Fallon's Angler je anglický časopis, který spatřil světlo světa relativně nedávno. Mezi známými autory (např. Tom Fort, Chris Yates, Mark Walsingham etc.) se objevuje vyprávění méně známých nebo i neznámých rybářů. Všechny ovšem tak nějak spojuje láska k přírodě, k rybaření, úcta k přátelství a talent nebrat to všechno moc vážně. Na osmdesáti stranách se tak v každém čísle objeví příhody z muškaření, přívlače, kaprařiny nebo i chytání s postarším tradičním vybavením, vše navíc doprovázeno moc hezkým fotografickým materiálem. Navíc má tenhle časopis i profil na YT a Soundcloud a propojuje tak psané slovo s filmem a hudbou. Další plus je určitě i jeho formát, oproti normálnímu a4 je o něco menší (25 x 17 cm) a tak se dá strčit do větší kapsy a při čekání na záběr si pak přijemně krátit dlouhou chvíli.

No, publikum si tenhle časopis zřejmě našel, momentálně už je možné koupit číslo 25, přejme mu jen to nej, určitě si to zaslouží.

John Wilson je díky nesčetným televizním sériím a knihám znám širokému publiku. Zvládnul toho za život hodně a už jen všechno shlédnout nebo přečíst, to by dalo asi hodně práce. Já jsem dnes vybral jeho film Centre-Pin Fishing in Southern Chalkstreams, kde nám ukáže, jak se pomocí centrepinu chytají lipani, oukleje, lososi a kapři. Jakožto někdo, kdo chytá s pinem rád a často, musím poznamenat, že to není tak jednoduché, jak to v tomhle filmu vypadá. Ovšem o to větší je radost, když se daří. Tak tedy hezkou podívanou.

Neměl jsem ani čas si včera někam zajet zakrmit, takže jsem se rozhodl pro tuhle mini pískovnu, kde jsem už letos nějaké násaďáky chytnul. Kolem druhé odpoledne jsem si namíchal krmeni, udělal pořádek v brašně, navázal to všechno nanovo s ostrým háčkem, dal pak v rodinném kruhu ještě kafčo a jelo se. Vítr foukal z východu a z téhle strany, jak je aktuálně ve zprávách vidět, ještě nic dobrého nepřišlo. Jenže já mám absťák, posledních pár dnů jsem doslova hypnotizoval swingery v různých YT filmech a jsem tady, protože chci jízdu. Krmení mám asi kolem litru, je docela hrubé, k tomu jsem přidal zbytek plechovky, tak do toho. Zakrmuju si dvě místa, jedno přímo proti větru, který sem žene vlny na takovou loužičku věru nemalé. Druhé pak trochu bokem... to kdyby chtěly rybky raději klid. Pak se vydávám na protější stranu na pokec s rybářským párečkem asi tak starým jako já. Vyklube se z toho velmi příjemná půlhodinka a se i zasmějeme. No a pak dávám každému fleku půl hodinky, mezitím zakrmuju ještě jeden, ale nic se neděje. Až o dvě hodinky později se na místečku číslo jedna kroužek přilepí k prutu a rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr je to tam. Po záseku milý kapřik proletí po hladině dobré tři metry a i když vidím, že to není žádný obr, rve se všechna čest. Ale tentokrát jsem nechal avon doma a chytám s proutkem, který už vytáhl jiné rybky, takže to všechno trvá jen pár sekund a milý kapřík si může zapózovat do objektivu. Tak teda dík, mise splněna, vracím se spokojen domů.

Tahle kapela patří určitě k těm, které poslouchám a sleduju nejvíce. Zatím jejich poslední album z roku 2020... někdy opravdu věřím, že hudba uzdravuje. 

www.youtube.com/watch