I dnes jsem dal přednost rybám, má být až 23 stupňů, takže raději někam k vodě a do stínu, než se plahočit kdesi po skalách. Jelikož jsem vzorný manžel, odvezl jsem ženušku do práce a hajdy k jedné zastrčené farmě, kde prodávají denní lístky na úsek, který jsem si včera večer vytipoval. Pan Hoffman je příjemný postarší pán a z terasy, kde mi to hezky všechno vypisuje, jde vidět jen velký kus řeky a les a jinak nic... inu někteří už žijí v ráji tady na zemi.

Ryby jsem našel celkem rychle, hejno tloušťů, kde toho největšího tipuju něco přes pade. Jsem opatrný, jen pomalu se rovnám... neviděli mě... ale já je jo, napočítal jsem jich šest. No tak tedy jako vždycky, pod háček peletku, něco na prokrmení a pak už jen sedím a vychutnávám přírodu kolem. Asi za deset minut se špička rozkýve a je to tam. Rybka se cpe po proudu ke břehu pod stromy, ale naštěstí pro mě tam zřejmě nic zrádného pod vodou není a tak už ho vidím. A za ním další, o hodně větší, wow, on to není tloušť, to druhé je štika. A zřejmě z rodiny štikovitých přiblblých, protože jak po ní máchnu podběrákem, tak místo aby vzala roha, tak mi tam krásně vjela. Ještě chvilku koumám, jak tam dostat toho tlouště, ale nakonec se dílo podaří a na břehu v trávě si zvěčním můj první dabl na jediný malinký háček... mazec. 

Přesouvám se pak trochu víc dolů. Vypadá to tady moc slibně, ale nakonec po dvou hodinách snažení, kdy nemám ani ťuk, balím a jdu zase na hořejší úsek. Asi půl kilometru od prvního úspěšného místa nacházím další hejno tloušťů a netrvá to dlouho, zase končí jeden v podběráku. Jsou to krásné rybky, i když určitě už vytřené, jde vidět, že se tady mají dobře.

No a pak už je hotovo, balím a jedu do města na zmrzlinu a pak jdu na expediční procházku podél řeky, až tak daleko, jak čas dovolí. Ryb jsem viděl a pozoroval hodně, většinou tloušti, sem tam pstruh a dokonce i jednu parmu těsně u břehu tak v půl metru vody, no uvidíme, snad se brzy dostanu i sem.

 ... ani vlastně nevím, jak začít. Tak to zkusím tak nějak popořádku. Necelé tři měsíce zpátky jsem se přesunul skoro do nejvýchodnějšího koutku Bavorska a jelikož to ze začátku bylo docela náročné, spolkla mě práce a zařizování kolem. Času nazbyt moc nebylo a jelikož světe div se, hlavním důvodem, se na stará kolena přestěhovat, nebyla rybařina, nýbrž hory a příroda kolem, tak jsem se ve svém volnu cáral tady po blízkých vrcholcích a od ryb a všeho kolem, co s tím nějak souvisí, si dal menší pauzu. Nějakou rybařinu jsem si s sebou vzal, ale valnou většinu jsem nechal v Lipsku s tím, že stejně tam pojedeme za rodinou, tak pak něco přiberu. Jenže namísto toho jsem dokoupil horské kolo a okruh vrcholkú se začal zase rozšiřovat... stejně bylo v řekách ještě všechno hájené. Ted' už vídávám sem tam muškaře a několikrát je i pozoroval a pomaličku polehoučku začal pomýšlet na vlastní výlety za rybami. Jelikož je tady většina úseků řek fly only a já muškařinu nechal v Lipsku, bylo jasné, že budu muset na nějaký stoják a tak jsem se včera konečně rozhoupal a se svým nejvěrnějším proutkem a kolečkem odjel k večeru na menší štěrkáč. Už od auta jsem viděl vprostřed celkem slušné hejno amurů, ale ti se jen vyhřívali. Při pochůzce jsem v jednom rohu u keře sledoval celkem slušnou aktivitu a tak hned jemně prokrmil peletkama a šel si připravit, co budu potřebovat.

Sám jsem tady nebyl, po pravé ruce jsem měl moderního rybáře, který tuhle kaluž co chvíli skenoval dronem a šikmo přede mnou seděl takový podle postavy souzeno řeznický učedník, který celkem rychle udělal záběr, ale s tvrdým teleskopem a stylem do minuty musí být ryba venku, kapříka kousek před podběrákem vyřezal. No co už. Mě se pak taky začala ohýbat špička a následující zásek znamenal po dlouhé předlouhé době opět kontakt s rybou... jaký to pocit. Přetahovaná dopadla dobře a tak jsem si mohl na sluníčku blejsknout zlatou rybku. Seděl jsem pak asi ještě hoďku, ale moc spokojený jsem nebyl... kousek od nás vede hlavní silnice, takže rámus a tak nějak si to tady vychutnat prostě nešlo, takže jsem to sbalil a za chvíli byl doma. I tak fajnová vycházka.