Rodinná dovolená nebývá moc o rybách, využíval jsem hlavně čas od půl sedmé do devíti ráno, kdy ještě všichni vyspávali, takže velké chytání z toho nebylo. Ale lokace určitě zajímavá - okolí Durynského moře, tedy největší soustava přehrad na řece Sále. V pondělí jsme přijeli a šli to trochu okouknout, ta největší přehrada jen kousek od našeho ubytování, tedy Bleilochtalsperre nic moc, voda zelená od silnic a tak rozlehlá, že já jakožto někdo, kdo posledních pár let chytá vody, které přehodím šutrem, tak absolutně bez ponětí, jak v něčem tak obrovském a hlubokém hledat a chytat ryby...

Nakonec se rozhoduji pro přehradu Wisenta, která neleží na Sále, ale k soustavě Sálské kaskády se počítá taktéž. Tady je voda čistší a je rozlohou o dost menší než ty ostatní. Dokonce nacházím při prvním pokusu i nějaké ty bublinky... snad od rybek, ale záběr jsem neudělal. Jedu klasiku, tedy kuku z plechovky a nějaké ty pelety, pár míst do deseti metrů od břehu si vždycky prokrmil a pak se přesunoval. No bída no, ve středu ke všemu spadly teploty ke třem stupňům a začalo vytrvale pršet... ale nedal jsem se, naštěstí jsem měl s sebou svoje poncho do deště, takže se to dalo vydržet, ale záběr jsem zase neudělal. Ve čtvrtek už o něco líp, dokonce se na břeh podívaly první rybky - ploťka a tlouštík tak dvacet cenťáků. V pátek nejlepší den, dva celkem hezké cejny a zase nějakou drobotinu plus k tomu jedna jízda, ale zásek do prázdna ajajaj. No a pak už zase hajdy domů.

Tož tak. Celkově trochu zklamaný, našel jsem na inetu nějakou starší konverzaci... prý docela dost línů a kapříci do deseti kil, co umí pěkně potahat, bohužel mi se moc nedařilo. Asi jsem prostě nebyl na tom správném úseku. Nevadí, zase jsem o zkušenost bohatší a možná sem ještě někdy zavítám, třeba se Péťa nahoře příště smiluje.

Budíček v pět, po cestě k řece ještě prozíravě prohodím peletkama na pískovně jeden flek, kde jsem minule pozoroval nějakou aktivitu. No a pak zase s pečivem pod stromy, ale Alz je po deštích trochu nahoře... přede mnou se voda točí a vře, na vlasci mi furt visí nějaké traviny... asi po hodině nacházím mezi všemi těmi protiproudy klidnější flek a vydoluju odtud jednoho menšího tloušťáka. Po chvilce to balím a akce kapr k obědu se rozjíždí naplno. Na pískovně tentokrát sám, skončily konečně prázdniny, tak jsou zřejmě všichni ve škole nebo v práci. Nához sedí... dva loky pivka a následuje krátká jízda... škoda, asi se vyháknul nebo jen přejezd... pomalu namotávám a sleduju s údivem, že vlasec víc a víc směřuje pod keř po pravé ruce... zkusím trochu zabrat... světe div se, je furt tam. Chvilku se, násaďáček, snaží pak u hladiny něco vymyslet, ale tady už je konec. Rychlá fotka nahoře v trávě, následuje pozvání na prohlídku kuchyně... tenhle rok odnesená třetí rybka.Tož tak.

Ráno se mi bůhví jak nechce, ale jedu. Celkem rychle parkuju na místě z minula. Voda zase trochu opadla a tak stojím v gumákách u břehu opřený o starý buk a čekám na záběr. Zkouším nové háčky s rovnou špičkou a delším ramínkem, ale až teprve třetí zásek sedí... moc hezká rybka, jen mi vrtá hlavou, jestli jeden záběr nebyl kapřík...  přecházím pak na další místo jen pár metrů po proudu, které tady někdo vyčistil... tak vida, nejsem tady sám, kde se rád prodírá džunglí. Slezu zase do vody, je to fajn takhle chytat, mám pro proutek dostatek místa a do ničeho se neplantám... no skoro no. Vracím se zpátky k osvědčeným wide gape... prut držím v ruce a jemné škubnutí hned kontruju, zásek sedí na první... no tak nevím, asi tu senzaci s rovnou špičkou zase z krabičky vyndám. Hezký tloušť z toho je a pak už se jen kochám, co za ryby se objevují na mém fleku. Napočítal jsem tak pět kaprů a dva naprosto neskutečně velké amury... zavalité stíny dlouhé určitě přes metr... jen pomalu, ale bez námahy, jakoby kloužou proti proudu... úžasná podívaná.

V pátek nejdřív stoják, ale nemám ani ťuk a tak přejíždím zase na řeku na úsek k dlouhému jezu. V celkem rychlém sledu vystřídán tři místa a na každém z nich lapnu jednoho tlouště, nej dvaapade, moc fajnová rybka. Pak jdu dopředu až skoro k malé vodní elektrárně a sleduju jednoho dva kapry, jak pomaličku jezdí kolem rákosí. Asi hodinu se je snažím přelstít, až je to přestane bavit a odjedou. Kam? Nevím, je tady všude drobotě, ale větší ryby nevidět. Začíná pršet a tak hajdy domů.

