Film (dokument) o historii jedné firmy, která zaručovala nejlepší kvalitu náčiní pro rybáře všeho druhu přes 130 let.  

Autoři: Andy Heathcote, Heike Bachelier (2008)

Tenhle film jsem našel na ebay za 5 €. Kdo neviděl, určitě doporučuju.

www.youtube.com/watch

Série šesti filmů, hlavní postavy Chris Yates a Bob James, kamera Hugh Miles.

Film první: Childhood Dreams

Film druhý: Redmire Legends

Film třetí: In Search of Salmon

Film čtvrtý: Autumn Glory

Film pátý: Midwinter Madness

Film šestý: Monster Myths

Dohromady asi 300 minut. Je pravda, že dnes si jde na internetu najít a stáhnout skoro všechno. Mám tyhle filmy ale moc moc rád, takže jsem si napsal minulé Vánoce Ježíškovi a ejhle, přání se mi vyplnilo. 

"The secret of success is not how to catch, but how to enjoy."

Říká se do třetice všeho dobrého. Včera mi nebylo úplně nejlíp, raději jsem zůstal doma. I když jsem dnes ráno radostí z postele nevyskočil, přece jen to bylo lepší. Katja má dneska taky volno, takže byla na programu práce na zahradě. Činil jsem se a tak mě pustila na pár hodin k vodě. Už po cestě jsem si uvědomoval, že jsem dost rozrušený. Jak moc ale, jsem se mohl přesvědčit, když jsem se snažil navléct zarážku na vlas pod kukuřici. Trvalo mi to snad věčnost, už jsem myslel, že to tam všechno rozflákám... Taktika stále stejná, nastřílel jsem něco kukuřice k ostrůvku a poslal tam elegantním obloukem i háček s nástrahou. A teď čekám. První nához byl dost doprava a nelíbil se mi, druhý zas moc doleva, taky nic moc. Prodlužuju návazec (proč to nevím, prostě mě to napadlo), vymáchal jsem kukučici v mleté paprice a třetí nához jde rovně přede mě. A sedí, ten se mi zamlouvá. Přemýšlím a vzpomínám na neděli. Když už jsme stáli u auta, šla kolem starší paní s psíkem a dala se s námi do řeči. Jestli prý už berou a tak. Byl jsem upřímný a tak jsem jí řekl, že ano, že jednoho kapra jsem chytnul, ale pustil ho zase zpátky. Paní vypadala poněkud překvapeně, asi se s pouštěním mockrát nesetkala. Ale hezky se rozvykládala, jak na začátku zimy bylo málo vody, slétly se sem volavky z celého okolí. Všichni jsme tady na vesnici mysleli, že je s vodou konec, ten pohled nebyl vůbec pěkný, tolik volavek na jednom místě, to jsem nikdy neviděla. Dřív tady bylo ryb, dokonce sumci tady byli. Je to asi tři roky, co jednoho sumce ulovili. Tehdy jsem tady taky chodila na procházky a říkala si, co to tady tak páchne. Jo jak byl ten sumec veliky? No, měl minimálně 1,5 metru, možná i víc, těžko říct. Ti chlapi z něj totiž vyřezali ty nejlepší kusy masa a zbytek hodili támhle do toho křoví, víte? Ale říká se, že ještě dva sumci by tu měli být. Popřála nám hezkého dne a šla. No, co na to říct, dost smutné. Dost nedůstojný konec tak kapitální ryby... Prý byli sumci i v tom prvním jezře, co vždycky teď přes léto vyschne. Prásk! a zzzzzzz pin jede, je to menší amur, bez nějakého většího boje končí celkem rychle v podběráku. Pouštím ho bez fotky zpět, taky nemusím fotit všecko. Dostřeluji prakem kukuřici, pod háček dávám tři zrnka. Zase je vymáchám v paprice a posílám to tam. Ani ne za 10 minut je na břehu amur číslo dvě. Je o něco větší, má k 70ti cm. Obě ryby seklé v dolním pysku, háček držel suprově. No asi jsem našel pro tuto sezonu favorita. Zaím mi z tohohle háčku nespadla ani jedna ryba. Doufám, že to tak zůstane. Slunce klesá a už tak nehřeje. Oblékám si bundu. Snad teď, když už není tolik světla ještě něco přijde. Bonus. To by nebylo úplně špatné. Nakonec se nic neděje, stáhnul jsem to, vymáchal kuku v perníkovém koření a poslal to na pár posledních minut zase zpátky. Vylézají kámošky myši, rozhodil jsem jim pár pelet, ať ze mě taky něco mají. Slunce stojí už jen pár metrů nad obzorem. Balím. Jak jsem se o tuhle vodu strachoval, tak celkem slušná bilance. Tři docházky a krásné čtyři ryby. Sezona začíná teda moc hezky.

