prý je tu možné všechno... pstruh, štika, kapr, parma, tloušť... no tak uvidíme.  Vybral jsem si táhlý oblouk, celkem tak půlkilometrový úsek a začal typický kolotoč zakrmováni a přesunování se, hledání ryb nebo něčeho, co by je prozradilo. První úspěch přichází asi po hodince... po záseku je mi hned jasné s kým mám tu čest. Tlouštidlo něco pod pade... jde hned zpět a já zase dál. Vytrvale poprchává, sem tam přijde silnější přeháňka, teploměr ukazuje 8 stupňů. Celý mokrý to po třech hodinách balím, skore dvě rybky, kde druhá mi to sebrala při stahování - okoun tak dvacet čísel, ale potěšil moc, dlouho jsem takového nechytl.

Doma tepelná kůra v podobě litru horkého čaje a krátký šlofík u topení taky fajn, taky něco teplého do žaludku a kolem třetí znovu vyrážím. Počasí je ještě nepříjemnější, ale vidina možnosti hezkého úlovku mě nezadržitelně pohání z jednoho místa na druhé až skoro do tmy. Připíšu na konto ještě jednoho lepšího tlouště a sbohem řeko, je čas to zabalit. Po cestě domů ještě zastavuju na různých místech a hledám fleky, ale asi to bude chtít víc času, je to tady samý močál. Takže příští pokus až se přestěhujeme, no jsem zvědav, jak dopadnu. Večer při pivku mě napadá, že všichni jezdí do Alp chytat pstruhy a hlavatky a já zase chytnul tlouště... asi mě maj rádi, no. 

Krásný film o jednom zručném řemeslníkovi kdesi v Japonsku, který vyrábí podběráky tradičním způsobem dle přání zákazníků. No, moc hezké to má, navíc pracuje i jako guide a když má čas, tak je sám někde na rybách a chytá moc hezky vybarvené yamame pstruhy.

youtu.be/Siw95ERMO7E

Měl jsem chuť se projít a tak jedu něco po dálnici pryč od města... v hlavě jeden flek... kdysi jsme tam už jako rodinka byli a dokonce i nějaké hříbky našli. Jdu pak celkem dlouho, slunce svítí ze špatného úhlu, oj špatně se hledá proti slunci... ani nevím, kdo vedl kroky mé. Najednou stojím u lesního jezírka, vypadá to jako malý lom, protější stěna skála, na hladině pak hustá vrstva okřehku... takový mikrosvět sám pro sebe. Kdoví, co se pod hladinou skrývá... no za nához by to stálo, ale udice je v autě.

No a pak opravdu najdu nějaké ty hříbky a spokojen se přesunuju k jednomu slepému rameni kousek od řeky. Plán je jednoduchý, zakrmím si tady dva tři fleky na lína nebo na kapra a hurá k řece. Ta je tady už dost široká. Výhodou pro mě je ovšem mírnější proud, takže můžu chytat hezky na lehko. Prochytávám pak několik hodin příbřežní partie a odměnou mi jsou čtyři rybky... tři z nich úplně stejné, až mám podezření, že je to furt ta samá ryba. Ale vzhledem k tomu, že jsem je dostal z různých míst na asi půlkilometrovém úseku, tak asi ne, to by byla moc velká náhoda. Na rameni ani ťuk a tak hezky tam bylo. Co už, stmívá se, tak hajdy domů. Díky řeko.

Porcupine Tree je anglická progresivní rocková kapela soustředěná zejména kolem workoholika Stevena Wilsona (na fotce uprostřed). Vznikla v roce 1987 a s přestávkami hrají dodnes. Pro moje hudební okénko jsem vybral album z roku 2022 Closure/Continuation, které vzniklo z nahrávek mezi lety 2010 až 2021. Tak tedy příjemný poslech.

www.youtube.com/watch