Trochu ztřeštěný nápad, ale proč to nezkusit... asi dva týdny zpět jsem ve sklepě znovunašel vodotěsný vak od firmy Ortlieb... už dlouho jsem přemýšlel nad tím, že by nebylo marné zkusit ty fleky, kde chytávám, z druhé strany. Na místě se mi do toho moc nechce, ale nakonec se přesvědčuju, balím a jdu na to. Celkem jsem musel řeku částečně přebrodit a částečně přeplavat čtyřikrát, ale vzhledem k tomu, že máme třicet stupňů, tak ok. Hned po levé ruce mám vzrostlou starou vrbu... i když ji ta bouřka měsíc a půl zpět hezky dolámala (doufám holka, že ještě vydržíš, nerad bych zakončil svou pozemskou pouť zrovna pod tebou) trochu stínu tu je. Dávám do vody chladit pivko, zakrmím a jdu se projít. Zjišťuju, že jediné místo, na které si v noci troufám, je to, kde jsem se usadil, zbytek je dost risk, takže ležím ve stínu, ukusuju z řízku jak sloní ucho a zapíjím to dvanáctkou. Sem tam zase zakrmím, okoupu se a zase nanovo... až se na norka přišel podívat opravdový norek, kterého se mi tentokrát podařilo cvaknout.

Teprve až se setmí, nahazuju. Všechno cajk, první záběr přichází něco po půlnoci a je z toho tloušť něco přes pade. Dokrmuju,, sem tam pochrupkávám, sem tam si čtu, skrz korunu a listí koukám na hvězdy, dnes je to fajn, skoro bych řekl, že vidím mléčnou dráhu pouhým okem, ale to asi ne... nebo? Pouštím si na chvilku hudební doprovod... miliony světů nahoře, dole se na mě valí mlha. Kolem čtvrté znovu krátká jízda... podle mě stejná ryba, kresba šupin dost podobná a ranka v koutku. Zajímavé. Pak kolem půl sedmé přerušovaná jízda, znovu velmi podobná rybka, která se se mnou celkem poprala a kolem půl deváté krásná jízda a tentokráte klidný těžký tah a ryba zůstává v hloubce. Celé jsem to tady včera odpoledne ve vodě prošel, není tu nikde žádná vázka, taakže jsem trpělivý. I tak to netrvá dlouho a do podběráku vklouzne moc hezká rybka, fakt paráda. A dost. Balím, tentokráte přepravuju všechno na třikrát, něco po desáté jsem doma. Moc povedená noc.