Dal jsem si od rybaření docela dlouhou pauzu, prostě mi víc poslední dobou dávalo skákat tady okolo po horách. Ovšem s nástupem jara už to se mnou samou netrpělivostí kdy konečně doslova šilo. No a včera jsem mohl konečně na pár hodin vyrazit někam k vodě.

A jsem tu sám, tedy skoro, všude to kejhá, švitoří, křepčí... i ty krávy na kopečku naproti se po dlouhém stání kdesi v kravínech ze srandy nahánějí. Stojím tady u obřího vracáku, voda křišťálově čistá, všechno to pozoruju, nasávám a je mi fajn. Po cestě jsem se stavil v pekárně, tak se zakousnu do čerstvého preclíku. Na háček odlamuju perfektní kousek z chlebíku koupeného jen pro rybky. Trochu to ještě prohodím na ovoněnou peletkama, došponuju vlasec a sednu v blaženém uspokojení. Ukolébán pomalým rytmem života kolem, přece jen registruju potah... bleskový zásek, chvilku odpor a nic. Ok, tak ještě jednou. Neleží to tam ani minutu a je tam. Párkrát škubne hlavou, asi ať vím, s kým že mám tu čest a pak už se nechá přitáhnout z hloubky až do podběráku. No, fajnej na start. Sedím pak bez záběru asi hodinku, následuje rychlý přesun do ohbí, ale tady je ještě větší hloubka, než kde jsem byl předtím a něco mi říká, že nejsem správně. Tak dál při břehu, až na místě, kde je krásně vidět až na dno... dva podlouhlé stíny vyrušeny mou přítomností mizí k protějšímu břehu. Aha, tak tady jsou, potfůrky. Čekám deset minut hezky daleko od břehu a pak se tam připlížím zpět a hážu mírně šikmo po proudu asi doprostřed řeky. Prut odložím na trs travin a pozoruju špičku... musel jsem to trefit fakt na centimetry, poněvadž během příští sekundy jde špička trhavě do oblouku a další rybka je tam. Rychlé pokochání na břehu a čaute, tak zase někdy.