K lančmítu jako nástraze mě přivedla anglická literatura. Často je tam zmiňován ve spojitosti při lovu parem nebo tloušťů. A i když je v dnešní době v obchodech nebo na netu k dostání nepřeberné množství pelet, boilies a nevím čeho všeho možného, někteří rybáři na něj doslova přísahají. Je pravda, že za ty léta, co se na něj chytá, přesvědčil určitě hezkou řádku ryb. U mě zatím bodoval párkrát, většinou to byli tloušti, ale nějak jsem si k němu našel cestu a tak se jen málokdy vydávám k řece bez něj. Za tu dobu, co ho používám, jsem nasbíral nějaké poznatky a tak se tady podělím.

Takže za prvé: příprava. Jak je z obrázků poznat, trošku si pomáhám různým kořením. Je určitě možné zvolit tenhle postup i s nějakými kaprařskými esencemi nebo boostry, ale to jsem zatím nezkoušel. Moje nejoblíbenější kombinace je curry a česnek, hned za ní pak obyčejná červená paprika nebo chili. Jak je na prkénku vidět, nakrájím jeden lančmít na různě velké kostičky. Ty pak rovnoměrně rozdělím asi do čtyř sáčků, přidám koření, protřepu a uložím do mrazničky. Naprosto jednoduché a kombinací nekonečně. Do mrazničky si takhle připravenou nástrahu ukládám ze dvou důvodů. Za prvé toho není v sáčku moc a když se po práci rozhodnu pro rychlý pokus, než jsem u vody, je všechno hezky rozmrzlé. Za druhé díky zamrazení a rozmrazení se aroma dostává více dovnitř a nástraha je tak ve vodě déle voňavá a v tom lepším případě pro ryby i více atraktivní. 

Za druhé: nastražení. Poslední fotka ukazuje jak by to přibližně mělo vypadat. Pokud má někdo pochybnosti, zda tohle soustíčko přežije nához, může do obloučku mezi háček a nástrahu zasunout malý kousek nějakého stébla. Nastražení na vlas pod háček je také možné, ale musím upozornit, že je pak problém pokud jde vodou nějaký nepořádek nebo traviny, nemluvě o kamenech na dně... Na obrázku je háček velikosti 8, teď v zimě dávám i velikost 10 a kostičku také raději menší. Pokud se rozhodnete chytat na lančmít přímo bez úpravy, pak určitě stojí za pokus nakrájet si tyčinky a z nich pak ulamovat, nástraha je taková odrbaná a vypadá přirozeněji. To jde ostatně udělat i s naší upravenou nástrahou, stačí prsty nebo nehtem rohy a hrany opatrně "odrbat".

A za třetí: vnadění. Tady bych radil velmi opatrně. Lančmít je dost vydatný, takže méně může znamenat opravdu více. Také je docela lehký, někdy je třeba vnadit hodně proti proudu, jelikož než klesne, může být o pár metrů dál, než naše nástraha na dně. Osobně se mi nejvíc osvědčilo obyčejné feederové krmítko nebo takzvaný baitdropper. Je možné decentně provnadit i pomocí PVA šňůrky - najdu si příhodný kámen, navleču na PVA šňůrku několik kostiček, přivážu ke kameni a opatrně vhodím kousek nad místo, kam chci nahodit... jednoduché a účinné.

A to by bylo asi tak všechno. Mně se na téhle nástraze hlavně líbí, jak se dá rychle napasovat na různé situace. Jelikož patřím k těm, kteří vysedávání moc nemusí a raději brousí kolem břehů a spekulují, je to pro mě spolu s pečivem nej nástraha. Je pravda, že na pečivo chytám asi nejvíc a mám na něj pár pěkných tloušťů, ale parmy bych se asi nedočkal. A tak, když už mám nějakého toho tlouštíka na kontě, přezbrojím a zkouším. Stále věřím, že se jednou stane něco nezapomenutelného... 

Dnes pohodička z Londýna, navíc docela aktuální, ať furt netrčíme kdesi v sedmdesátkách...

