Odpoledne mám volno a tak jedu ke kanálu dát si u proutku pivko. Ale na místě měním plán... sluníčko svítí, je teplo a tak se vydávám na procházku hledat ryby. Za hodinu a půl jsem prošel obě strany od mostu k podjezdu hlavní silnice a kromě malých perlínků u břehu neviděl nic. Nakonec se rozhoduju pro plán, který jsem měl v hlavě už i minulý rok. Na jednom místě rostou jen pár metrů od sebe dvě mladé vrby a nalevo od nich jsem lapnul moc pěkné ryby. Odstraňuju něco starého rákosí, tak abych tam dokázal nahodit. Zakrmuju partiklem a vychutnávám pivko, vše je, jak má být. Asi o půl šesté balím, dokrmím a mizím.

Budím se něco před jednou ráno, ve dvě už mám nahozeno a zachumlám se dole u vody do spacáku, že to dospím. Je šest stupňů, stále vane svěží větřík z východu, ale zima mi není... ale spát taky nemůžu. Tak tam tedy ležím a koukám na tu stříbrně vytečkovanou věčnost nade mnou... 

Rrrr... r... r... rrrrrrrrrrrrrrrr... a jede. Rychle ze spacáku ven, nasadit gumáky a letím k prutu. Rybka se dere vehementně směrem doprava, pár výpadů je takového rázu, že si troufnu pomyslet na nějakou z těch lepších. Aha, teď si to rozmyslela a jede doleva, daří se mi ji brzdit... jen opatrně starý brachu. Ještě podběrák do vody a čelovku na hlavu... blik... a ryba je hned u dna, kde jezdí ze strany na stranu a nedaří se mi ji zdvihnout. Ale po nějaké chvilce asi dochází síly a tak se u hladiny ukazuje světlé tělo. Ještě jeden výpad a pak už promluví podběrák. Nahoře na hrázi procedůra jako obvykle - skoro stejný lysec jako ten první pár dní zpět, jen o fous delší. Ale po bojové stránce neskutečný rozdíl... díky ti heilige Petrus. Kapříka pouštím o kousek dál a mažu domů to dospat. Je půl čtvrté a obzor směrem severovýchod už bledne.

Plánoval jsem to na první přespání u vody - svačinka s láskou připravená, exquisite music, něco dobrého na pití a kolem osmé vyrážím. Tentokrát vsázím na malý partikl. Vybírám dvě místa a na každé z nich letí tři velké krmné koule nadusané řepkou, pšenicí, ptačím zobem a trochou kuku z plechovky. Usazuju se pod mladou vrbou, a než se úplně setmí, přeposlechnu si první vybrané album... teda skoro. Přerývané mručení pinu ná za následek přerušení uměleckého zážitku... sluchátka jsem odhodil v zápalu boje i s čepicí kamsi... proutek hned v ruce a tentokrát si kapřík nebere ohledy a jede... jen trochu dobržďuju a opatrně stupňuju tlak. Cajk, všechno drží a tak už si taky neberu servítky a manévruju rybku hezky zpět ke mně. Sem tam sice ještě zkouší vyrazit, ale jsou to maximálně dvou třímetrové výpady. V podběráku se tak celkem brzy nachází další lysec a já mám jednoduše radost, že to tak rychle klaplo. I když je kapřík stejně dlouhý, jako ten minule, není to takový tlusťoch. Ale všechna čest, rval se parádně. Pouštím ho o kousek dál a jdu na druhý flek. Citelné ochlazení a brzký úspěch mají za následek radikální pokles motivace... vydržím ještě něco přes hodinku. Před půlnocí to balím a jedu domů na sklenku červeného. 

