Zima, sychravo, prostě prosinec. Ale jedu - mám možnost jen dnes, tak toho zkusím využít. Tentokráte chci prubnout levou stranu... na tomhle úseku je totiž většinou proud u pravého břehu. Jelikož valí přes devadesát kubíků (což je skoro třikrát víc, než když jsem tu byl naposled), tak mi něco říká, že právě u levého břehu by mohlo být pár fleků, kde se budou rybky před touhle vodní nadílkou schovávat.

První nához... ne moc šťastný... když to asi po deseti minutách stahuju, zůstávám někde viset a nakonec to všechno urvu... tak to nám to fajn začíná. Ale neklesám na mysli, rychle to převážu a jdu asi půl kilometru po proudu, až na jeden moc hezký flek, který vypadá opravdu slibně. A taky že jo, asi za dvacet minut přichází trhavý záběr a je z toho krásný cejn... a má třecí vyrážku... zajímavé. Tak plav a já to tam jdu hodit znovu. Netrvá to dlouho a přichází tak známé přihnutí špičky. Na břehu koukám, že tuhle rybu jsem podle mě už chytnul dvě vycházky zpět z protějšího břehu. Tak plav a pošli tátu. Vydržím to tam snad ještě půl hodinky, ale už ani záběr.

Je mi zima, prší a doslova mi mrznou prsty u nohou, věru gumáky nejsou zřejmě to pravé do tohohle počasí. Ale seberu se a jdu až k povodňovému odvodu snad další kilometr po proudu. Tady mi do toho sem tam něco drbne, ale ani jednou se netrefím do záseku. Nakonec rezignuju... čaj jsem dopil a mizím se ohřát domů. I tak super vycházka a spokojenost... ale zima teda.

Kolem jedenácté parkuju tam kde minule a chvilku mi to trvá, než se vymotám. Krásně je tu, opravdu krásně. Koukám, že stoják už má u břehu ledové krajky, no ještě i teď jde cítit, že noc byla mrazivá. Teče lehce přes čtyřicet kubíků, ale pomaličku to klesá. Z mostu první check a co se dnes úlovků týče, přepadne mě skepse, poněvadž i takhle z vrchu jde vidět, že voda má lehce nazelenalou barvu skla a je ůplně čistá, což je samozřejmě špatné.

Ale vždyť je to jedno. Loudám se podél břehů a je mi fajn. Zakrmuju postupně čtyři fleky - všechno typické přechody proudu a tišiny... dva takové rychlejší a dva s točákem bokem. Jelikož je voda fakt ledová, zakrmuju maximálně kouskem těsta velikosti vlašského ořechu, které roztrhám na asi 10 až 15 menších kousků. Tipuju, že dneska nebude více třeba. No a pak po nějaké té hodince a chození sem a tam jde na třetím fleku chvilku po náhozu prut do luku a naviják se rozhrčí... ale zásek jde do prázdna. Sákryš, no to jsem to krásně prošvihnul. Asi za 15 - 20 minut se situace opakuje a znovu bez kontaktu. Lehce dokrmuju a mizím po proudu na další místo, tady to nechám trochu odpočinout... ať se rybky uklidní.

Asi za půl hoďky se vrátím, všechno nepotřebné nechávám pár metrů za sebou a jen s prutem, podběrákem a vidličkou se pomaloučku a opatrně plížím k vodě. Nához sedí a tentokrát vyčkávám jako ostříž. Za pár minut přijde ťuk... ťuk... aha, tak rybky už to našly. Pak se asi dvě minuty nic neděje a najednou se špička rozkmitá a je to tam. Ryba sjíždí s proudem ke břehu a několikrát mohutně škubne hlavou... nepovoluju a kousek ode mě se vyvalí na hladině temnější tělo pěkného tlouště... no tak ten je. Ještě ho navést do podběráku a je to doma. Paráda, moc potěšil... pětapade... moc fajná rybka. Pouštím ho a chvilku zkouším, jestli tam není ještě brácha, ale prej nee. Ještě jednou prochytám na pár minut všechny místa, ale je tma, citelně se ochladilo a rybky se někam zdejchly nebo je přešel apetýt? Kdo ví. Šlapu si to k autu a spokojen mizím domů.

Krátký film o chytání tloušťů na potoce z anglického venkova... škoda jen, že potok dostal zřejmě nedávno kůru motorových pil. I tak je tohle rybařina dle mého gusta... lehké a jednoduché vybavení a šlapat a hledat a zkoušet. Počínám si velmi podobně i na středně velkých řekách a pokud člověk dodrží pár základních pravidel, tak to většinou klapne. Tady zkouší autor jako nástrahu chorizo, ale fungovala by samozřejmě i spousta jiných věcí.

www.youtube.com/watch

Konečně zase u vody. Je fajn, jak si to člověk vždycky naplánuje a nebo práce a nebo nemoc mu do toho krásně hodí vidle... podíval bych se k vodě už dřív, ale byl jsem nějaký marný. No co už, i takový je život. Každopádně dnes mám chuť se pořádně projít a nechat si profouknout hlavičku, takže jdu od auta snad hodinu... až tam, kde jsem byl minule, jen tentokráte se usazuju vlastně na protějším břehu. Je to tady hlubší a proud hned pod nohama, ale třicítka olůvko drží, tak jdeme na to.

