Jak se říká do třetice všeho dobrého. Dnes sedím až skoro u mostu. Přede mnou vybíhá pás rostlin dobrých 4 - 5 metrů od břehu. Nahazuju asi metr za okraj té podvodní jungle... Zakrmil jsem nějakou kukuřicí a peletami, naházel pár kousků chleba na hladinu a teď se bavím a sleduju, jak se rybky perou se soustem pomalu větším než ony samy. Nejdřív jsem tam měl dvacítku peletu, ale teď před chvilkou jsem si udělal nový návazec s menším háčkem, vytáhnul to a všechno jsem to vyměnil. Na čtrnáctku peletu mám prostě už třetí rok hezké ryby, ty větší pelety... asi to s nima neumím. Řekl bych, že ryby tady jsou, sem tam se udělá pár bublinek na hladině, tak uvidíme, snad se tentokráte zadaří. Je asi 16 stupňů, má se ochladit až na devět, ale dnes jsem (oproti poslední návštěvě) vybavený. Po cestě jsem se taky stavil v obchodě, koupil si citronovou buchtičku a teď si kousek odkrojil. Tak tak, vychutnat si to člověk musí umět. Tak při jídle přemítám, že tenhle rok se mi tady moc nedaří, nějak nemůžu vysledovat souvislosti. Minulý rok (i část předminulého roku) jsem tady udělal i tři kapry za vycházku (průměr kolem 5 kg!) a dost hezkých ryb i viděl a pozoroval. Teď je to tady nějaké mrtvé či co. Aspoň že mi dneska ptáčci tak hezky hrajou. Za chvíli bude půl desáté, ve slábnoucím světle ale ještě dobře rozeznávám pár bublinek nedaleko mého háčku... jsem docela napjatý, sem tam zašelestí vánek listovím, jinak je klid. Po nějaké době pozornost uvadá, musím se protáhnout, jdu se projít. Nejdřív doleva, kde nacházím další tři slibné fleky, ale ty vyzkouším až možná příště, dnes se už přesouvat nebudu. Vracím se k prutu. Nic. Vydávám se teď doprava. Tím směrem je asi 20ti metrový břeh porostlý jen vysokou trávou, bez křovin bez stromů jen pár stulíků metr dva od břehu, prostě romantika sama RRRRRRRRRRRRR a sakra, letím zpátky, rychle rychle ty vole (asi jen 10 metrů vzdálenost... i tak krátká může být věčnost...). Zásek, vlasec směřuje přímo do travin. Ucítím zaškubnutí, ne silné, ale cejn to nebude. Opatrně přitahuju a poslouchám, jak vlasec drhne o traviny. Žádný boj se nekoná, kapřík je v travinách tak zamotaný, že se v tom chuchvalci nemůže ani pořádně pohnout, jen jeho bilý břich tím klubkem prosvítá. Nořím podběrák hluboko pod něj a celou tu masu na první pokus nějakým zázračným způsobem úspěšně podebírám. Tak to vyšlo, můžu si pogratulovat, lyseček kolem 3 kg. Šup s ním zpět a balím. Po předchozích zkušenostech nevěřím, že bych tady dostal ještě jednoho. Jdu zpět až k autu a pak ještě kousek dál, kde začíná volný břeh bez křovin nebo stromů, který se takhle táhne snad až k Merseburgu. Zakrmuju, sám si dávám něco k jídlu, mrknu na phone - třičtvrtě na jedenáct. Měsíc (půlměsíc) svítí, všude ticho. Jen tam někde v dáli jde slyšet dálnice, když se podívám tím směrem, ještě nejnižší obzor, který se dotýká vzdálené krajiny, s odstíny fialovooranžové, nad ním pás bledé modrošedi a pak už jen houstnocí barva noci...

