Měl jsem chuť se projít a tak jedu něco po dálnici pryč od města... v hlavě jeden flek... kdysi jsme tam už jako rodinka byli a dokonce i nějaké hříbky našli. Jdu pak celkem dlouho, slunce svítí ze špatného úhlu, oj špatně se hledá proti slunci... ani nevím, kdo vedl kroky mé. Najednou stojím u lesního jezírka, vypadá to jako malý lom, protější stěna skála, na hladině pak hustá vrstva okřehku... takový mikrosvět sám pro sebe. Kdoví, co se pod hladinou skrývá... no za nához by to stálo, ale udice je v autě.

No a pak opravdu najdu nějaké ty hříbky a spokojen se přesunuju k jednomu slepému rameni kousek od řeky. Plán je jednoduchý, zakrmím si tady dva tři fleky na lína nebo na kapra a hurá k řece. Ta je tady už dost široká. Výhodou pro mě je ovšem mírnější proud, takže můžu chytat hezky na lehko. Prochytávám pak několik hodin příbřežní partie a odměnou mi jsou čtyři rybky... tři z nich úplně stejné, až mám podezření, že je to furt ta samá ryba. Ale vzhledem k tomu, že jsem je dostal z různých míst na asi půlkilometrovém úseku, tak asi ne, to by byla moc velká náhoda. Na rameni ani ťuk a tak hezky tam bylo. Co už, stmívá se, tak hajdy domů. Díky řeko.

Porcupine Tree je anglická progresivní rocková kapela soustředěná zejména kolem workoholika Stevena Wilsona (na fotce uprostřed). Vznikla v roce 1987 a s přestávkami hrají dodnes. Pro moje hudební okénko jsem vybral album z roku 2022 Closure/Continuation, které vzniklo z nahrávek mezi lety 2010 až 2021. Tak tedy příjemný poslech.

www.youtube.com/watch

Opět parádní den... vyrazil jsem kolem jedenácté, v lese sice plno aut, ale za hodinku a půl mám i tak plnou tašku, takže spokojenost veliká. Jen mi několikrát zacvakaly půlky - snad všude kolem mě podřimovali divočáci. Když jsem asi počtvrté zase nějaké vylekal, vrátil jsem se raději k autu a hledal jen kolem cest.

Přejezd k Zwickauer Mulde kousek pod Colditz ... smutné, sem už chytat nepůjdu... mraky kormoránů tenhle úsek doslova decimují. Přejíždím tedy až k městu Wurzen a kousek za ním si zakrmuju dva fleky. Na tom prvním ani nedojím chleba a je tam. Cenťák přes pade a docela boj. Druhý flek nic a jak tak koukám nahoru a kolem, sbírá se to k pěkné sprše. Balím... než budu doma... a hříbky musím taky zpracovat... čau řeko milovaná, tak zase příště.

A že máme už říjen, tak večer něco koštnout.

No někdy se stává i mně, že mám fakt suprový den. Jeden takový byl dnes... dopoledne trénink a lezení s kámošem, pak rychle něco na zub a už uháním po dálnici směrem Leisnig...  mám tam pár takových místeček... a tentokrát mi nejde ani tak o ryby. Zaparkuju, obhlídnu to a volím jednoduchou taktiku - zakrmuju jeden flek před rákosím a druhý, takový kout, kde je nafoukáno. No a pak se jdu projít a během hodiny nasbírám skoro tašku krásných mladých křemenáčů, až se mi tomu ani nechce věřit... spoustu malinkých tam navíc nechávám. Pak si sednu spokojeně do trávy a čistím a čistím, mezitím hážu očkem, jestli se něco neděje. Ale neděje se nic, tak jdou hříbky do auta a já se pak přesunuju na druhý flek. Jen opatrně, podle bublinek je jasné, že tady ryby jsou. Netrvá to dlouho a kroužek prověšený na vlasci mezi očkama vystoupá vzhůru... zásek jde bohužel do prázdna. Hm, to je divné... že by přejezd? Tak ještě jednou. Asi po pěti minutách začne kroužek znovu stoupat a tentokrát zásek sedí. Na jemný proutek docela potáháníčko, ale rybka není z těch záludných a do ničeho se nezamotá. Lyseček, cenťák přes pade... čistím a kuchám rovnou u vody, bude polívečka a pár kousků jen tak na másle s česnekem, hmmm, jojo, tak jedem.

Kolem desáté dopoledne ušoulám trochu těsta, do brašničky ještě něco na zub pro sebe a alou k řece.

"Nazdárek, dlouho jsme se neviděli, prý jsi zase trochu vyváděla." 

"Tak už bylo na čase umýt břehy... tak copak, jako obvykle?"

"Jojo, poprosil bych o pár tlouštíků a zase domů."

"Jak je libo, mladý pane, ale budeš se přeci jen muset snažit, už jsem čistá jako jarní vánek."

Nakonec se rozhoduju pro poměrně jistou taktiku a nejdřív zakrmuju pár míst, které se i v pražícím slunci pozdávají jako nadějné. Většinou se jedná o mírnější proud s náhlým přechodem z mělčiny do hloubky. Mám s sebou i knížku a tak si čekání krátím starou klasikou aneb zpět ke kořenům. No a pak umotám nový návazec s hezky ostrým háčkem a hážu to kousek za mladičkou vrbu. Netrvá to dlouho a přijde celkem jasný signál, pak se chvilku nic neděje... mám tam slabý průvěs... a najednou je jasně vidět, jak se všechno napíná a vlasec řeže vodu tím nejkrásnějším véčkem, které znám. Zásek jde do pevného, proutek pěkně ohlý a rybka se škube k vrbě... snaží se tam zavrtat do trávy, ale nedávám jí šanci a končí v síťce. Na rozjezd pěkné, do padesátky chybí ždibínek... tak plav loupežníku. Přesunuju se, ale po půlhodince bez odezvy jdu dál. Je to jen pár metrů, protože se tu musím prodírat hustým křovím, tak raději opatrně. Ale tady taky nic, neva. Tak tedy flek číslo čtyři aneb místo tutové... řeka je tu široká se spoustou mělčin. Jedna taková je skoro na dosah, proutek s vidličkou upevňuju do trsu travin a nahazuju tam, kde ubíhající voda mění barvu a signalizuje modrozeleným odstínem hloubku. Ani ne pět minut a špička se přihne, pak povolí a pak se rozkýve a to už mám proutek v ruce. Rybka se drží u dna, ale podle tahu to nebude nic velkého. Po chvilce na mě vykoukne mladé zdravé tlouštidlo, dej bože, ať doroste v pořádný válec. Nahazuju teď víc šikmo směrem ke břehu. Čekám asi deset minut, ale nic se neděje. Skoro přesně v ten moment, kdy se rozhodnu, že půjdu o dům dál beng! a je tam. Jen o malinko větší, fajná rybka. Balím a šlapu asi půl kilometru na jedno moje tajné místo. Je třeba se tady prvních deset metrů prodrat hustým porostem, ale pak je tam flek, kde vylézají z vody bobři a tam se dá celkem slušně chytat. Jen se tam proderu, pozoruju ocasní ploutev velké ryby úplně vlevo pod stromem... cejn? kapr? Tloušť to nebyl stopro. Zakrmuju a tentokrát nečekám. První rybka malý tlouštík, ale druhá už ten správný záběr a mazec, krásná třiapadesátka. Ještě to chvilku zkouším, ale už nic nepřijde. Tak teda řeko díky, bylo to moc moc fajn.

"No prosím... a přijdeš zas?"

"Určitě. Měj se."