Dnes pecka věnovaná jen a jen nám tichým bláznům. Tahle deska spatřila světlo rybářského světa v roce 2023 za použití originálního soundtracku ze stejnojmenné Nintendo videohry. Tak fajn poslech přeju😉

youtu.be/DIiZaNmo5qI

Dal jsem si od rybaření docela dlouhou pauzu, prostě mi víc poslední dobou dávalo skákat tady okolo po horách. Ovšem s nástupem jara už to se mnou samou netrpělivostí kdy konečně doslova šilo. No a včera jsem mohl konečně na pár hodin vyrazit někam k vodě.

A jsem tu sám, tedy skoro, všude to kejhá, švitoří, křepčí... i ty krávy na kopečku naproti se po dlouhém stání kdesi v kravínech ze srandy nahánějí. Stojím tady u obřího vracáku, voda křišťálově čistá, všechno to pozoruju, nasávám a je mi fajn. Po cestě jsem se stavil v pekárně, tak se zakousnu do čerstvého preclíku. Na háček odlamuju perfektní kousek z chlebíku koupeného jen pro rybky. Trochu to ještě prohodím na ovoněnou peletkama, došponuju vlasec a sednu v blaženém uspokojení. Ukolébán pomalým rytmem života kolem, přece jen registruju potah... bleskový zásek, chvilku odpor a nic. Ok, tak ještě jednou. Neleží to tam ani minutu a je tam. Párkrát škubne hlavou, asi ať vím, s kým že mám tu čest a pak už se nechá přitáhnout z hloubky až do podběráku. No, fajnej na start. Sedím pak bez záběru asi hodinku, následuje rychlý přesun do ohbí, ale tady je ještě větší hloubka, než kde jsem byl předtím a něco mi říká, že nejsem správně. Tak dál při břehu, až na místě, kde je krásně vidět až na dno... dva podlouhlé stíny vyrušeny mou přítomností mizí k protějšímu břehu. Aha, tak tady jsou, potfůrky. Čekám deset minut hezky daleko od břehu a pak se tam připlížím zpět a hážu mírně šikmo po proudu asi doprostřed řeky. Prut odložím na trs travin a pozoruju špičku... musel jsem to trefit fakt na centimetry, poněvadž během příští sekundy jde špička trhavě do oblouku a další rybka je tam. Rychlé pokochání na břehu a čaute, tak zase někdy.

Two Lone Swordsmen je duo anglických hudebníků - Keith Tenniswood a Andrew Weatherall. První album vydali v roce 1996 a vydávali by snad i dodnes, kdyby v roce 2020 AW nezemřel... čest jeho památce.

Tenhle mix je takový průřez jejich tvorbou, doporučuji kvalitní sluchátka.

youtu.be/EqVduPp9ndo

Poslední den volna... ráno devět stupňů a opar zvedající se z řeky... zbarvené stromy a střídavě zataženo, sem tam prosvitne na pár minut slunce...

Hned na prvním místě pod stromy jednoho zahlédnu, první nához moc doprava, po dvou třech minutách to stáhnu a nahazuji znovu víc pod větve... 10-15 sekund a je tam. Krásná ryba, do padesátky chybí milimetry. Stojím dlouho, snad se ještě něco povede a pak hledám v blízkosti nalevo i napravo, ale kromě jedné velké štiky, která se před mým pohledem stáhla do hloubky, nevidět nic. Ač by se to mohlo zdát podivné, jsem tu kvůli línům... tady pod větvemi se jich několik zdržuje... jeden z nich je mohutná statná ryba odhadem přes padesát centimetrů. Ale nevidět ani droboť, natož velké ryby. Procházím tichým lesem až daleko k ohbí, kde řeka nabírá hodně do šířky. Zelené podlouhlé řasy tady pokryly dno, kam až dohlédnu, jen málokde zůstal ušetřený malý ostrůvek oblázků a štěrku mezi těmi podvodními lukami. Hloubku odhaduju maximálně do jednoho metru. Stojím tam pod starými duby a oko hledá... je třeba trpělivost... většinou je prozradí záblesk těla... nebo rychlejěí pohyb... asi dvacet metrů přímo přede mnou šedé tělo... tloušť nebo parma? Těžko říct, ale je to jedno. Sleduju, jak pomalu klouže v proudu... stále kamsi proti... velká řeka lemovaná na obou stranách hlubokým lesem a jen tahle jedna divoká ryba na své pouti... dík Péťo.

Rodinná dovolená nebývá moc o rybách, využíval jsem hlavně čas od půl sedmé do devíti ráno, kdy ještě všichni vyspávali, takže velké chytání z toho nebylo. Ale lokace určitě zajímavá - okolí Durynského moře, tedy největší soustava přehrad na řece Sále. V pondělí jsme přijeli a šli to trochu okouknout, ta největší přehrada jen kousek od našeho ubytování, tedy Bleilochtalsperre nic moc, voda zelená od silnic a tak rozlehlá, že já jakožto někdo, kdo posledních pár let chytá vody, které přehodím šutrem, tak absolutně bez ponětí, jak v něčem tak obrovském a hlubokém hledat a chytat ryby...

Nakonec se rozhoduji pro přehradu Wisenta, která neleží na Sále, ale k soustavě Sálské kaskády se počítá taktéž. Tady je voda čistší a je rozlohou o dost menší než ty ostatní. Dokonce nacházím při prvním pokusu i nějaké ty bublinky... snad od rybek, ale záběr jsem neudělal. Jedu klasiku, tedy kuku z plechovky a nějaké ty pelety, pár míst do deseti metrů od břehu si vždycky prokrmil a pak se přesunoval. No bída no, ve středu ke všemu spadly teploty ke třem stupňům a začalo vytrvale pršet... ale nedal jsem se, naštěstí jsem měl s sebou svoje poncho do deště, takže se to dalo vydržet, ale záběr jsem zase neudělal. Ve čtvrtek už o něco líp, dokonce se na břeh podívaly první rybky - ploťka a tlouštík tak dvacet cenťáků. V pátek nejlepší den, dva celkem hezké cejny a zase nějakou drobotinu plus k tomu jedna jízda, ale zásek do prázdna ajajaj. No a pak už zase hajdy domů.

Tož tak. Celkově trochu zklamaný, našel jsem na inetu nějakou starší konverzaci... prý docela dost línů a kapříci do deseti kil, co umí pěkně potahat, bohužel mi se moc nedařilo. Asi jsem prostě nebyl na tom správném úseku. Nevadí, zase jsem o zkušenost bohatší a možná sem ještě někdy zavítám, třeba se Péťa nahoře příště smiluje.