Výlet
Ryby nebraly, tak jsme se šli projít...
Jukebox
Dead Can Dance... kapela, která rozhodně zaslouží pozornost. Hlavní duo Brendan Perry a Lisa Gerrard. On z Irska, ona z Austrálie a přesto naprosto unikátní mix etnické a světové muziky užívající vliv snad všech možných orientálních a starobylých motivů. Prostě zase něco fajn pod hvězdy. Album jsem tentokráte nevybral žádné, za svou existenci jich vydali tolik, že je těžko se pro nějaké rozhodnout. A tak jsem do dnešního okénka umístil pár hezkých skladeb, snad se budou líbit.
02.05. E.S. Kanál
Tož tak. Ryby jsem tentokrát nenašel, dost foukalo... východní vítr... to tady není moc dobré... a přes vlny nebylo nikde nic vidět. Zkusil jsem prostě naslepo nějaký flek vybrat. Hlavně, kde je trochu pevnější břeh a nešlapu po šutrech, to je totiž vždycky rámus a nemám pak dobrý pocit, podle mě to ryby slyší široko daleko. Tentokrát zkouška nového zakrmovacího systému: nához, trošku zakrmit blízko háčku a pak vytvořit z peletek cestičky zleva i zprava k místu s nástrahou. S kukuřicí to vůbec nešlo, poryvy větru znemožňovaly aspoň trochu přesné zakrmování, proto peletky. Sedím pak nahoře, sem tam si čtu, dvakrát se stihnu oráchat a i když tomu moc nedávám, světe div se, kolem třetí se nám pin hezky rozezpívá a je z toho další lysec tlusťoch kolem osmi kil. Ani ne hodina a půl u vody... to mě má ale někdo moc rád, tak teda velké díky.
Od zítřka se na ryby nějaký čas nedostanu, čekají mě perné šichty, takže to byl takový rozlučkový fajn relax s bonusem.
U vody jsem byl sám, i na tom slunku se to dneska dalo, co víc si přát.
29.04. E.S Kanál
Po tom minulém utrpení jsem se otřepal a dneska něco po obědě znovu vyrážím. Na místě je tentokrát vidět ryb míň, ale říkám si, že je to spíš k dobru, ty ostatní snad šmejdí někde u dna a hledají něco na zub. A tak se do toho dám. Kanál je vůbec pěkná voda, nikde nikdo a zase hezky bosky... ale jednu velkou nevýhodu to tu má, a totiž není se kde schovat. Slunce do mě pere, asi čtyřikrát za celou dobu chytání vlezu do vody... na nějaké plavání to není, ale trochu se oráchat a zchladit je super.
Na prvním fleku absolutně bez potahu a tak se asi po hodince a půl přesunuju víc doprava, viděl jsem tam někde párkrát skočit rybu. Už velký Rod Hutchinson říkal, vidíš skočit rybu, tak tam mazej a prdni to tam. Tak taky že jo, ale netrvá to jako v knížce deset minut, ale zase asi hodinku než se špička ohne šikmo k vodě a RR... chvilku všechno drží napnuté, já ani nedýchám... RRRRRRRRRR... je to tam. Podle tahu tipuju něco malého nebo si nechává sílu na pozdějc... ale ne, celkem lehce přitahuju, kousek ode mě to pak zkusí zkroutit doprava, ale nepouštím ho... ještě se obrátí před podběrákem, ale vcelku teda kámo nic moc, tvůj brácha tomu dal minule teda víc. Ale koukám do podběráku a říkám si, že můžu být spokojený. Krásný lysec, necelých devět kilo, parádní rybka. Pár fotek a jde zpět, lezu s ním ještě po kolena do vody, ale neotálí ani sekundu a jakmile mu zmizí síťka před očima, je tatam. Tak uháněj ty uličníku. A dík.
27.04. E.S. Kanál
Říká se, že základem úspěchu je najít ryby. Je hezký slunečný den a i když nejsem úplně ve formě, rozhoduju se pro procházku kolem kanálu a to by bylo, abych nějaké ty torpéda nenašel.
U vody kupodivu nikdo, přivítá mě jen skoro letní příroda. Vydávám se směrem k místu, kde jsem byl tento rok už dvakrát úspěšný. Chvíli tam sedím a pozoruju vodu kolem, ale nic nevidět. Jdu tedy dál a dál, až oko mé modravé zmerčí temný obrys... jdu hned do dřepu... pomaličku se šourám ještě pár metrů. Dokonáno jest, stojí tady nehybně pod hladinou a ohřívají tělíčka po chladné noci. Sedím tam fascinován, je tady spousta kaprú (tipuju od pěti do deseti kil) a pak několik amurů, u kterých si tipovat netroufám. V autě mám nějaký partikl, takže plán je jasný. Vrátím se, všechno s sebou, zakrmit a zkusit, jestli je partikl stáhne na dno. Ale nestáhnul, seděl jsem tam asi tři hodinky a za tu dobu se ryby posunuly jen kousek po větru, ale dolů se jim nechtělo. Nevadí, zakrmuju ještě víc a plán je přijít pozdě večer na bleskovou akci.
A tak jsem kolem deváté na místě... že to dlouho nevydržím, je mi jasné, jsem po tomhle týdnu utahaný jak kotě, oči se mi klíží...dávám tam peletu a šup tam s tím. Pln očekávání skoro ani nedýchám, ale únava mě zmáhá a rozrušení opadá, až to nakonec kolem jedenácté stáhnu. K mému překvapení pod háčkem nic není... těžko říct, jak dlouho jsem chytal bez nástrahy a jak k tomu vůbec došlo... holt štěstěna tentokrát nestála při mě. Trochu rozmrzelý mizím domů, tak snad příště.