No někdy se stává i mně, že mám fakt suprový den. Jeden takový byl dnes... dopoledne trénink a lezení s kámošem, pak rychle něco na zub a už uháním po dálnici směrem Leisnig...  mám tam pár takových místeček... a tentokrát mi nejde ani tak o ryby. Zaparkuju, obhlídnu to a volím jednoduchou taktiku - zakrmuju jeden flek před rákosím a druhý, takový kout, kde je nafoukáno. No a pak se jdu projít a během hodiny nasbírám skoro tašku krásných mladých křemenáčů, až se mi tomu ani nechce věřit... spoustu malinkých tam navíc nechávám. Pak si sednu spokojeně do trávy a čistím a čistím, mezitím hážu očkem, jestli se něco neděje. Ale neděje se nic, tak jdou hříbky do auta a já se pak přesunuju na druhý flek. Jen opatrně, podle bublinek je jasné, že tady ryby jsou. Netrvá to dlouho a kroužek prověšený na vlasci mezi očkama vystoupá vzhůru... zásek jde bohužel do prázdna. Hm, to je divné... že by přejezd? Tak ještě jednou. Asi po pěti minutách začne kroužek znovu stoupat a tentokrát zásek sedí. Na jemný proutek docela potáháníčko, ale rybka není z těch záludných a do ničeho se nezamotá. Lyseček, cenťák přes pade... čistím a kuchám rovnou u vody, bude polívečka a pár kousků jen tak na másle s česnekem, hmmm, jojo, tak jedem.

Kolem desáté dopoledne ušoulám trochu těsta, do brašničky ještě něco na zub pro sebe a alou k řece.

"Nazdárek, dlouho jsme se neviděli, prý jsi zase trochu vyváděla." 

"Tak už bylo na čase umýt břehy... tak copak, jako obvykle?"

"Jojo, poprosil bych o pár tlouštíků a zase domů."

"Jak je libo, mladý pane, ale budeš se přeci jen muset snažit, už jsem čistá jako jarní vánek."

Nakonec se rozhoduju pro poměrně jistou taktiku a nejdřív zakrmuju pár míst, které se i v pražícím slunci pozdávají jako nadějné. Většinou se jedná o mírnější proud s náhlým přechodem z mělčiny do hloubky. Mám s sebou i knížku a tak si čekání krátím starou klasikou aneb zpět ke kořenům. No a pak umotám nový návazec s hezky ostrým háčkem a hážu to kousek za mladičkou vrbu. Netrvá to dlouho a přijde celkem jasný signál, pak se chvilku nic neděje... mám tam slabý průvěs... a najednou je jasně vidět, jak se všechno napíná a vlasec řeže vodu tím nejkrásnějším véčkem, které znám. Zásek jde do pevného, proutek pěkně ohlý a rybka se škube k vrbě... snaží se tam zavrtat do trávy, ale nedávám jí šanci a končí v síťce. Na rozjezd pěkné, do padesátky chybí ždibínek... tak plav loupežníku. Přesunuju se, ale po půlhodince bez odezvy jdu dál. Je to jen pár metrů, protože se tu musím prodírat hustým křovím, tak raději opatrně. Ale tady taky nic, neva. Tak tedy flek číslo čtyři aneb místo tutové... řeka je tu široká se spoustou mělčin. Jedna taková je skoro na dosah, proutek s vidličkou upevňuju do trsu travin a nahazuju tam, kde ubíhající voda mění barvu a signalizuje modrozeleným odstínem hloubku. Ani ne pět minut a špička se přihne, pak povolí a pak se rozkýve a to už mám proutek v ruce. Rybka se drží u dna, ale podle tahu to nebude nic velkého. Po chvilce na mě vykoukne mladé zdravé tlouštidlo, dej bože, ať doroste v pořádný válec. Nahazuju teď víc šikmo směrem ke břehu. Čekám asi deset minut, ale nic se neděje. Skoro přesně v ten moment, kdy se rozhodnu, že půjdu o dům dál beng! a je tam. Jen o malinko větší, fajná rybka. Balím a šlapu asi půl kilometru na jedno moje tajné místo. Je třeba se tady prvních deset metrů prodrat hustým porostem, ale pak je tam flek, kde vylézají z vody bobři a tam se dá celkem slušně chytat. Jen se tam proderu, pozoruju ocasní ploutev velké ryby úplně vlevo pod stromem... cejn? kapr? Tloušť to nebyl stopro. Zakrmuju a tentokrát nečekám. První rybka malý tlouštík, ale druhá už ten správný záběr a mazec, krásná třiapadesátka. Ještě to chvilku zkouším, ale už nic nepřijde. Tak teda řeko díky, bylo to moc moc fajn.