Kokoroko je osmičlená jazzová formace, která už nějaký ten rok hraje, ale první album Could We Be More jim vyšlo až v roce 2022. Moc se jim to podle mě povedlo a velmi se těším na jejich další hudební počiny.

www.youtube.com/watch

Tož tak, 2022 je pryč a vzhůru do nového roku. Jelikož jsou poslední dobou teploty více než příznivé, zajel jsem včera večer ke kanálu zakrmit si nějaký ten flek. Prut jsem měl s sebou a zůstal jsem tam asi hodinku. Že bych dostal záběr... s tím jsem nepočítal, ale prostě byla nálada chvilku posedět a z malé flaštičky vína jsem ulil do kanálu, ať z té nové sezony taky něco je a nechť se štěstí ve správnou chvíli ke mně přikloní. Sem tam sprchlo, sem tam vyšel měsíc, kdesi v dálce blikaly na druhé straně pípáky, takže jsem nebyl sám.

Kolem poledne jsem na místě činu, počasí stále perfektní a dnes na prutu netradičně method. Prostě mi něco říkalo, že to tam mám dát. Ale kanál nezklamal, je to potfora náladová a neměl jsem ani potah, ani jsem nezahlédnul nějakou aktivitu. Teda zahájení bez ryby? Tak to ne. Přejel jsem na mini pískovnu, zakrmil tři fleky, převázal to na lehkou montáž, abych to zbytečně neplašil a jde se na to. První runda, kdy jsem na každém místě zůstal asi půl hodiny, nic, ale druhá runda a hned na prvním místě po necelých deseti minutách kroužek poskočí... já zírám v neuvěření... pak poskočí ještě jednou a začne stoupat vzhůru a to už na nic nečekám... kontakt. Žádné rejdění se nekoná, rybka se drží u dna a hledá, kam by se schovala... udržet ji na avonu, aby nevjela do rákosí, nebylo úplně bez, musím uznat, že se pere na zimu teda poctivě, až jsem rád, že tam mám návazec z dvacítky. Ale netrvá to ani minutku a je v podběráku. Světlý šupináček, hezky vybarvený. Tak plav ty jeden, mám pocit, že jsme se už potkali minulý rok, podobně světlou rybu jsem tu už chytnul, ale kdo ví. No vida, tak se přeci jen zadařilo. Na to, že máme leden paráda. Balím... po cestě domů se rozpršelo, takže ve správný čas.

A co tedy 2022? Podivný rok to byl. A rychlý. Aspoň mi to tak připadá. Pravda, moc jsem té rybařině nedal. Mám i jiné koníčky a nějak pro mě bylo důležitější lezení, které mám také velmi rád a sport vůbec. Co se týče mého cíle, chytit tlouště přes 60 cm, nepodařilo se, ale dostal jsem se na 57 cm, což si myslím, není vůbec špatné. Velkých kaprů jsem moc nechytil, ale zato mě kanál obdaroval krásným amurem a když se teď dívám zpět, tak jsem vlastně s minulou sezonou moc spokojen. Nové cíle si žádné nedávám, nechám, ať rozhodne náhoda. Jen ta parma, svatý Petře, ta by moc potěšila...

Tak ještě jednou všem jen to nej.

 Veselé a hlavně hezké Vánoce a šťastný nový rok všem. 

Jelikož nám za oknem vládnou až moc mínusové teploty, sedím doma a čekám, až to trochu povolí. Díky zimní epizodě Catching The Impossible: A Winter`s Gift si to čekání příjemně krátím a čerpám i trochu té inspirace... štika na mušku?... to už je hodně dávno, co jsem sám takhle chytal... a ta parma je snad z jiného světa... opravdu moc povedený díl. Chtěl bych zde připomenout, že hlas vypravěče nejen v těchhle filmech s Martinem Bowlerem, ale i třeba v další nezapomenutelné sérii A Passion For Angling patří Bernardu Cribbinsovi, který tento rok ve věku 93 let umřel. Čest jeho památce, určitě velká ztráta nejen pro náš rybářský svět.