Na noc hlásili -4 stupně, ale pochybuju, že byla taková zima. Bahnité okraje rybníčku byly ovšem namrzlé a na trávě, kam ještě slunce nedosáhlo, se držela jinovatka. Inu rozhodováni dnes ráno bylo lehké, splnil jsem si své povinnosti a hajdy na ryby. Strategie i místo stejné jako včera, uvidíme, co z toho bude. Zatím tady sedím asi půl hodinky a kromě blbých lysek mě nic neruší. Sedím tady na sluníčku, usrkávám čaj, je mi fajn. Jen trnu, ať mi do toho nenajedou ty lysky, protože to by byl konec. Nakonec táhnou nštěstí někam pryč, mám štěstí. Jsem tady teď už asi dvě hodiny, čekám na znamení, to ale nepřichází. Až po půl hodině. Ozval se hlad. Mám v autě kus asi týden staré bagety a konzervu rybiček. No, byla by to škoda, kdyby přišel záběr (jak už to většinou bývá že), když tady nebudu, ale nakonec to riskuju. Jakmile jsem po obědě, přemítám, co dál. Mám se přesunout nebo vytrvat... teď už je to víc jak tři hodiny bez záběru... Hopla! A je to tady, záběr. Po záseku vyráží mocný tah ode mě pryč, ale ostrůvek rybě brání, aby se rozjela. Zvyšuju tlak a vidím, jak se v těsné blízkosti ostrůvku vyvalilo válcovité tělo a bílý břich. Ryba se hned otáčí a šine si to doleva k padlým větvím. Naštěstí pro mě mezi nimi nenachází nějakou skulinu, kam by vklouzla a hotovo. Znovu silně přitáhnu, teď jede stále doleva, ale víc ke mně. Tak tohleto vypadá, že už jsem vyhrál. Je to kapr a krásný k tomu, na hřbetu šedivý, ploutve ze studené vody trochu vybarvené, ale je celý takový světlejší. Držím ho na krátko, asi jen 3 - 4 metry ode mě. Jezdí v obloucích a snaží se co chvíli zavrtat zpět do hloubky. Rozvaha mě neopouští a tak ho nedřu na sílu, ale trpělivě čekám, až se unaví... přece jen mám tam desítku háček. Tak ještě chvilku a pak už je zralý. Sice to na první pokus neklapne, ale napodruhé vklouzne do podběráku a je to tam. Nádherná, neskutečná, zdravá ryba kolem osmi kil. Ještě fotka a zpět do svého živlu. Diky!

Jak je někdy na světě krásně. I když bylo docela chladno (přesto, že sluníčko svítilo o sto šest), vyjeli jsme do zahrady a po rychlé akci zamířili směrem Krostitz a ještě trochu dál. Cajk a prut jsem měl samozřejmě pro všechny případy s sebou - pokud by drahá polovička svolila a podmínky byly příhodné. Minulé léto byla tahle voda, kterou mám na mysli, v dost špatném stavu. Ofiko má něco přes tři hektary, ale při poslední návštěvě se dost hrozivě smrskla. Pochyboval jsem tehdy, že to ryby prežijí a tak nějak se loučil s vodou, která mi byla vždy velmi nakloněna. Jen málokdy jsem tady nic nechytil. Moje zatím největší ryba ja taktéž chycena zde a několik probděných nocí korunovaných krásnými kapry kolem 8-10 kg mi zůstanou v paměti nadlouho.

Už z dálky jsem viděl, že přední jezero (kde se chytat nesmí) má vody dost. Takže se to spravilo? Naštěstí ano, k mé nevýslovné radosti. Pomalu sonduju vodu i náladu ženy... s uspokojivým výsledkem. Vybírám místo před ostrůvkem, nastřeluji něco kukuřice až těsně k němu a nahazuju. Moc doprava, ale nechávám to tam. První půlhodinu se nic neděje, pak u rákosí u protějšího břehu vyskočí ryba. To je dobré znamení. Stahuju to a nahazuju víc doleva . Netrvá to ani deset minut a kroužek poskočí, pin se protočí a na prutu mám první rybu z téhle vody tohoto roku. Ryba je hned u hladiny asi deset metrů ode mě, i tak ještě nevím, jestli je to kapr nebo amur, kteří jsou tady taky. Vedu ji směrem ke mně, to se jí nelíbí a cpe se směrem doleva, kde jsou vzadu zatopené stromy. Sem tam trhne hlavou, takže přece jen kapr? Jo, je to kapřík, už ho vidím,  teď se zase cpe pro změnu doprava. Proutek jistí situaci a po krátkém boji je ryba v podběráku. Krásný zdravý hezky vybarvený šupináč kolem tří kil. No ani moc nemluvím, tohle jsem nečekal. Tak utíkej.

Balíme a při jízdě zpět, přemýšlím nad noční výpravou. Ale budu muset počkat. V noci klesají teploty na dva stupně a do takové zimy se mi nechce.