Spal jsem málo a špatně, v práci to šlo poznat... bez nálady, rozlámaný čekám, kdy už budu moct konečně vypadnout. Doma rychle baíim a nic než k vodě. Jenže situace se opakuje, navíc mi to tentokrát vůbec nejde... při náhozu se mi zamotá celá sestava nebo se mi blbě obtočí vlas s peletou kolem návazce, uváznu v travinách a když se snažím sestavu vyprostit, ta najednou vystřelí z vody rovnou do ostružin vedle me... ach jo. Komáři otravujou o dost víc (dneska žádný vítr, který by je odfoukl), mám hlad, je mi zima... v devět balím. Dvakrát po sobě ani šupina, to je teda nářez...

Přes noc a i ráno dost pršelo, navíc foukal docela silný vítr. O půl jedné je v práci konec, po cestě domů přemýšlím... špatné počasí = málo lidí u vody. Navíc jsem v sobotu zkoušel takový malý experiment, uvařil jsem pšenici s kapkou melasy s ananasovou příchutí, tak jsem zvědav, jakou mi na to rybky dají odpověď. Takže rozhodnuto, kolem druhé sedím u vody, tentokráte nedaleko auta pod stromy. Nejdřív jsem si to hezky zakrmil, rybám se má dát čas a tak se s pivkem procházím a hledám nějaké znamení, kde by ty potfory slizácký mohly být. Pšenice má příjemné voňavé aroma a už si v duchu maluju ty ryby, co na tomhle fleku vytáhnu. Jenže jsem nějaký utahaný, vstával jsem o půl páté ráno, oči se mi klíží a sem tam mi napadne, že jsem měl raději zůstat doma... jenže co by človek pro ryby neudělal, že ano? Vlaštovky lítají těsně nad hladinou, počasí super (i když je jen 14 stupňů...  brr) mám pocit, že tentokráte jsem to trefil a přijde opravdu něco většího... jenže já sám jsem tentokráte v háji. Stahuju to, jdu pro deku a na dvě hoďky si dávám pološlofíka, jsem fakt hotový. Po probuzení cítím, že to trochu pomohlo, a tak si troufám do dalšího kola, měním peletku za čerstvou a šup tam s tím. Asi za další dvě hodinky prvni potah. A pak už nic. Ať jsem se snažil sebevíc, měnil návazce, háčky, nástrahy, nic. I když bylo hezky, takový nějaký rozčarovaný odjíždím kolem desáté domů.

RRRRRRRRRRRRRRR...zásek sedí, tak tohle je stopro kapr, křivka prutu a tah ryby naznačují, že by nemusel být tak malý... manévruju ho ke mně, hlavně ať nezajede někam do travin. To sice neudělal, ale i tak mě skoro vypekl. Jak jsem ho dostával blíž a blíž, myslel jsem, že už má dost a tak vystrkuju podběrák tak daleko, jak to jen jde. Chyba. Kapr se otočil kolem vlasntí osy a proklouzl pod podběrákem, jediné co vidím a slyším (a vůbec se mi to nelíbí), jak vlasec drhne o tyčku podběráku. Ještě že mám tak krátký proutek, bleskurychle provlékám prut pod podběrákem. Souboj se teď odehrává jen v travinách skoro pod nohama. Kapřík se tam snaží všemožně zavrtat, naštěstí se mu to nedaří a tak je po chvilce konec. Super, nádherně vybarvený lysec, tipuju 8 kg. Pár fotek a šup ho zpět. Majestátně a pomalu plyne do hloubky k travinám, tam ještě více zpomaluje, asi tomu nemůže uvěřit, že je zase zpět ve svém světě...

Kolem deváté ráno jsem byl vzhůru a při ranní kávě, jsem si uvědomil, že jsem tam naházel včera tak 3 kila vařené pšenice... U vody jsem něco po desáte, první nához (jen halibutka) a během pár minut se odehrálo již výše popsané. Paráda. Takhle nějak jsem si to představoval. 