Později hlásí déšť, takže kolem jedenácté jsem na cestě k vodě. Tentokrát nic nevymýšlím, trocha krmení a plechovka kukuřice, zakrmit si tři fleky a hotovo. Na tom prvním vychutnávám jaro v plné síle, všechno kolem kvete, odstínů zelené až oči přechází, všude něco šustí, létá, běží... jen já tu v klídku sedím a svačím. Pak se vydávám do blízkého okolí na procházku cvaknout něco hezkého. Zpátky u prutu zjišťuju, že je v jiné poloze... ale ryba se nesekla, ještě chvilku čekám a když se zase začne špička ohýbat, sekám... ale nic z toho není. No nic, je jedna hodina, přesuneme se. Zůstávám sedět nahoře na hrázi a přemýšlím, kolik hezkých ryb už jsem z tohoto fleku vydoloval. Asi po deseti minutách se zvedá vítr a mraky nad hlavou těžknou a potemněly, říkám si, že tohle je vlastně dokonalé big fish počasí a ... rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... a je to tam. Žádná velká vojna s Turkem se nekoná, kapřík je ze sorty vychcaných a snaží se zavrtat do podvodních rostlin skoro pod nohama. Uznávám, že na tomhle místě celkem efektivní technika, ale ne na začátku května, takže jednou zapáčím a končí v podběráku. Nechávám ho dole, vše připravím a pak rychlá procedůra... sedmdesát čísel a sedum kilo - díky Sv. Petře, moc velkou radost si mi udělal. Zpátky ve vodě kapřík na nic nečeká a je pryč a jelikož se pěkně rozpršelo, tak já taky.

Dnes návštěva ze Skotska - duo Boards of Canada. Co k nim dodat... velmi subtilní, evokující dětství a dávno zapomenuté vzpomínky, uklidňující... ale hlavně moc povedené.

www.youtube.com/watch

Předpověď na dnešek nic moc, ale stejně jedu. Tentokrát mám s sebou jen chleba a plechovku kuku... příprava velmi podceněna, ale i tak si věřím. U vody je fajn a ani tak neprší. Všude vyběhnutá zvěř v polích, spousta ptáků i nějaký ten hmyz kličkuje mezi kapkami deště. Jdu na stejné místo jako minule. Cestou tam zkouším nové tři fleky, ale ani ťuk. Tak, konečně na místě. První nához, beng, je tam. Neuvěřitelné. Takový skoropade, pouštím ho kousek dál po proudu. Tlouštík se při zdolávání docela rozdováděl, i když ještě asi hodinku sedím, jsem bez kontaktu. Rozhoduju se to omrknout ještě dál proti proudu, ale nic příhodného nenacházím, navíc se rozpršelo a tak zdrhám zpět k autu a přejíždím na stoják. Zakrmuju si slibný flek a pak asi půl hoďky čekám, než se počasí trochu umoudří. Nakonec zakrmím ještě další dva fleky, u kterých si myslím, že by to mohlo klapnout. No a netrvá to dlouho, kroužek poskočí a já si užívám pěkné rodeo - prostorově jsem dost omezen, napravo i nalevo mám ve vodě větve, takže po záseku držím rybku, co to jde... Uf, všechno vydrželo, na břehu koukám na pěkně vybarveného lysečka. Paráda, na jemný proutek fakt zážitek. Zkouším to o kus dál pod stromy, tam se nic neděje, tak se vracím a dělám dobře. Za pár minut kroužek pomalu stoupá vzhůru, na nic nečekám a sekám. Ale ouha, asi jsem tady přehlédl nějaké větve pod vodou - milému kapříkovi stačil jeden výpad a je pryč. Co už. Dokrmuju a střídám ještě jednou obě úspěšné místa, ale už nemám ani záběr. Bažanti už taky nejdou slyšet a cestou k autu si všímám, že srnky už taky zmizely... ještě jeden pohled... jak je ta jarní příroda intenzivní... tak zase někdy.

... a doma pak bomba - Ding nádherně přehrál Nepomniachtchiho a vyrovnal na 3:3... jen tak dál chlapče...