Při zapisování do papírů koukám, že jsem dlouho nebyl u vody... tak snad tam má dnes sv. Petr pro mě něco schovaného. Jako první vybírám tutovku, většinou se tady kapři zdržují do oběda, pak je to slabší. Nahoře se honí bouřkové mraky a vítr mi dere proutek z vidličky... počasí věru hodné fanatika... Ale už dlouho dušička moje žadonila po klidu a oddychu někde u vody, takže to nevzdávám. Po hodince měním místo, ale ani tady z toho nic není a tak přejíždím jen o dva kilometry dál na zastrčený rybníček u lesa. Skore tu mám 1:0 pro ryby, snad tentokráte dorovnám. Ale zrovna když jsem vystopoval neomylné sloupce bublinek, prohodil to hrstkou kuku a opatrně jim to tam poslal, doslova cítím, jak všechno kolem potemnělo. Za deset minut musím zdrhat k autu, průtrž je brutální. Nakonec to vzdávám, není nikde vidět, že by se to trhalo, tak hajdy domů. Naštěstí přece jen ne s prázdnou, konečně prvních pár hříbků tenhle rok.

Jelikož něco lapnout ve velkých vedrech je někdy složité, rozhodli jsme se dát rybám pauzu a těm pětatřicítkám, co hlásili, na dva týdny prostě utéct. Zvolili jsme Alpy v okolí rakouského města Ischgl a udělali jsme dobře. Bezva trek s rodinkou, super počasí, lidi, jídlo a neskutečná příroda kolem. Ale dnes při vykládání auta jednoduše absťák... snad se brzo dostanu k vodě... už dlouho předlouho nelahodil uchu mému ten zvuk navijáku, když se rybka píchne a utíká...

Dnes zavítáme opět do Anglie za velmi povedenou dvojkou, která si říká The Orb. Vybral jsem od nich delší skladbu ze začátku devadesátých let. Jednu dobu jsem snad neposlouchal nic jiného, už to pár let zpět bude, ale tahle hudba nestárne.

www.youtube.com/watch

A poslední z neskutečných filmů o chytání parem ze Stuart Morgan Production - Barbel Even Closer z roku 2007. Holt kdo umí, ten umí 😄

www.youtube.com/watch

Vyzvednul jsem u jedné moc hodné rodinky pět kilo medu a po cestě zpět se stavil u kanálu. Zákrm, pod háček tři zrnka, sluníčko, sem tam mráček, pivko, knížka... bylo mi to tak nějak jedno, jestli to klapne nebo ne. Ležel jsem tam pod vrbou a bylo mi fajn. A zase úplně sám... kde všichni jsou? Nejdřív přišlo pár drbanců, ale pak se to zklidnilo a něco po druhé odpoledne se to pomaličku rozjelo. Rybka se cpala vehementně doleva... takhle to tu dělají všechny... nějak nemůžu přijít na to proč.  Zajímavé je, že kapříka při zdolávání doprovázel ještě jeden skoro stejný. Až jsem toho na prutě trochu unavil a strčil podběrák do vody, tak vzal roha. Nahoře na hrázi jako obvykle pár fotek, váha ukázala něco kolem sedmi kil. Potěšil ferda jeden... to už je čtvrtý z téhle sorty, asi dobrej oddíl. Kolem třetí jsem doma, spokojen a mírumiloven.