Trochu ztřeštěný nápad, ale proč to nezkusit... asi dva týdny zpět jsem ve sklepě znovunašel vodotěsný vak od firmy Ortlieb... už dlouho jsem přemýšlel nad tím, že by nebylo marné zkusit ty fleky, kde chytávám, z druhé strany. Na místě se mi do toho moc nechce, ale nakonec se přesvědčuju, balím a jdu na to. Celkem jsem musel částečně přebrodit a částečně přeplavat čtyřikrát, ale vzhledem k tomu, že máme třicet stupňů, tak ok. Hned po levé ruce mám vzrostlou starou vrbu... i když ji ta bouřka měsíc a půl zpět hezky dolámala (doufám holka, že ještě vydržíš, nerad bych zakončil svou pozemskou pouť zrovna takhle) trochu stínu tu je. Dávám do vody chladit pivko, zakrmím a jdu se projít. Zjišťuju, že jediné místo, na které si v noci troufám, je to, kde jsem se usadil, zbytek je dost risk, takže ležím ve stínu, ukusuju z řízku jak sloní ucho a zapíjím to dvanáctkou. Sem tam zase zakrmím, okoupu se a zase nanovo... až se na norka přišel podívat opravdový norek, kterého se mi tentokrát podařilo cvaknout.

Teprve až se setmí, nahazuju. Všechno cajk, první záběr přichází něco po půlnoci a je z toho tloušť něco přes pade. Dokrmuju,, sem tam pochrupkávám, sem tam si čtu, skrz korunu a listí koukám na hvězdy, dnes je to fajn, skoro bych řekl, že vidím mléčnou dráhu pouhým okem, ale to asi ne... nebo? Pouštím si na chvilku hudební doprovod... miliony světů nahoře, dole se na mě valí mlha. Kolem čtvrté znovu krátká jízda... podle mě stejná ryba, kresba šupin dost podobná a ranka v koutku. Zajímavé. Pak kolem půl sedmé přerušovaná jízda, znovu velmi podobná rybka, která se se mnou celkem poprala a kolem půl deváté krásná jízda a tentokráte klidný těžký tah a ryba zůstává v hloubce. Celé jsem to tady včera odpoledne ve vodě prošel, není tu nikde žádná vázka, taakže jsem trpělivý. I tak to netrvá dlouho a do podběráku vklouzne moc hezká rybka, fakt paráda. A dost. Balím, tentokráte přepravuju všechno na třikrát, něco po desáté jsem doma. Moc povedená noc.

Tentokrát se vydávám o pár kilometrů po proudu výš ... jsem z šichty nějakej utahanej, ale zkusím vydržet až do noci, tak uvidíme. Jezdím asi hodinku, ale místa, které jsem si vytipoval na mapě, se mi moc nepozdávají, až teprve směrem skoro u vísky Podelwitz se mi zamlouvají dva fleky. Ty si taky zakrmím a pak asi dvě hodinky brouzdám kolem řeky a hledám další možnosti. Kolem šesté si sedám na první místo a během chvilky mám několik solidních hokejek od menších tlouštíků. Až už je šero, jdu na flek číslo dva, od kterého si slibuju víc - rozmezí hlubší tišiny a celkem rychlého proudu. Dávám tam čtrnáctku peletu a asi za deset minut se pár metrů po proudu hodí ve vlnách ryba, po dalších pár minutách ještě jednou. Přehazuju tedy trochu níž a za chvilku se naviják rozhrčí a prut jde do parádní hokejky. Rybka je v proudu těžká, navíc vjela asi pod nějaké traviny, protože směrem ke mně s ní nedokážu pohnout - naštěstí jsem byl zase jednou při výběru místa prozíravý a můžu sejít pár metrů po proudu. Na tenhle úhel tahu už nemá protivník pádnou odpověď a tak končí brzo v podběráku. Štíhlá protáhlá rybka z proudu... radost. Sice jsem už tajně doufal v něco jiného, ale snad příště. Přesunuju se pak zpět na první flek, ale buší do toho jen malé rybky... nevadí, společnost mi dělají měsíc a hvězdy, které sem tam problesknou skrz košatou korunu staré vrby pod kterou ležím. Něco po jedenácté jsem doma.