Nejen rybami je člověk živ, trochu oddechu od koníčků a od práce určitě neuškodí, a tak jsme vyrazili užívat zimní radovánky. Počasí neskutečné: dole v údolí jaro, nahoře zimní pohádka s podmínkami na lyže vcelku ideální, jídlo a servis jako vždy bezchybné a pivo krásně napěněné a vydatné a výhledy monumentální. Bude se mi stýskat, tak zase za rok milé Alpy.

Idris Muhammad - vlastním jménem Leo Morris - byl známý americký jazzový hudebník. Jeho nástrojem byly bubny a za svou kariéru hrál s opravdu hezkou plejádou dalších výborných a známých muzikantů. Tohle album bylo prvním, které v roce 1974 vydal. Někdy při poslechu, když zavřu oči, mám pocit, jako bych se vrátil časem a stál někde na rušné ulici jako pozorovatel, kterého nikdo nevidí... taxíky proplouvají kolem, všude spousta lidí a obchůdků, tisíce osudů a příběhů koncentrovaných na jednom místě a život pulsuje ve všem kolem...

www.youtube.com/watch

Sice starší, ale perfektní video o chytání parem na snad všech proslulých anglických řekách. Pro mě určitě velmi poučné. Dnes první díl, Barbel Up Close And Personal - Summer And Autumn. Vše točeno mezi léty 1993 až 1997. Přeji hezkou podívanou.

www.youtube.com/watch

I když všude leží sníh, jedu k řece, snad by nějaký ten tloušť mohl přijít. Rozhoduju se zkusit nejdříve najít něco nového, ale není to lehké. Nakonec jsem nahodil až kolem dvanácté. Ale místo je to moc zajímavé, za mnou skály a řeka tady není tak široká, ne moc rychlý proud na mé straně taky není k zahození. Ale voda je naprosto mrazivá a čirá jako sklo, což není moc dobré. Při příchodu jsem sice viděl nějaký pohyb, takže optimisticky naladěn doufám v brzký kontakt. Během dvou hodin prochytávám asi stometrový úsek..... ani ťuk. Hmm, rozhoduju se doplnit zásoby, přejíždím na druhou stranu.... obchod, tousťák... zpátky k řece, znovu prokrmit asi čtyři místečka. U auta všechno znovu převázat a jde se na to. Ale i když chytám jako o život, mrznu a necítím nohy, vytoužený záběr nepřichází. Vůbec mám pocit, jakoby všude ve vodě bylo úplné mrtvo. Sem tam nade mnou přeletí kormorán. Nevypadají, že by strádali... asi jsem to prostě dneska netrefil, co už. I tak spokojen, nikde nikdo, jen bílé šílenství přecházející v dáli na polích v mlžný opar. Při soumraku to balím, něco po šesté jsem doma. 

K lančmítu jako nástraze mě přivedla anglická literatura. Často je tam zmiňován ve spojitosti při lovu parem nebo tloušťů. A i když je v dnešní době v obchodech nebo na netu k dostání nepřeberné množství pelet, boilies a nevím čeho všeho možného, někteří rybáři na něj doslova přísahají. Je pravda, že za ty léta, co se na něj chytá, přesvědčil určitě hezkou řádku ryb. U mě zatím bodoval párkrát, většinou to byli tloušti, ale nějak jsem si k němu našel cestu a tak se jen málokdy vydávám k řece bez něj. Za tu dobu, co ho používám, jsem nasbíral nějaké poznatky a tak se tady podělím.

Takže za prvé: příprava. Jak je z obrázků poznat, trošku si pomáhám různým kořením. Je určitě možné zvolit tenhle postup i s nějakými kaprařskými esencemi nebo boostry, ale to jsem zatím nezkoušel. Moje nejoblíbenější kombinace je curry a česnek, hned za ní pak obyčejná červená paprika nebo chili. Jak je na prkénku vidět, nakrájím jeden lančmít na různě velké kostičky. Ty pak rovnoměrně rozdělím asi do čtyř sáčků, přidám koření, protřepu a uložím do mrazničky. Naprosto jednoduché a kombinací nekonečně. Do mrazničky si takhle připravenou nástrahu ukládám ze dvou důvodů. Za prvé toho není v sáčku moc a když se po práci rozhodnu pro rychlý pokus, než jsem u vody, je všechno hezky rozmrzlé. Za druhé díky zamrazení a rozmrazení se aroma dostává více dovnitř a nástraha je tak ve vodě déle voňavá a v tom lepším případě pro ryby i více atraktivní. 

Za druhé: nastražení. Poslední fotka ukazuje jak by to přibližně mělo vypadat. Pokud má někdo pochybnosti, zda tohle soustíčko přežije nához, může do obloučku mezi háček a nástrahu zasunout malý kousek nějakého stébla. Nastražení na vlas pod háček je také možné, ale musím upozornit, že je pak problém pokud jde vodou nějaký nepořádek nebo traviny, nemluvě o kamenech na dně... Na obrázku je háček velikosti 8, teď v zimě dávám i velikost 10 a kostičku také raději menší. Pokud se rozhodnete chytat na lančmít přímo bez úpravy, pak určitě stojí za pokus nakrájet si tyčinky a z nich pak ulamovat, nástraha je taková odrbaná a vypadá přirozeněji. To jde ostatně udělat i s naší upravenou nástrahou, stačí prsty nebo nehtem rohy a hrany opatrně "odrbat".

A za třetí: vnadění. Tady bych radil velmi opatrně. Lančmít je dost vydatný, takže méně může znamenat opravdu více. Také je docela lehký, někdy je třeba vnadit hodně proti proudu, jelikož než klesne, může být o pár metrů dál, než naše nástraha na dně. Osobně se mi nejvíc osvědčilo obyčejné feederové krmítko nebo takzvaný baitdropper. Je možné decentně provnadit i pomocí PVA šňůrky - najdu si příhodný kámen, navleču na PVA šňůrku několik kostiček, přivážu ke kameni a opatrně vhodím kousek nad místo, kam chci nahodit... jednoduché a účinné.

A to by bylo asi tak všechno. Mně se na téhle nástraze hlavně líbí, jak se dá rychle napasovat na různé situace. Jelikož patřím k těm, kteří vysedávání moc nemusí a raději brousí kolem břehů a spekulují, je to pro mě spolu s pečivem nej nástraha. Je pravda, že na pečivo chytám asi nejvíc a mám na něj pár pěkných tloušťů, ale parmy bych se asi nedočkal. A tak, když už mám nějakého toho tlouštíka na kontě, přezbrojím a zkouším. Stále věřím, že se jednou stane něco nezapomenutelného...