Dnes další pokus. Tloušti mi teď docela jdou a věřím tomu, že tahle řeka je schopna vydat i nějakého toho trofejního. Kolem jedenácté jsem na místě, tentokrát jako minule. Nic nevymýšlím, trochu zakrmit, na háček napařený tousťák, hotovo. Sedím jen chvilku - střídavé napínání a povolovaní vlasce okamžitě sekám. Nejdřív to nevypadá na něco většího, ale jakmile mne rybka zmerčila, začal tanec. Ale přece jen v tenhle čas už není nikde nic, kde by se mohla schovat nebo někam zajet, takže obavy nemám. V čisté vodě vidím ještě poslední výpad a jak si celkem slušný tloušť snaží vyklepat háček z tlamky - naštětstí všechno drží a tak se můžu radovat z pěkného úlovku. Rychle foto, ještě přeměřím (55 cm) a ahoj. No tak rozjezd super. Ovšem za další tři hodiny jsem vystřídal několik míst a prošel si nový úsek řeky ...  a vůbec nic, ani potah... nerozumím tomu...  Vracím se tedy na první flek, ale ani tady se nic neděje. Slunce jasně svítí, jsou tři stupně nad nulou, ještě chvilku sedím, ale pak balím a domů. 

Ve čtvrtek po práci opakuju postup z úterý, vybírám ale jiné místo. Navíc jsem si koupil balení toustového chleba a rozmočeným si zakrmil čtyři fleky, každý asi po deseti metrech od sebe. První a třetí se mi pozdávají nejvíc. Nastražuju napařené pečivo a přemýšlím, jak bude - jsem docela utahaný, ale nějaké dávky optimismu jsem ještě schopen, tak snad. Netrvá to dlouho a špička se pohne, sekám... cítím, jak ryba na konci vlasce opsala rychle esko a je pryč... hmm. Tak začátek nic moc, ale jsou tu a to je hlavní. Tak ještě jednou. Tentokráte ani nedýchám, záběr se opakuje, jsou to fakt jen snad dva cent'áky, nepatrný pohyb... beng! tentokráte zásek sedí, ryba se dere nalevo ode mne do hloubky, dokonce i pin se párkrát protočil... jak já tohle miluju... Rybka ted' vyvíjí stálý tah a chce hlavně někam pryč, ale nedávám jí moc šancí. Za pár vteřin se tak u hladiny objeví tloušt' a docela slušný k tomu. Rychle na podložku, vyháčkovat, foto a změřit... tak zatím můj největší - 56 cm. Už když jsem ho měl v podběráku, věděl jsem, že tohle je fakt kousek, prostě paráda. Pouštím ho o něco dál proti proudu. Odplouvá pomalu, beze spěchu, v čisté vodě ho krásně vidím. Tak tohle se povedlo.

Měním místa a sedím až do noci, než zpoza mraků vyleze měsíc. Je pak takové světlo, že nepotřebuju ani čelovku. Na ryby to ale má asi špatný vliv. At' se snažím sebevíc, přijdou jen nějaké drbance a to je vše. I tak moc moc povedený výlet.

Po práci vyřízeno nejnutnějsí a něco před třetí už připravuju prut u vody. Je krásný den, sluníčko svítí a je to poznat, opravdu ještě hřeje. Ale až zapadne, nastane zima veliká, takže mám s sebou vše potřebné, abych aspoň dvě tři hodinky vydržel. Je to zase nové místečko, vypadá to, že docela frekventované. Může to být na houby - ryby o tomhle (pro ně) nebezpečném úseku řeky vědí a vyhýbají se mu... nebo to může být trefa - je to tady vyšlapané, protože se tady ryby drží... 

Nejdřív trochu koketuju s pečivem, to je ještě dost světla, ale záběru jsem se nedočkal. Až se zešeřilo, přesedlal jsem na maso, (znovu s curry a česnekem) a posílám to s minimální zátěží do mírného proudu pár metrů před sebe. Proud nástrahu chvilku unáší, pak si to sedne a já taky. První šálek čaje, bez něj v takových teplotách ani ránu. Za další půl hodinku je už tma, jen půlměsíc ozařuje krajinu za mnou a vysoké břehy přede mnou. Jelikož se nic neděje, jdu se trochu projít, s čelovkou zkoumám, jak to vypadá kousek po proudu. Když se vrátím, cosi se mi nezdá a tak beru prut do ruky... jo. Rybka se tlačí ke břehu, ale nemá se tam kde schovat. Na podlozče pak všechno rychle - vyháčkovat, přeměřit (hezkých 51 čísel) foto a šup s ním zpět. Mise splněna, paráda. Kolem šesté už je všechno omrzlé, prut, podložka, podběrák je jak kost, balím. Ale moc fajn to bylo.

