Udělal se nám krásný den a já můžu konečně k vodě. Už jsem tady byl na podzim a nějakou rybku i přemluvil. Ovšem dnes je to paráda. Sluníčko do mě pere tak, že v závětří stačí triko s dlouhým rukávem. Říkám si, jestli je to teplo nevytáhne někam na mělčiny a já utřu nos... kolem lítají včely a ostatní havěť a ptáci na jednom stromě se zřejmě rozhodli překřičet ty na druhém... a tam v dáli zasněžené vrcholky Alp, prostě úplná jarní idylka. 

Nevymýšlím nic nového, pod háček peletku, obalit těstem a hážu jen pár metrů šikmo po proudu, který to celé stáhne někam ke břehu, kde snad číhá hladová huba. O kousek dál za takovým točákem si to trochu prokrmím a pak už jen sedím a vychutnávám tu krásu kolem. Jen lehounké přihnutí špičky mě vyšvihne ze sedu na nohy, ruka hned k prutu a čekám... kratičké trhnutí a znovu jde špička nepatrně stranou. Zasekávám do tuhého... hmm, tak tenhle bude pěkný. Chvilku se tam dole snaží něco vymyslet, ale nejde mu to a tak si brzo lokne alpského vzdoušku. No teda Péťo, pěkného tlusťocha jsi mi poslal, díky moc.

Přesun na druhý flek a ani nestačím dopnout vlasec a je tam... tak fajn, tenhle je delší a víc dozlatova, ale na fotku kašlu, vypínám ho ve vodě a spokojen jdu cárat a hledat i nějaké ty jiné rybky. Celkově se přesouvám pěšky a posléze i autem... aspoň se já a řeka trochu seznáníme. Ale moje strana je moc mělká a nikde ani šupinka... i když je to tady kolem krásné nevím nevím, asi budu muset na druhou stranu, ale to někdy jindy. Když se vracím k autu, začně se počasí kazit, takže se rozhodnu pro návrat domů. No věru na premiéru čerstvého nového člena zdejšího rybářského klubu můžu být spokojen.

Along Fisherman's Paths je kniha, kterou napsal anglický rybář, autor a učitel Mike Winter. V překladu vlastně název znamená něco jako Rybářskou stezkou. Jak sám autor podotýká, snažil se v téhle knížce skloubit dva aspekty našeho milovaného koníčku. Jedním z nich je jakési dospívání v plnohotnotného rybáře se svými zažitými a osvědčenými způsoby chytání, kdy se autor ohlíží na své začátky v dětství až po formaci a členství v různých specimen klubech. Ten druhý aspekt je pak vlastně zamyšlení nad tím, kam nás rybařeni jako takové dovedlo a kolik nádherných míst jsme díky němu navštívili. Je to taková zpověď staré školy, krásná, vznešená i romantická a někdy i smutná, když třeba autor přemítá nad tím, kolik krásných koutů už padlo za oběť výstavbě nových dálnic apod. nebo vede monolog o podivném směru, kterým se moderní rybařina ubírá. Z knihy je poznat, že MW strávil u vody hodně času a ze vzpomínek na krásná a milovaná místa tam kdesi má opravdu bohatě na výběr. Pravidelně psal i pro různá rybářská periodika a se siluetou splávku na hladině kousek od rákosí užíval sem tam i společnost několika legend anglického rybaření. Opustil nás trochu předčasně po dlouhé nemoci v roce 2013.

Kniha vyšla u Medlar Press v roce 2006, má 200 stran a je psána lehkou příjemnou angličtinou.