Kontakt

Ondřej Novák

Lipsko, Německo

ondrej.novak@gmx.net

Předvánoční ozvěna z prehistorie kaprařiny...







Ta možnost existovala tam někde v mé hlavě už dlouho. Myslím, že poslední tři roky jsem stále hledal nějaké pro i kontra, až jsem se tedy předminulý týden konečně rozhoupal a pár dní zpět mi pak pošta doručila asi metr sedmdesát dlouhý balíček. Nebylo to levné a určitě nedoporučuju ebay a ani podobné portály. Je běžné, že pokud se člověk o tyhle věci zajímá, dřív nebo později se dostane do kontaktu s někým, kdo má pro tuhle vášeň daleko větší cit, zapálení, finance a kontakty. A tak se stalo i mně. Nejenže takový přítel dobře poradí, ale pokud je trpělivost na vaší straně, tak i při troše štěstí vytoužený kousek sežene. 

 

Trocha historie aneb co je vlastně MK IV

Zřejmě právem se považuje za kolébku moderního rybářství Anglie. Snad nikde na světě neexistuje tolik knih věnovaných všemu, co má ploutve a je ochotno zblajznout nějakou tu nástrahu. A kdo by neznal značky výrobců rybářského náčiní jako např. Hardy, Allcocks, JW Young a spousta dalších. Přesto v roce 1947 stále jedna položka na trhu chybí, a sice prut určený výhradně k lovu kaprů. Jeden mladý inženýr jménem Richard Walker, ketrý se na jejich lov specializuje, bolestně zjišťuje, že vše, co mu do té doby prošlo rukama, je prostě moc slabé a větší kapři tak vždy odplouvají jako vítězové. Ale dokáže si poradit a tak brzy přichází s vlastnoručně vyrobeným prototypem - MK I. Dnes už nikdo neví, jak přesně tenhle model vypadal. Víme jen, že RW nebyl se svým výtvorem spokojen. Z dochované korespondence se dozvídáme, že se s ním prakticky nedalo nahazovat. A tak se pustil znovu do práce a brzy přichází s MK II. Tady už máme informací více. Délka činí tři metry a je konstruován ze štípaného bambusu. Ale ani tohle není ten správný proutek, stále je moc slabý. A tak přichází na řadu MK III. Zde se RW rozhodl přidat na pevnosti změnou konstrukce, výsledný produkt působí sice těžce a neohrabaně, ale tenhle prut už k lovu používal a jeho britský rekord Clarissa z roku 1952 vážící 44 liber je uloven právě na něj. Ale nějak cítí, že to ještě stále není ono a pouští se znovu do práce. A tak roku 1950 spatří světlo světa MK IV - dvoudílný štípaný prut s délkou tři metry a akcí 1,5 lb. Lehký, díky sedmdesát centimetrů dlouhé rukojeti dobře vyvážený, určený pro vlasce od šesti do dvanácti liber nosnosti, radost něco takového používat. I dnes existují rybáři, kteří nedají na své MK IV dopustit a nevezmou do ruky nic jiného. RW byl konečně spokojen a sériovou výrobou tohoto modelu pověřuje firmu B James & Son. Od poloviny padesátých let je to pak celá řada firem, které MK IV vyrábí jen s malými nebo žádnými modifikacemi, např. Hardy, Fosters, Millwards a další. Předposlední fotka ukazuje originály od B James & Son a na poslední fotce jsou zobrazeny popis a parametry, které byly používány při výrobě firmou Chapman.

 

Tak tedy jeden takový proutek našel cestu i ke mně. Vyrobil ho skoro před sedmdesáti lety Bob Southwell a 2018 ho pak kompletně zrestauroval Paul Cook. Komu všemu prošel rukama a co se na něj chytlo netuším a neví to asi nikdo. Doteď jsem ho měl jen párkrát složený doma. Čeká totiž na vánoce. Dostane pod stromeček nového pánečka. Snad si s ním hezky užije, na důchod někde ve vitríně se totiž necítí ani náhodou.

Barbour aneb...

The Best British Clothing for the Worst British Weather. Tahle rodinná firma byla založena Johnem Barbourem roku 1894 a přetrvala až do dnes. I když už ne vše je vyráběno výhradně v Anglii, stále je tahle značka spojována s anglickým venkovem a sporty, které k němu neodmyslitelně patří, tedy lov, rybaření a jezdectví. Originální myšlenka byla produkovat bundy a kabáty, které by tehdejší rybáře a dělníky v docích nebo lesnictví ochránily před nepohodou. Později v tomhle oblečení nachází zalíbení i anglická aristokracie a určitě i díky ní se povědomí o téhle značce rozšířilo napříč všemi společenskými vrstvami i kontinenty, takže potkat někoho třeba v centru Lipska, jak si to sebevědomě razí davem v Barbour bundě není už dnes nic zvláštního.

Mám od nich také pár kousků oblečení a nemůžu si stěžovat, snad je to jedna z dalších firem, která i přes různé nepřízně osudu stále drží (alespoň co se kvality týče) laťku hodně vysoko. Jak je v tomhle krátkém filmu vidět, tak například bundy se stále vyrábí pouze a jen v Anglii, ale na mých fotkách třeba ten prošívaný Polar Quilt Jacket už je vyrobený v Bulharsku. Shodou okolností je moje bunda taktéž Gamefair, určitě více jak třicet pět let stará. Navoskoval jsem ji, dokoupil kapuci a užívám ji vesele dál. Tohle je určitě další plus, k jejich bundám je možné dokoupit třeba teplou vestu, která se dá zevnitř jednoduše připnout, kapuci nebo třeba i vodotěsné vložky do kapes. Moje nově dokoupená kapuce má navíc ve švu kolem obličeje ohebný drát, takže si ji můžu vytvarovat, jak zrovna potřebuju a drží tak tvar i v silnějším větru. Sem tam se někde vyskytnou i hezké doplňky, já měl třeba štěstí a docela levně pořídil nedávno novou kabelku. Moc toho k vodě stejně nenosím, na to moje stylové čudlaření prostě paráda. Někdo namítne, že dnešní moderní membránové oblečení je o hodně lepší a efektivnější, což bude zřejmě pravda. Ale na druhou stranu taková Barbour bunda ochrání před nepohodou dostatečně, je praktická, vydrží a navíc to má aspoň trochu ten englický šmrnc. 

