"BB" vlastním jménem Denys Watkins-Pitchford (25.07.1905 - 08.09.1990) byl anglický spisovatel a ilustrátor. Narodil se jako druhé dítě do rodiny duchovního působícího v malé vesnici Lamport v hrabství Northamptonshire. BB se o tomhle koutku Anglie později zmiňuje jako o svém nejzamilovanějším místě. Po absolovování různých škol a ročním studijním pobytu v Paříži pracoval do roku 1947 jako učitel.  Za svůj život napsal přes 60 knih o přírodě a anglickém venkově jak pro dospělé, tak i pro děti. Spoustu z nich i ilustroval, jeho kresby ale najdeme i v knihách od jiných autorů.

Jak příroda někdy dává a někdy bere. Ve svých pamětech na své dětství (A Child Alone, 1978) popisuje, jak vlastně získal k přírodě a životu v ní tak vřelý vztah. Zánět slepého střeva byl tehdy ošemetnou záležitostí a často znamenal i smrt... dnes skoro k neuvěření, ale autor tehdy jako sedmiletý zažíval opravdovou hrůzu ze smrti. Naštěstí vše dobře dopadlo a uzdravil se, zůstaval ovšem stále slabý. Byl proto vzděláván doma a po skončení vyučování měl dost času. Trávil tak volné chvíle v okolním lesíku nebo u potoků a jezírek. Pozoroval tak ptáky, králíky a lišky, lozil po stromech a koukal do hnízd, v zimě ve sněhu četl stopy a tak dále. Začal být přírodou a divokým životem v ní doslova fascinován. Se svými bratry Rogerem a Engelem (pokud nebyli oba někde ve škole) prožívá BB šťastné a dobrodružné dětsví v doprovodu rybářského prutu, síťky na motýly a lehké lovecké pušky. Kniha Brendon Chase (vydáno 1944), ve které líčí příběh třech bratrů žijících přes půl roku v lese, je tak trochu vzpomínáním na některé jejich společné výpravy.

Jako rybář se BB věnoval hlavně lovu kaprů - červen, červenec a srpen ho nezajímalo skoro nic jiného.

" A pak zde máme lovce kaprů, nebo spíše mám na mysli ty, co jsou doslova závislí na lovu kaprů. Jsou to vskutku velmi podivné existence (autor to musi vědět, je totiž také jednou z nich)... Kapr je letní ryba a tak tyhle rybáře vídáváme u vody hlavně přes léto. S nastávajícím podzimem mizí a znovu se objevují až počátkem nového léta. Co dělají nebo kde se nachází celou tu dobu mezi tím, nikdo zcela přesně neví."

Spolu s Richardem Walkerem je také nazýván otcem moderní kaprařiny. Ale BB rybařil už od svých dětských let, není to tedy tak, že by neuznával nic jiného než kapra. Ba naopak, tehdejší rozdělení rybářské společnosti na fajnové rybáře (game fishing - chytali hlavně pstruhy a lososy) a rybařinu "hrubou" (tedy coarse fishing - ti chytali plotice, okouny, tlouště atd.) viděl jako nesmysl. Rád si vyšel na lov pstruhů a zpestřoval si tak jídelníček čerstvou rybou, ale stejně rád si vyšel na lov plotic nebo štiky. Jediné, čemu se vyhýbal, bylo rybaření na moři, to rád neměl.

Byl členem (a jedním ze zakladatelů) slavného CCC (Carp Catchers Club), spolu s takovými rybáři jako byli Richard Walker, Maurice Ingham nebo Pete Thomas. BB byl ve své době expert, měl nejen bohaté zkušenosti, ale i technické znalosti vícera způsobů rybařiny, které se nejen díky členstvi v CCC a jejich oběžným dopisům stále prohlubovaly. 

Jeho další vášní byl lov divokých hus. BB je vlastně zkratka, kterou se označuje velikost broků používaných právě při tomto lovu. Jeho kniha Manka The Sky Gipsy (vydáno 1939) je příběhem jedné divoké husy, popisován co nejrealističtěji od narození v osamělé divočině Špicbergů až do své smrti. Uchvacující čtení, podobné jako E.T. Seton. Ať se stane cokoliv, život trvá dál, ve své drsnosti, ve své jednoduché logice přežití... jen život sám. Bohužel kniha vyšla pouze v angličtině a na čtení je strašně těžká, pokud nevládnete opravdu dobrou znalostí tohoto jazyka, nedoporučuji. 

