Jukebox
Tak tenhle pán, i když se narodil v roce 1926, pracoval skoro celý život na vlastní farmě a v malém baru někde v Tennessee si přilepšoval hraním na kytáru a prodejem doma vypálené whiskey.
Do roku 1991 nebo 1992 vystupoval se spoustou známých kapel, ale až v těchhle letech se rozhodl pověsit farmaření na hřebík a stal se profesionálem.
Já se k němu dostal tak nějak oklikou... kdo viděl Sopranos, tak jeden díl končí za doprovodu Shuck Dub, skladby právě od něj.
Poslední album, které natočil, je A Bothered Mind z roku 2004, rok nato umírá. Zanechal po sobě svou ženu, dvanáct dětí, nespočet vnoučat a taky docela pro blues zvláštní stopu v hudebním světě.
20.08. řeka Alz
S rybařením jsem si to představoval jinak... něco v tom smyslu, že se přestěhuju do předhůří Alp, země to zaslíbené, a budu lapat jednu fajnou rybku za druhou. Jenže musím přiznat, že absence auta a záliba v lezení, vandrování a pohybu vůbec, tomu mému čudlaření dává pěkně na frak. A tak je pro mě tenhle den skoro svátek... budíček v pět, rychle zavezu ženušku do práce a hned k vodě.
Řeka je trochu nahoře, temně zelená s lehkým oparem nad hladinou, čarokrásná... věru čas pokročil a máme tady pozdní léto. Chvilku se kochám a pak jdu na věc. Nic nevymýšlím, včera jsem si nakrájel do sáčku nějakou housku, zakápnul to vanilkou a scopexem, protřepal a teď jen hamťavým kouskem šikovně protáhnout návazec a je to tam. Přece jen to táhne dost a pokud se záběr nedostaví do pár sekund, tak proud chleba z háčku strhne. Brzy se tak propracuju až k poslednímu místu, kde husté listoví a větve sahají tak tři čtyři metry nad vodu... můžu jen tušit, co tam někde za nimi v mírném proudu čeká, co dnes řeka nadělí ke snídani.
Mám tam dva bročky, proud mi tak pomůže a zanese to skoro přesně tam, kam chci... čekám ani ne deset sekund a beng ho! je to tam. Cvakám ho v trávě, paprsky slunce deroucího se nad kopečky kolem barví šupiny do oranžova... díky moc.
Po rychlé snídani jdu ještě úplně dozadu, kde je jedna hluboká vývrať plná popadaných stromů a kořenů... nikdy jsem tu nechytal, jde z toho místa trochu strach. Jen opatrně se blížím. Pozoruju tlouště a krásné zavalité kapry, jak se tady v příbřežní partii jen kousek pod hladinou střídají v bádání po něčem na zub. Dávám silnější návazec a háček a děj se vůle boží. Chleba se ani pořádně nepotopil a už jde špička k hladině, sekám a čekám, jestli bude rodeo, ale tloušťák byl rychlejší... pořádný adrenalinový nášup asi tedy někdy jindy.
Fotka a jdu. Stačilo. Jen pomaličku se šolíchám vysokou trávou a křovinama zpět k autu, spokojený, usmátý...
Jukebox
Tak nám odešel Ozzy... no stihnul toho hodně, i když (jak trefně podotknul kolega) svou svíčku života zapálil na obou stranách. Ze všech muzikálních počinů bych rád připomněl album z roku 1986 The Ultimate Sin. K mým nej patří právě The Ultimate Sin a samozřejmě Shot In The Dark a Secret Loser.
Stejně je to nějaké divné, když odchází legendy... tak tedy odpočívej v pokoji.
22.07. tam, kde včera
No trošku mi to trvá, než jsem na místě, ale utěšuju se, že rybky budou mít na tom fleku ze včera aspoň klid a že hned jak přijedu, tak se mi na to nějaká hezká pověsí. Ovšem opak je pravdou a asi po hodince sezení bez záběru přemýšlím nad tím, že tentokráte s sebou chleba mám a včera mi ten kolega rybář vyprávěl, jak tu chytá amury asi třicet cent'áků nade dnem právě na chleba. Ano ano, pozoruju je z hráze... hezké ryby to jsou, napočítám jich skoro deset, ale říkám si, že bude lepší vytrvat a zůstat sedět tam, kde jsem... ale zase se říká, že odvážnému štěstí přeje. No za pokus nic nedám. Hezky si to tady všechno v klidu připravím a uvidíme.
Jen pomaličku a opatrně se v podřepu sunu k vodě... i tak štěrk skřípe pod nohama... vymotám pár metrů vlasce a nához. Jako zátěž tam mám tři bročky, jenom jemné lupnutí a stejně to má efekt, jako kdybych tam hodil cihlu, ryby okamžitě v panice vyráží pryč... no určitě nejsem jediný, kdo se je snaží takhle přelstít. Položím šetrně prut ne zem a jdu se schovat za nedaleký keř. Dřepím ani ne pět minut a vidím jen, jak se trochu pohne prut a pak už se rozdrrrrrrrrnčí pin a je to tam. Že to bude amur nemám pochyb, tak jen opatrně. Nechává se celkem bez odporu přitáhnout, aby vzápětí vyrazil vší silou pryč, ale já už tuhle taktiku znám. Zkouší to nova a znova, trvá to snad deset minut, než skončí v podběráku... nechtěl jsem ho zbytečně rvát, přece jen tam mám osmičku háček, tak aby se nestalo ještě nějaké neštěstí.
Nahoře na hrázi fotodokumentace a poté pozvání do kuchyně. Tohle je druhá ryba tenhle rok, co si beru, těším se na polívku a na šťavnaté kousky čerstvé rybky na másle... díky svatý Péťo.
21.07. Malá štěrkovna
Konečně jeden den kompletního volna. Žádné nakupování, vaření, sport, práce... prostě nic. I když nějakou tu povinnost přece jen mám. V noci mě totiž kolem jedné probudil párek ježků... na naší mini terásce dělali takový cirkus, že probudili i sousedy. Ráno jsem je pak odchytnul jako slavný lovec Pampalini... ještě že mám doma podběrák... a po konzultaci s jedním spolkem, který má takové věci na starosti, s nima zajel k jedné malebné vísce a na kraji lesa je tam vypustil. Tady jim bude určitě líp než ve městě. A i když pršelo, tak se při té příležitosti jdu projít asi na dvě hodinky do lesa a i nějaké ty houby si domů přivezu.
Doma pak něco k snědku a už si to uháním k jedné mini pískovně jen kousek od města. Jelikož stále prší, vím, že tam budu sám. No a taky že jo, konečně vytoužené tři hodinky klidu... jen já a voda. Chytám tentokrát na zkoušku malé boilies, ale nemám ani záběr. Teprve až to převážu na dvanáctku háček a do gumky pod navleču malinkou peletku, rozvrčí se navijáček a na břeh se podívá rybka, kterou jsem nechytil snad tři nebo čtyři roky, ejchuchů... krásné to zakončení. Ještě malý pokec u auta s dalším rybářem a alou na večeři... moc moc fajn to bylo.