Chris Yates patří právem mezi uznávané autory knih a textů o přírodě a rybaření, věnuje se též fotografování. Je už od dětství zapálený rybář. Jeho nejznámější počin mezi rybáři je z roku 1980, kdy prolomil svým úlovkem kapra na udici na jezeru Redmire magickou hranici 50ti liber (51,5 lb). Veřejnost ho zřejmě zná hlavně ze 6ti dílného seriálu A Passion for Angling vysílaného BBC v první polovině 90tých let. Já jsem viděl některé díly až mnohem mnohem později díky youtube. Myslím, že tenhle seriál dost ovlivnil mé další počínání v rybářském světě. Ani tak ne tím, že bych se okamžitě přeorientoval na chytání velkých kaprů na štípané bambusové pruty, jako spíš podívat se na rybařinu trochu jiným pohledem a naučit se, jak si tenhle krásný koníček užít.

Na fotkách jsou vidět některé knihy, které vlastním, napsal jich samozřejmě víc. V češtině vyšlo Jak na ryby - v originále How to fish. Jeho knihy se čtou dobře, jeden nemusí být expert na angličtinu, aby porozuměl, co chce autor říci. Trochu problém nastává při barvitých popisech různých scén nebo výčtu rostlin a zvířátek, to pak musí slovník do ruky.

 Waterlog je dalším skvělým počinem ze začátku devadesátých let. Tenhle časopis si získal mezi mnohými legendární statut. Chris Yates je samozřejmě u zrodu, působí v redakci a spolu s dalšími osobnostmi a autory anglického rybářského světa (např. Bernard Venables nebo John Bailey) publikuje i své texty. Je i spoluautorem bohatého fotografického materiálu. Mám štěstí a po jedné aukci na inetu jsem se stal šťastným vlastníkem prvních 11ti čísel za cenu velmi příjemnou. K dokonalosti už chybí jen autorův podpis a věnování. Časopis vychází dodnes, ale nejsem si jistý, jestli s ním má CY ještě něco společného.

 Už jako dítě byl fascinován kaprem. Mezi rybáři v dnešní době rybu vyzdvihovanou nad jiné, obestíralo v minulosti tajemno. Jeho chycení a zdolání na udici bylo zjevně dílem štěstěny a teprve po druhé světové válce (a hlavně zásluhou Richarda Walkera) nastává období specializace a inovací za jediným účelem, a to dosažení pravidelných nenáhodných úlovků. V knize A secret Carp najdeme několik kapitol popisujících s lehkým a příjemným humorem autorovo dospívání v plnohodnotného carpfishera. Ne, že by ho jiné ryby nezajímaly, ale chytáni kapra, jak sám autor přiznává, u něj v určitých letech přerostlo v posedlost, které byl schopen obětovat vše.

Sedět někde u vody, poslouchat a vnímat přírodu kolem a nakonec chytit ještě nějakou rybku, prostě fajn prožitý den. A takových není moc, člověk se stará o rodinu a pejska, chodí do práce, doma je taky třeba něco udělat. A ono je to i dobře, ty chvíle u vody by nám neměly zevšednět, to by byla škoda. Je třeba si takových chvilek vážit. Některé zůstanou v paměti déle, některé se vytratí tiše a až po letech si je v určité situaci znovu připomeneme, ale spoustu toho stejně zapomeneme. Tenhle virtuální prostor mi dává šanci některé z nich uchovat. Spolu tak s dalšími věcmi, které s rybařinou ne přímo souvisí, ale které mám rád, pokusím se vytvořit takový malý útulný koutek. Takový koutek, kam se na chvíli stáhnu, když je venku počasí na ryby jako vyšité, ale člověk má jen hodinku času, takže se nikam nedostane. Je celý neklidný, šije to s ním a slovy klasika okousal by snad i nábytek, v hlavě mu proplouvají kolem nástrahy kapitální kusy, jedním slovem krize. Tehdy se uchýlím sem a snad nalezne duše má aspoň na chvíli klid.