Tahle kniha sleduje myšlenku, že čím víc toho rybář o určitém druhu ryby ví, tím lépe se dokáže v určitých situacích rozhodnout a chytat tak efektivněji. Fred Crouch je pro tenhle úkol tim pravým, snad nikdo nevěděl o téhle rybě víc než on, určitě ne nadarmo se mu přezdívalo "Mr. Barbel."

Co by měl tedy rybář o parmách vědět, než se vydá k řece s vidinou vytouženého úlovku? Určitě nejdřív něco o stavbě jejího těla, tedy proč vypadá, jak vypadá. To by nám mohlo dost napovědět, čeho všeho je tahle vousatá dáma schopná a co všechno dokáže přežít. Dále pak čím se živí a kdy, jak často atd. Důležité je samozřejmě i rozmnožování, několik týdnů před tímto aktem totiž opouští svá stanoviště a dokáže migrovat i několik kilometrů. Faktory jako teplota vody, síla proudu atd. jsou zde srozumitelně a dostatečně rozvedeny taktéž. Na řadu pak přichází samotný lov - doslovný návod a zveřejnění nějakého tajemství zde nenajdete. Autor spíše za pomoci příkladů a příhod z jeho bohaté praxe ukazuje, že i parma je jen ryba a její chování je často závislé na tom, co se u řeky děje (viz pojednání o konopí a červech nebo pojednání o velmi frekventovaných úsecích řeky). Někdy se snaží čtenáře tak trochu popíchnout a přimět ho, aby před náhozem nejdříve popřemýšlel a vyvaroval se učitých pastí (například mechanického opakováni toho, co dělají ostatní). Dále jsou rozebírány zavedená tvrzení tehdejší doby, například že parmu je možné chytit pouze v noci nebo v létě a funguje jenom ta a ta nástraha (viz kapitola Chytání v zimě) - i zde autor celkem jednoduše ukáže, že se jedná o pouhé předsudky. Celé to uzavírá krátká kapitola o budoucnosti parmy v našich řekách.

Přiznávám, že jako každý, i já mám své oblíbené druhy ryb, za kterými se často a rád vydávám, ale pokud bych měl o nich vypsat vše, co vím, na knížku by to nebylo. Autorovi patří tedy určitě a právem poklona. Jako jeho velmi zjednodušené poselství si odnáším něco podobného jako: 

... najdi ryby (věnuj tomu klidně i hodiny)... nevyplaš je... vylákej je vhodným způsobem krmení na misto, odkud je možné je i úspěšně zdolat... buď trpělivý a získej si jejich důvěru... stále pamatuj na opatrnost, tedy i při prezentaci nástrahy... zvol adekvátní náčiní, aby zdolávání netrvalo zbytečně dlouho...  

Jak je vidět, jedná se o celkem jednoduché rady, ktere jsou samozřejmě v knize rozvinuty více do detailu v naváznosti na chování a zvyklosti parem. Pro někoho, kdo se rozhodnul věnovat lovu těchto nádherných ryb trochu více, může být dobrým pomocníkem. 

A kdo byl Fred Crouch (zemřel v roce 2014)? Moc pěkně ho posal jeho kolega Steve Pope: "A i když nebyl Fred zrovna u vody se mnou, vždy dokázal "přečíst" úsek řeky, kde jsem chytal a říct, co jsem udělal nesprávně a co bych měl další vycházku udělat jinak - pro ty, co ho znali to není žádné překvapení, on tohle prostě uměl. Když jsem pak příště z toho místa úspěšně zdolal a pustil další parmu, zavolal jsem mu, abych mu za jeho rady poděkoval - jen se smál, trošku mě zdrbnul, ale já věděl, že je moc rád, že to takhle mezi námi funguje. Měl taky neobyčejný talent zavolat mi vždy asi tak minutu před tím, než se roztočila cívka na mém navijáku. Opravdu nelžu, někdy to až vypadalo, že má snad přímou linku do podvodního světa parmy - té ryby, které byl vděčen za celoživotní radost z rybaření."

Fred Crouch: Understanding Barbel, vydáno 1986 by Pelham Books Ltd. v Londýně, 122 stran, psáno anglicky. 

Bill Laswell (americký muzikant a producent) patří určitě k umělcům s velmi širokým záběrem a spolupracoval s řadou slavných muzikantů (např. Herbie Hancock, John Zorn, Iggy Pop...). Panthalassa aneb "Reconstruction and Mix Translation by Bill Laswell" (1998) jsou jeho remixy písní Milese Davise z let 1969 až 1974. Velmi subtilní a velmi povedené.

 www.youtube.com/watch