 

Tradiční finský nůž

Co by byl rybář bez nože. Ať už naporcovat rybku nebo připravit pár třísek na rozdělání ohně, bez ostrého pomocníka by to nebylo nic moc. Každý z nás má také určitě svůj styl, někdo raději zavíráky, někdo zase velké pevné nože, někdo raději army styl, jiný zas raději přírodní materiály. Nožů je momentálně na trhu nekonečné množství a vybere si určitě každý. A kdo ne, ten se může obrátit přímo na nožířské mistry a nechat si zhotovit speciál na míru.

Já si momentálně ujíždím na šikovných výrobcích finské firmy s dlouholetou tradicí Iisaki Järvenpää. Mám od nich čtyři kousky, samozřejmě z ebay, nové jsou tak trochu nad můj finanční rámec. I na ebay se prodávají celkem draze, ale sem tam má člověk štěstí a zadaří se, já jsem třeba za každý nůž neplatil víc než třicet euro. Proč zrovna tyhle nožíky? Sám nevím, prostě se mi líbí, padnou dobře do ruky, celkem snadno se nabrousí a co je hlavní, ještě jsem se žádným nepořezal.

A na závěr ještě jeden krátký, ale krásný film, jak se vyráběl tradiční finský sheath nůž.  

www.youtube.com/watch

Pláštěnka

Jelikož chodím k vodě na lehko a většinou na jednu noc, hledal jsem něco, co by mi v nepohodě zajistilo aspoň trochu sucha. První pláštěnky z ebay nevydržely ani dva týdny a už tekly, což mě pěkně naštvalo... Vzpomněl jsem si, že mám doma stan od jedné české firmy a rozhodl se tedy od nich objednat i pláštěnku. Nejsem žádný pisatel recenzí, ani specialista na vybavení do přírody, takže tenhle krátký popis bude spíše všeobecného rázu. Přesto si myslím, že trochu reklamy si tenhle produkt zaslouží a snad to i někomu pomůže.

Tak tedy: model DUO, temně zelený, střih stejný jako vojenská ponča. Dá se jednoduše složit do válečku asi 25 x 8 cm, takže nezabere moc místa a váží něco přes půl kila. Provedení velmi kvalitní - kovové cvočky stále drží, švy jsou podlepované a opravdu nepropustné, udávaný vodní sloupec minimálně 10 000 mm. Po roce užívání je pláštěnka stále stoprocentně nepromokavá a bez závady, za což jsem jí byl už několikrát nesmírně vděčný. Pro rybáře podobného založení můžu jen doporučit. Lze dokoupit i lehkou konstrukci, poté se dá pláštěnka využít i jako mini přístřešek. 

Pro orientaci: měřím 180 cm, pláštěnku mám ve velikosti L a je pod ní dostatek prostoru pro batoh nebo brašnu... pokud přijde nárazová průtrž mračen, většinou pod ni schovám vše. Před složením nechám vždy uschnout.

Vyrábí firma Jurek.

Fred Crouch Match Aerial

Tenhle pin je věrná kopie modelu Match Aerial od firmy Allcock. Koncem šedesátých let výroba centrepinů klesá z důvodu stále větší a větší obliby smekacích navijáků. Fred Crouch využil tehdy svých známostí a podařilo se mu převzít část strojů a dílů, a se svolením pak pro jím produkované piny i nadále používat označení Match Aerial. Několik modelů se tak (s pár obměnami) vyrábělo až do srpna letošního roku, kdy bohužel veškeré práce ustaly. Můj bude zřejmě tak z poloviny devadesátých let. Je to pravý centrepin, tedy bez ložisek, rozměry jsou 4,5 x 5/8 palce (narrow drum), váha 290 gramů. Dříve se daly koupit relativně levně, po ukončení výroby vyskočily ceny nahoru (jak už to tak bývá...), což je škoda, ještě jeden by se hodil... 

Zatím ho mám dva roky a v kombinaci s lehkým proutkem a kmenovým vlascem s nosnosti kolem 3 kg se jedná o solidní výbavu, kterou používám hlavně na řekách. Při srovnání s ostatními piny ktere vlastním, je tenhle opravdu nejjemnější, roztočí ho už i mirný proud. Další výhodou jsou jeho rozměry, protože pokud nechám splavat nástrahu třeba třicet metrů, s větším průměrem cívky pak rychleji namotám vlasec zpět, což je při tomhle způsobu lovu po pár hodinách určitě výhoda. Chytám s ním i klasickou položenou, kdy nástraha leží na jednom místě nebo takovou poloviční položenou, kdy nástraha cestuje po dně. Utáhnul by určitě i velkou rybu, ale na hrubší práci preferuju spíše menší robustnější piny se silným cvrčkem, na tomhle pinu je cvrček jemný a tichý.

Abych to shrnul: velmi kvalitní, spolehlivý a poctivý pin, ktery stačí sem tam vyčistit a promáznout - zřejmě mě pak i přežije...