"No prosím... a přijdeš zas?"

"Určitě. Měj se."

Asi pár týdnů zpět mi přistálo v soukromých zprávách, že by nebylo marné se potkat někde na severu Čech... byli bychom tři a zachytali bychom pátek, sobota a neděle. Já měl už naplánovanou dovolenou s rodinou, avšak naštěstí mám rodinku chápavou, která tatínkovo postižení toleruje a tak se to nakonec povedlo nějak skloubit. Lubo mi ještě pomohl vyřídit vše kolem a ve čtvrtek 12.9. jsme spolu byli porpvé na rybách. Den to byl nádherný, ještě docela teplo a řeka vypadala tak vábně... než jsme nachystali nářadíčko, vybíhám podél břehů a zakrmuju tři fleky... jen tak lehce, trochu to provonět. Lubo jde do proudu a nechává svou koncentraci zhmotněnou do oranžové anténky pomalu ubíhat vodou... dneska je k nám řeka štědrá a nachytáme i pěkné rybky, já zdolal šikovnou parmičku a pak vyháknul dva kapříky... jednoho těsně u podběráku, ale neva, nebylo to nic velkého. Lubo se pokouší o ostroretky, které by tam někde měly být, ale asi poodjely někam jinam. Podzim je cítit ve vzduchu a večer se ochlazuje, kolem sedmé to balíme a hajdy domů. 

V pátek se pak konečně setkáváme všichni tři. Je to fajn, že to takhle funguje, člověk sem tam prohodí pár slov na mrku, ale pak tady v reálu se rozběhl úplně jiný pokec. Marťas je vybavený do nepohody na jedničku a tak i když prší, jsme schovaní pod jeho brolíčkem a je fajn. Rybky sice moc nejdou, ale je nám to jedno. Zůstávám až do deseti večer, je dost vítr a tma a neznám to tady, navigaci nemám, ale po cestě domů se ztratím jen jednou. Ulehávám s pocitem lehkosti a zdá se mi o řece a ptácích kolem.

Rodinka má přednost, a tak to v sobotu neklapne, vyrážím jen sám na chvilku za kemp. Je tam takový keř. Už když jsem še kolem poprvé, tak se moje pozornost upnula na malý plácek za ním, kde proud trochu polevoval a o kousek dál se stáčel ke břehu. Po prokrmení jsem tomu dal tři hodinky čas a pak opatrně nahodil. První záběr jsem seknul do prázdna, ale druhý sedí a ryba si bere krásně vlasec a dere se doprostřed řeky. Moc na to netlačím, ale skláním proutek tak, aby mi proud pomohl rybku zatlačit spíš ke mně, což se daři a po pár minutách je v podběráku nádherná parma 68 cenťáků dlouhá... v životě jsem nechytnul větší, moc krásná rybka... tak tohle je opravdu nej.

V neděli dopoledne balíme, argumentuju, že i když si zajedeme, přece jen bychom se měli zastavit za Martinem ještě aspoň na malý pokec. Myslím, že je moc rád, že jsme přijeli, pohostil nás čajem a bonbony a byla sranda. No a pak je tu konec, tak kámo čau. A to je konec i mého rybářského dobrodružství, dále už jen jak je domluveno památky, zámky a zahrady, prostě jak si rodinka přeje. Ale nevadí mi to ani trochu, když tak na některé ty zámky koukám, tak si říkám, že já vlastně zachytal taky královsky. Tak hoši snad zase brzy, byla to paráda.

Silent Angling je YT kanál jednoho šikovného celkem všestranného rybáře z Anglie. Najdeme tu chytání tlouštů, parem, štik nebo línů. Krásné záběry doprovází pouze autentická zvuková kulisa přírody kolem, nebudeme rušeni žádným mluveným slovem nebo hudebním doprovodem, jen sem tam na nás vyskočí kratičký text na vysvětlenou. Vybral jsem epizodu o chytání s centrepinem na řece Wye, tohle se opravdu povedlo - nádherný manifest a oslava letní přírody a jednoduchého přístupu k rybařině. Ať vám chutná.

www.youtube.com/watch