Pravda koníčků mám mimo rybaření ještě několik, ale když jsem se zamyslel nad tím, jak jsem se tomu mému čudlaření tenhle rok věnoval... no nejvyšší čas to trochu dohnat. Takže včera večer jsem si jel sednout ke kanálu, ale jen na chvilku, hlavním cílem bylo zakrmit. Tentokrát volím jiná místa a taky jiné parkoviště, na tom minulém se mi to moc nelíbilo. Seděl jsem asi do půl desáté. Neměl jsem ani potah, ale viděl jsem krásný bolid - tak snad dobré znamení. Budíček o půl čtvrté a o půl páté už mám na prvním místě nahozeno. Mám s sebou čajík a tak pomalu usrkávám a přemýšlím, kde jsem tady už něco chytnul a pozoruju hvězdy. Není jich tu vidět tolik, jako když jsme byli minulý týden na dovči v Krušných Horách, ale stačí. Věje jihovýchodní větřík a věru, ani čaj mi moc nepomohl, jak tam tak sedím, cítím, že to nebude trvat dlouho a usnu. Ani ptáček, ani myš, jen vzdálené dunění dálnice. O to razantnější je efekt záběru. Pin se rozhrčí takovým způsobem, že sebou leknutím trhnu. No vida, tak ještě koušou. Proutek je ohlý pěkně, ale cítím, že žádný obr to nebude. Rybka podnikne jen jeden výpad, kdy ji musím popustit a pak už to hezky pomaličku dotahuju, až je jen pár metrů přímo přede mnou. Čelovku mám furt zhaslou, kdo ví, co se stane, až ji zapnu... Tak, podběrák do vody a trochu světla, ale rybka se jen snaží dostat ke dnu, na nějaký výpad už jí zřejmě nezbývají síly. Dostávám ji zpět nahoru... lysec... ještě se párkrát převalí a hotovo. Rychlá procedůra jako vždy, necelých sedmdesát čisel a těsně pod sedm kil, jen blesk mi nějak blbne, takže fotky nic moc, co už, nechtěl jsem to štelovat s rybou na břehu... tak plav. Chvilku pak zkouším druhé místo, tady jsem zakrmoval i kvašenou kukuřicí. Už ani nevím, jak dlouho jsem ji ve sklepě měl, ale smrdí to jak bolavá noha. Moc se mi to nelíbí, minulý i tenhle kapřík přišly oba na peletu, s kukuřicí si dám pauzu. Po půl hodině bez známek nějaké aktivity balím a jedu domů. Až doma zjišťuju, že jsem tam já trouba zapomněl vidličku... no jo no, i tak to bylo fajn.

Dnes mám volno a udělalo se moc pěkně, teploměr ukazuje 21 stupňů, to by byla škoda nevyužít. Tentokrát věnuju přípravě trochu více času... nedávno jsem zase něco hezkého před spaním četl a vzpomněl si, jak jsem kdysi lovil na pelety. Posledních pár let jsem snad nepoužil nic jiného než kukuřici z plechovky nebo kvašenou, tak by to mohlo za pokus stát. Mám doma nějaké dozičky, tak do nich dávám trochu pelet a zakápnu to nějakým tím smrádkem. 

U vody je překvapivě klid, na slunku teplo, pivko chutná, mám nahozeno, co víc si přát. Po asi dvou hodinkách dokrmuju a přehazuju. Za další půl hodinky se ozve krátké zamručení, ale to je všechno. Dopínám vlasec a čekám. Za dalších deset minut se pin krásně rozhrčí a já mám po dlouhé době na prutě hezkého kapříka. Cpe se furt někam doleva a to tak vehementně, že mu raději povoluju. Nevidím tam, jen podle toho, jak sem tam přebrnkne vlasec, odhaduju, že se tam někde snaží zamotat do leknínů. Ale nic netrvá věčně a ta naše přetahovaná se pomalu přelívá v můj prospěch, až mám milého kapříka jen pár metrů přede mnou, kde ho nechávám, ať se vyblbne. Tentokrát podebírám na první pokus. No a pak rychlá procedůra jako vždy, akorát nevím, v jakém pomatení smyslů jsem z vercajku vyřadil váhu, takže na necelých osmdesát cenťáků odhaduju těsně pod deset kilo. No panečku, konečně zase fešná rybka. Slunce se pomalu chýlí k obzoru, ještě to dokrmím a mizím domů. Paráda, snad se sem ve čtvrtek vrátím.