Úterý

Věru poznat, že Pankrác, Servác a Bonifác ledoví muži jsou... ráno sice škrábat auto nemusím, ale pořádné oblečení bude u vody nutnost.

Jsem tam něco kolem osmé a celkem rychle nacházím hejno kaprů, kde pár z nich jsou opravdu slušné hovádka. Ale ryby jsou to mazané, ať se plížím jako myška, je to jako hra na škatule hejbejte se... nahodím ve východním rohu, přesunou se do západního a zase naopak, až je to přestane bavit a zmizí neznámo kam.

Trochu se trápím, holt jde poznat, že nechodím k vodě často a mé už tak volšové ruce jsou ještě volšovější. Ale je tu krásně... teda až na to počasi... střídavě mě zasypáva déšť, sníh a kroupy... nakonec jsem zimou tak ztuhlý, že to balím a mizím na dvě hodinky do bouldrovky se trochu ohřát.

Odpolední rybačku začínám kolem druhé a podaří se mi konečně zpod jednoho keře vyškrábnout prvního tlouštíka. Na dalším místě úplné mimino, ale poslední flek vydává poklad... zatím největší tloušť, co jsem tady chytnul, nefalšovanýych úctyhodných 58 cm... masivní ryba... fotky ve vodě a jedna rychlá v trávě po rychlém přeměření... takhle to dopadá, když já debil nechám doma podběrák i podložku. 

Celou dobu chytáno jen na střídku a kůrku.

Středa

Ti kapříci mi nedali pokoj a tak jsem znovu ve stejný čas na stejném místě. Tentokrát si jeden flek, který musí při své cestě za potravou stopro minout, provoním trochou ploticového krmení a pak už jen trpělivost. 

Než tu mou hru prohlédnou, otočí se jeden mamlásek snad třikrát kolem nastražené kůrky jen pár cenťáků nade dnem... mám nervy napnuté až k prasknutí... skoro nedýchám... aby se pak to kapřisko otřelo vlasec a to je konečná... je okamžitě v tahu a ostatní ryby s ním. Ježišmarjá to snad není pravda.

Holt není každý den posvícení a tak jdu dál.

Tenhle den je ovšem stejně naprosto vyjímečný... kousek od můstku přes kanál k MVE koukám na několik parem, jak stojí v proudu a čekají, co jim řeka nadělí. Nikdy jsem tady nic podobného neviděl a jedna z nich je opravdu kousek. Chvilku zkouším, jestli budou reagovat na sladkou kukuřici nebo pelety, ale oba pokusy se setkávají pouze s postupným úprkem všech ryb. Tak dnes mi asi není souzeno. Jdu pak dál, až dozadu k padlým stromům, ale ani tady nic.

Nakonec se prodírám lesem a bobřími hrady až úplně dozadu, kde jsem ještě nikdy nebyl. V padlých stromech tady stojí krásná štika, odhaduju tak minimálně na 80 - 90 cm, fakt zvíře. Jak tam tak stojím na jednom kmeni, tak zahlídnu vpravo ode mě ve vodě pohyb. Jakoby se trojice velkých šupináčů přijela podívat, kdože to ruší jejich klid. Pomaličku se stahuju na břeh a do vody letí jen kousek střídky s jedním bročkem pár centimetrů od háčku.

Světe div se, záběr... ale zásek se nekoná, ryba je pryč, než stačím vzít proutek do ruky... vytáhnu montáž z vody a je mi jasné, co se stalo. Zřejmě v rozrušení jsem natisknul střídku kolem háčku tak pevně, že při záběru touhle hrudkou prostě háček neprošel a ryba se zdejchla. A s ní i všechny ostatní.

Neslavný to konec, zplihle se vracím zpět k autu, na každém chytatelném fleku jestě poslední pohled do vody a čau... no ne úplně. Na posledním místě, kde z hloubky ční tlusté větve padlých velikánů, jen pár okamžiků slunce stačí, abych pod jednou takovou holou větví objevil krásného sumíka. Sám nevím proč, ale najednou je zase všechno fajn, stojím tam dlouho, jen se dívám a kochám, opravdu nádherný tvor... tak tohle je úžasný den, i když se dnes na břeh nepodívala ani jedna rybka, tak stejně... tolik ryb jsem tady za jednu návštěvu ještě nikdy neviděl, tak čau a zase někdy.