Mám doma spousty nějakých posilovačů, dipů a nevím čeho ještě a tak jsem si včera večer trochu pohrál. Výsledek jedu hned zrána otestovat na řeku, jen po cestě jsem se stavil na stojáku a zakrmil dvě místa rozmočenýma peletama. U řeky mě přivítá brzký podzim a osum stupňů... Flek vybírám hned u spodní hranice, jsou tu nějaké stromy, tak snad se tu rybky někde schovávají. Na háček jde masový speciál... říkám si, že tak čtvrtý pátý nához by mohl něco přinést. A taky že jo, pátý nához to byl, ani nestačím položit prut a už jde špička do oblouku. Cpe se tam někam pod větve, ale nedám mu šanci. Rychle ho cvaknu a zkouším to asi ještě půl hoďky, ale nemám ani potah. Tak nic, sbalím to a alou na stojáček. Hned první nához sedí a netrvá to ani pět minut a struna se krásně rozjede a je z toho takové kapří třeštidlo. Máš štěstí, že mám v ledničce naloženou krkovičku, ty tele jedno, takhle to tady poplašit. Jdu hned na druhý flek, ale nic. I tak to bylo super, necelé dvě hoďky u vody a dvě rybky, paráda. A teď už domů, povinnosti čekají.

Vnuknutí pár dní zpět mě vyhnalo do obchodu obstarat nějaké ty konzervy. A dnes s půlkou jedné Tulip šmakulády hezky nakrájené na proužky parkuju kolem půl osmé tam, kde jsme se minule snažili s Martinem. Věru rybky jsme tady tehdá viděli, ale překecat je k záběru se nám nepodařilo. Tak tedy pokus číslo dvě.

Je nádherné ráno. S šálkem kouřící kávy sedím ještě chvilku nahoře u auta a divím se té kráse kolem. Pak si sbalím těch mých pár věcí a proderu se křoviskama dolů k řece. Starý dub se tu naklání až daleko nad vodu a i s polarizačními brýlemi nevidím nejdřív nic. Ale pak přece jen nějaký pohyb pod větvemi registruji... pozoruju nějaké menší tlouště a kupodivu jednoho slušného lína... kde ses tady vzal starý brachu? Mám s sebou zbytek kukuřice od minula, tak to trochu prohodím a na háček jdou dva šťavnaté kousky lančmítu... nához sedí a ani nestačím domotat a je tam. Tak to bylo rychlé, moc povedená rybka, ovšem záhy na břehu zjišťuju, že jsem nechal zřejmě telefon v autě... nevadí. Využívám toho a vyhážu tam všechnu kukuřici a jdu zpátky k autu na kafe a hledat mobil. Říkám si, že tahle ryba teda za fotku určitě stála, no co už... podaří se ještě něco? A tak tam zase slezu, opatrný nához a čekám. Jen sem tam se prověšený vlasec v bezvětří nepatrně pohne. Pokorně čekám opřený o ten starý dub a přemýšlím, co ten už tady asi všechno zažil a viděl a že je už docela hodně nakloněný a zřejmě ho dřív nebo později čeká stejný osud jako jeho bráchu asi jen dvacet metrů proti proudu... zdá se mi to nebo vlasec trochu poskočil? Ne ne, zřejmě je tam, struna poskakuje sem a tam a tak sekám. Odpovědí mi je výpad směrem do proudu, prut se prohne a kolečko zavrčí... chvilku je to přetahovaná o pár cenťáků, ale nakonec povolí a je to tam. To co na mě koukne z podběráku mě donutí nevěřícně zavrtět hlavou a začnou se mi třást prsty. No, tak ten teda je. Rychlá procedůra jako vždy a pouštím ho o kousek dál po proudu s tím, že se třeba ještě něco povede. Ale voda mlčí. Aspoň mám čas to tady zase trochu prozkoumat. Lezu dokonce i na ten padlý dub kousek proti proudu a mezi větvemi tam pozoruju krásnou štiku. Ale kapry dneska nevidět, potfory jedny, kdo ví, kde je jim konec, od minula voda trochu opadla, tak jsou zřejmě někde jinde.

Procházím pak asi kilometrový úsek proti proudu a hledám ryby. Našel jsem jen pár malých tlouštíků a jednu krásnou parmu. V tom největším proudu v jednom takovém dolíku si hověla, ale asi mě zmerčila a pomaličku polehoučku se ztratila někde v hloubce. Až jsem zase skoro zpátky na počátku mé anabáze, upoutají mou pozornost dva stíny u dna pod jedním keřem. Servíruju zase masíčko. Těsně pod břehem žádná reakce, nához šikmo po proudu je zřejmě brán jako těžká provokace a vidím jen zablesknout se podlouhlé tělo a už jde proutek znovu do oblouku. V proudu je to přetahovaná jak se patři a špatně se mi tady tlouštík podebírá, ale na čtrvtý pokus je tam. Všechna čest, to byl teda boj. 

Tak a stačí. Díky díky moc, krásné to dnes bylo, moc krásné, tak zase někdy.