Ještě pár poznámek: včera bylo asi 25 stupňů, v noci se ochladilo na 10 stupňů. Bylo celou dobu jasno, v noci sem tam mráček. Vítr foukal zleva, pozdě večer a v noci ale už žádný nebyl. Do 23 nebo 23:30 byla noc úplně tichá, ani pípnutí nebylo slyšet. Nemám takovou noc rád. Ne že bych se bál, ale když není v noci aktivní ptactvo, myši, hmyz atd. tak si myslím, že s rybama to bude podobně. Naštěstí si to všichni asi rozmysleli a bylo toho teda později slyšet dost. Nějak v ten čas přišel ten první menší kapřík. Dnes je slunečno, ale ne tak moc, sem tam zacloní slunce bílý beránek. Vítr úplně stejný, teplota 20 stupňů. 

Přijde ještě něco? RW razil teorii velký háček - velká nástraha - velká ryba. Všechno teda zvětšuju. Hezkou rybu už mám, trochu experimentů si můžu dovolit. Nástraha sice velká, ale i tak do toho furt něco drbe. Nakonec vytáhnu cejna - úplně stejný jako ti dva včera. Dopíjím kafe a jdu na procházku. Co je trochu znepokojující, že jsem tenhle rok ještě ani jednou neviděl místní torpéda. Minulý rok jsem jich tady pozoroval někdy i 6 - 8 na jednom místě, teď nic. Nevěřím, že teď po tolika letech jim došlo, ze pohybovat se blízko hladiny nemusí být úplně bezpečné a milí amuři se stáhli do hloubky... spíše se přesunuli někam jinam. Možná si sem zajedu nějaký den po práci na lov beze zbraní a trošku si to tady projdu... Doma jsem kolem třetí odpoledne.

Je kolem šesté večer, sedím u vody, při ruce to nejnutnější a čekám. Navařil jsem si kbelík pšenice, tentokráte zkusím stejnou strategii z dřívějška. Koberec partiklu a na něm prezentovat nástrahu. Zatím tam mam jen peletu, později uvidíme. Asi deset metru nalevo ode mě se na hladině tvoří neomylný řetízek bublin... špatný směr, kéž by to otočil... Momentálně zkouším freelining, mám to jen 4 - 5 metrů od břehu, těsně za pásem travin. Moc mě to baví, takhle sledovat vlasec a pak když se rozjede a prořezává vodu... to je pocit. Ale asi to vytáhnu, je třeba se přichystat na noc, jsem nějakej zmoženej...

Teď je půl osmé, nadlábnul jsem se a na freelining už kašlu, přehodil jsem to totiž víc do hloubky a to je lepší, když tam přece jen nějaká zátěž bude. Kolem furt někdo chodí, v dálce duní dálnice, no jo no, nedaleká přítomnost velkoměsta je zřejmá. Ale co už, jsou tady ryby jak noha a tak tedy pokouším stěstěnu znovu. Tentokráte je voda už určitě prohřátá, ale stejně je to nějaké mrtvé. Bezrybka jsem ale nebyl. Nejdřív jsem vytáhnul dva cejny pánvičkové velikosti a poté přišel takový divný záběr. Prakticky jsem jen viděl jak sebou sem tam cukne prut. Myslel jsem, že je to zase cejn a přisekl. Odpor byl velmi malý, ovšem k mému překvapení po několika otočení cívkou mi zaseknutá ryba najednou chtěla vyrvat prut z ruky. Vypálila nejdřív doprava do travin, pak doleva a vypla se... hernajs, to zamrzí. Kolem půl dvanácté přichází hrčák a je z toho kapřík tak 2,5 kg. Mám radost a doufám, že se to trošku rozkousalo, ale ouha. Sedím asi do půl třetí, bez záběru, plus je mi dost zima, balím. Vidina teplé postele udělá v takovém momentě svoje. Kašlu na vás potfory oslizlý. Frčet městem v tenhle čas je super. Během 15ti minut jsem doma.