Celkem rychle přichází co? Ne, záběr ještě ne... dunění, které přechází v mručení motoru a na druhé straně přímo naproti mě se vyloupne bílé auto a v něm dva rybáři... no to mám radost... Jejich debilní klábosení se rozléhá širokodaleko a má romantická představa o splynutí s přírodou tak pomalu, ale jistě, bere za své. Ha! Záběr a je to tam... do tuhého... rybka s sebou párkrát škubne a sklouzne do nejsilnějšího proudu, kde chvilku celkem obstojně bojuje... necelých pade. Tak plav a já plavu taky.

Dávám tomu na druhém fleku jen kousek po proudu asi deset minut, pak balím a své užvaněné kolegy na druhé straně opouštím nadobro. 

Po nějaké chvilce chůze se usazuju na takovém menším poloostrůvku. Ani nezakrmuju, jen pod háček pořádný kus těsta a nahazuju s odevzdáním a děj se vůle boží. Kupodivu za asi dvacet minut jde na špičce vidět první pohyb. Jsem ve střehu a celkem jemnější záběr v mžiku kontruju. Chvilku si myslím, že visím, ale pak se to pohne mým směrem a nestačím se divit... z vody na mě vystrčí hubu už fakt slušný tloušť... no 54 cm... moc fajná rybka. Tak plav... i když je dneska skoro deset stupňů, voda i ryba fakt ledová.

Jdu stále směrem k autu, ještě poslední flek, který jsem hned na začátku prohodil pár peletkama. Tady už mě zastihne úplná tma. Asi za deset minut mám krásný záběr, ale zásek jde do prázdna. Nahazuju hned znovu. Popíjím čaj a sleduju krajinu kolem, ale po půl hodině bez další aktivity to balím. Asi se rybka píchla a raději se hned přesunula někam do bezpečí. A stejně na to není vidět a léto je definitivně u konce, že by jako přišel hrčák... takže balím. Moc fajnový výlet.

Když tak šlapu od auta mokrou trávou, pomalu ale jistě si říkám, že mi tahle pustina bude chybět. Nikde nikdo, jen kdesi v dáli je slyšet silnice, někdy k tomu jednou za čas nade mnou přeletí letadlo, jinak nic. Jen božský klid.

No moc času nemám, takže rychlé kolečko a jsou z toho tři fleky... stejně do tmy víc nedám, takže stačí. U auta rychlá modifikace montáže a jde se na to. 

Celkem rychle se dostavuje opravdu poctivý záběr a je z toho tloušť necelých pade. Jen tak ze zvědavosti jsem ho zvážil... jako skoro 1,8 kg není fakt špatných... dokrmuju a jde se dál. Něco do toho sem tam drbne, ale asi se rybka píchla a vzdala to, protože po už celkem sekatelném záběru veškeré tahání najednou ustalo. No nic, tak zase dál. Poslední místečko je fakt hezké a slibné, ale ani tady se mi rybku přelstít nepodaří, takže rychle zpět na to první. Už se šeří, ale pohyby na špičce signalizují, že rybky tam někde jsou. Pak se špička začne malinko třepat a jemně se přihne. Sekám a hned výpad. Škubání hlavou mi prozrazuje, že tohle tloušť nebude. A je to tak, za chvilku na mě z vody vykoukne docela slušný cejn... o pár metrů dál jsem tady už kdysi nějakého chytil, tak asi tady jsou... tak plav kamaráde, brr voda už je opravdu studená.

Ještě chvíli okouním, ale pak už je tma tmoucí, ani na špičku nevidět. Pomalu dopíjím čaj a čekám na jízdu. Ale nic se neděje. Možná se rybky pod rouškou noci vydaly ke břehům očíhnout, copak se za utopené tvorečky skrývá v posledních zbytcích skomírajících travin a na můj flek se prostě vykvákly. Tak jo. Balím a jdu, ale hned zůstanu stát a čekám. Asi dvěstě metrů ode mně jsou nějací pejskaři, takže raději počkám než projdou, protože jsem si jistý, že pejska mají na volno. A k tomu čelovky tak s půl milionem lumenů... opravdu této sortě lidí přestávám rozumět, i když jsem měl sám dvacet let pejsky. Místo vychutnávání noční přirody plaší všechno kolem, co by k nim přiletělo nebo přišlo. Ale třeba to tak chtějí, aby se jim miláček nezaběhl. Jak tak stojím a čekám, tak přiletí sova... neslyšná krouží kolem mé hlavy... snad pětkrát se kolem protočila... snad mi tak dává za pravdu... uč se být zticha a nenápadný a okolní příroda se ti odmění.

Tak sbohem. Zmrzlý a mokrý se loudám k autu... Panebože a svatý Petře moc vám děkuju... krásné to dnes bylo, krásné...