Na to, že je takhle pokročilý čas, tak stále docela zima a deštivo... tenhle rok na sebe tedy léto opravdu nechává čekat. Ale co, na krátké vycházky i tak bezva čas. Tentokráte vzadu pod stromy. Ne že by se mi to vepředu nelíbilo, ale po chvilce chytání se ke mně nasomrovali dva takoví... kde jeden z nich mi tvrdil, že se tady dají chytit i amuři a že on sám už tři kolem dvou kil chytil... aha, tak tady je odpověď na moje malé postesknutí, kamže se to ti velcí tloušti poděli...

Netrvá to dlouho a razantní drbanec s protočením pinu dává tušit přítomnost pěkné rybky a mě hned vybudí z polopřemítání a polospánku. Ale pak se už nic neděje a když to vytáhnu, tak je peleta v čudu a vysmátá rybka taky. Hmm, tak ještě jednou. Asi po deseti minutách jde pomaličku špička do oblouku... chvilku přemýšlím jestli jo nebo ne, ale nakonec se rozhoduju pro zkušební zásek a ejhle... škubnutí tam někde v hlubině mi dává za pravdu. Chvilku to v proudu trvá, ale nakonec je můj a po rychlém fotoshootingu se rozloučíme. Ještě mám jeden záběr, ale nic z toho nebylo a tak mizím domů. Povedené tři hodinky u vody, díky za ně.

Kdo by neznal, jako by nebyl - Mike Oldfield a jeho druhé album Hergest Ridge... tehdy se jako dvacetiletý po velkém úspěchu Tubular Bells stáhnul na venkov a výsledek? Posuďte sami 😉

www.youtube.com/watch