Chris Yates
Jeho nejznámější počin mezi rybáři je z roku 1980, kdy prolomil svým úlovkem kapra na udici na jezeru Redmire magickou hranici 50ti liber (51,5 lb). Veřejnost ho zřejmě zná hlavně ze 6ti dílného seriálu A Passion for Angling vysílaného BBC v první polovině 90tých let. Já jsem viděl některé díly až mnohem mnohem později díky youtube. Myslím, že tenhle seriál dost ovlivnil mé další počínání v rybářském světě. Ani tak ne tím, že bych se okamžitě přeorientoval na chytání velkých kaprů na štípané bambusové pruty, jako spíš podívat se na rybařinu trochu jiným pohledem a naučit se, jak si tenhle krásný koníček užít.
Na fotkách jsou vidět některé knihy, které vlastním, napsal jich samozřejmě víc. V češtině vyšlo Jak na ryby – v originále How to fish. Jeho knihy se čtou dobře, jeden nemusí být expert na angličtinu, aby porozuměl, co chce autor říci. Trochu problém nastává při barvitých popisech různých scén nebo výčtu rostlin a zvířátek, to pak musí slovník do ruky.
Waterlog je dalším skvělým počinem ze začátku devadesátých let. Tenhle časopis si získal mezi mnohými legendární statut. Chris Yates je samozřejmě u zrodu, působí v redakci a spolu s dalšími osobnostmi a autory anglického rybářského světa (např. Bernard Venables nebo John Bailey) publikuje i své texty. Je i spoluautorem bohatého fotografického materiálu. Mám štěstí a po jedné aukci na inetu jsem se stal šťastným vlastníkem prvních 11ti čísel za cenu velmi příjemnou. K dokonalosti už chybí jen autorův podpis a věnování. Časopis vychází dodnes, ale nejsem si jistý, jestli s ním má CY ještě něco společného.
Už jako dítě byl fascinován kaprem. Mezi rybáři v dnešní době rybu vyzdvihovanou nad jiné, obestíralo v minulosti tajemno. Jeho chycení a zdolání na udici bylo zjevně dílem štěstěny a teprve po druhé světové válce (a hlavně zásluhou Richarda Walkera) nastává období specializace a inovací za jediným účelem, a to dosažení pravidelných nenáhodných úlovků. V knize A secret Carp najdeme několik kapitol popisujících s lehkým a příjemným humorem autorovo dospívání v plnohodnotného carpfishera. Ne, že by ho jiné ryby nezajímaly, ale chytáni kapra, jak sám autor přiznává, u něj v určitých letech přerostlo v posedlost, které byl schopen obětovat vše.
Je zajímavé, že po určité době (několik let) tahle posedlost opadá a autor je najednou fascinován řekami a lovem parem. Prodává svůj dům a stěhuje se se vším, co mu drahé jest, takjest i s rodinou, do nového domu kousek od jedné z nejkrásnějších řek Anglie – Hampshire Avon. Po několika letech strávených na řekách znovu nastává zlom a vládu opět přebírá majestátní kapr. Je otázka, jestli autor znovu všechno prodal a přestěhoval se do blízkosti starých zarostlých rybníků a jezer. Nějak se o tom nezmiňuje, a tak mám pocit, že tentokráte zřejmě zasáhla paní Yatesová a holt to teď bude mít pan Yates k rybám trochu dál…
Paní Claire Yatesová je malířka a ilustrátorka a několik knih jejího manžela doplnila a ozdobila svými obrázky s přírodnímy motivy. Zřejmě není život s takovým mužem lehký a paní Yatesová a pan Yates již dnes spolu nežijí. Zůstali však velkými a dobrými přáteli a vychovali spolu čtyři děti.
Chris Yates je traditionalistou tělem i duší. Rybaří nejen s bambusovými štípanými pruty staršího data (např. Hardy, Chapmans of Ware), ale i novějšího data (Edward Barder a jeho Barbus Maximus nebo Bishop). Sám mám taky dva štípáky staršího data, ale nějaké to kapřisko raději odtáhnu normálním uhlíkáčem. Ale chytat s něčím takovým má určitě své kouzlo. Nový prut od Edwarda Badera stojí něco kolem 2,500 euro, což je pro normální smrtelníky částka ze světa snů a přeludů. Na druhou stranu mi přijde, že už to nejsou ani pruty, ale klenoty, které vytvořil člověk, jenž dokonale ovládl jedno umělecké řemeslo, opravdový mistr.
Dokonce i ten rekord z roku 1980 je chycen na štípaný prut. Shodou okolností vlastnoručně vyroben samotným Richardem Walkerem. K prutu patří naviják, a tak můžeme v TV seriálu A Passion For Angling spatřit autorův oblíbený Hardy Altex a různé typy centrepinů.
Jako správný old school carpfisher autor nikdy nepoužil boilies nebo nastražil cokoliv na vlas pod háček (update 2021 - jak je vidět v nových filmech s Martinem Bowlerem, tak tohle už neplatí). Jeho repertoár návnad a nástrah je zcela prostý: psí granule, chleba, masňáci, kukuřice z plechovky a jiný prevážně rostlinný partikl.
Mám CY moc rád, jeho humor je mi blízký a v jeho knihách je spousta situací, kdy se člověk opravdu od srdce zasměje. Jsou tam ale popsány i příběhy, nad kterými zůstává tak trochu rozum stát, např. když přijede Rod Hutchinson na Redmire a svěří se, že si v práci sám upustil kus železa na nohu, aby ho doktor napsal marod a on se tak nějakým způsobem dostal na další dva týdny k vodě…
Jinak rybaření má rodina Yatesova zřejmě od sudiček ve vínku, není od věci se zmínit, že Chris Yates je strýc dalšiho velmi známého anglického rybáře Martina Bowlera.
Chris Yates oslavil 19. dubna 2019 sve sedmdesáté narozeniny, přeji mu hodně štěstí a doufejme, že s námi ještě dlouhou dobu zůstane.
O blogu
Sedět někde u vody, poslouchat a vnímat přírodu kolem a nakonec chytit ještě nějakou rybku, prostě fajn prožitý den. A takových není moc, člověk se stará o rodinu a pejska, chodí do práce, doma je taky třeba něco udělat. A ono je to i dobře, ty chvíle u vody by nám neměly zevšednět, to by byla škoda. Je třeba si takových chvilek vážit. Některé zůstanou v paměti déle, některé se vytratí tiše a až po letech si je v určité situaci znovu připomeneme, ale spoustu toho stejně zapomeneme. Tenhle virtuální prostor mi dává šanci některé z nich uchovat. Spolu tak s dalšími věcmi, které s rybařinou ne přímo souvisí, ale které mám rád, pokusím se vytvořit takový malý útulný koutek. Takový koutek, kam se na chvíli stáhnu, když je venku počasí na ryby jako vyšité, ale člověk má jen hodinku času, takže se nikam nedostane. Je celý neklidný, šije to s ním a slovy klasika okousal by snad i nábytek, v hlavě mu proplouvají kolem nástrahy kapitální kusy, jedním slovem krize. Tehdy se uchýlím sem a snad nalezne duše má aspoň na chvíli klid.