BB i přes své úspěchy jako autor a ilustrátor neměl zrovna lehký život. Jak už jsem na začátku podotknul, po prodělání zánětu slepého střeva se nikdy úplně nezotavil, jeho zdraví bylo křehké, často churavěl. Jeho starší bratr (Engel Watkins-Pitchford) umírá v pouhých třinácti letech, což BB těžce nesl. I přes tuhle osudovou nepřízeň potkal ženu svých snů a šťastně se oženil. Bohužel jeho jediný syn (Robin) umírá v pouhých osmi letech. Další rána osudu ho stihla v roce 1974. Podle BB byly na vině chemikálie, jejich zahrada totiž sousedila s polem, které v ten den bylo silně stříkáno. Jeho žena se zřejmě těchto jedů nadýchala a na následky umírá. 

BB se přesto vždy dokázal přenést přeze všechny své nemoci a trápení a zůstal obdivuhodným vypravěčem a svědkem dramatů a zázraků přírody, které dokázal s lehkostí a přesností zpracovat do svých knih nebo článků pro různá periodika. 

Pohodová muzika, při tomhle se cítím spokojeně... sedím v autě, mám celý den čas, jedu k vodě, prostě pohoda... klídek...

www.youtube.com/watch

Allah - Las je americká kapela z LA, založena 2008. Můžu od nich všechno, zatím jim vyšly myslím čtyři alba, poslední 2019 (LAHS). Catamaran je z roku 2012.

Tož tak. Cítil jsem, že je čas na změnu. Vydal jsem se na východ od Lipska, autem slabou hodinku k rybníkům, kde jeden z nich byl asi mým nejnavštěvovanějším revírem minulího roku. Tady, kde teď sedím, jsem chytal jen jednou a byl to takový kočkopes, bylo tehdy takové vedro, že jsem furt lozil do vody, takže jsem toho moc nechytil. Vodě jsem se vyhýbal i z toho důvodu, že ač fotky vypadají hezky, realita je přece jen trochu jiná. Po celé jedné straně se táhne frekventovaná silnice, za kterou se momentalně pilně staví nová část vesnice. Vzdálenější protější strana je pak v obležení rodinných domů, sice není vidět, ale chytat se tam nedá. Při brouzdání internetem někdy na začátku letošního roku jsem objevil informaci jednoho rybářského spolku, že člen tenaten tady vytáhl 14ti kilového kapra (byl slavnostně vyuzen - kapr, ne člen). Podle vydupaných míst všude kolem by se dalo říct, že úlovek takového kapra se zřejmě rychle roznesl a udělal svoje. Ale dnes tady sedím sám, takže si nemám proč stěžovat. Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, já tam zase koupu čtrnáctku peletu. Tady na prvním místě to nevypadá špatně, ale ryby nevidět. Je tu ovšem příjemné posezení ve stínu, tak si vychutnávám pivko a snědl jsem si svačinku. Přemýšlím, kam se teď přesunu, volba padá na takový menší poloostrov, vítr žene vodu šikmo ke mně a právě tím směrem, tak snad tam budou. Jdu pomalu, opatrně našlapuju a prohlížím vodu pod stromy. Tahle část je obrostlá lesem a každých pár metrů leží ve vodě padlý strom nebo nějaké větve. Pozorně sleduju vodu, ale nic nevidím. Jdu tedy lesem až na cestu a nejdřív k autu. Beru plechovku kukuřice, termosku s kafíčkem a kousek buchty a hurá na poloostrov. Bingo. Jsou tady všude kolem. Zakrmuju trochou kukuřice a šup tam peletu. Netrvá to ani dvě minuty a už tam visí. No panečku chtěl by rovnou do padlých stromů, co mám po praví straně, ale nepovoluju mu ani cenťák, odtahuju ho rychle pryč z dosahu zrádných větví trčících z vody ani ne 7-8 metrů ode mě. Dostávám ho teď více směrem do tůňky nebo spíš zálivu na pravé straně poloostrova. Tady ho nechám jezdit sem a tam, než se unaví. Nechci aby dělal nějaké divadlo a všechno to poplašil, trpělivě čekám, až to vzdá. Krásnej, tak 2,5 - 3 kg? Tak pápá a pošli dědu. Dávám delší návazec a větší peletu, pokouším štěstěnu. Dlouho se nic neděje, kapříci jezdí kolem, někteří jen stojí u hladiny a vyhřívají se. Dostřeluju nějakou kukuřici a peletky. Asi za hodinu přichází krásný pomalý plynulý záběr. Průběh zdolávání úplně stejný, velmi podobná ryba a šťastný konec i lovec. U nejbližších větví jdou ve vode vidět podlouhlá rybí těla, co je to? Nevím... že by amuři? Ještě jsem vykonal návštěvu na sousední vodě, pozoroval pár malých kapříků, chvíli i zkoušel nějakého přelstít, ale nepodařilo se. Nevadí, i tak to byl hezky strávený den. Díky za něj.

Wood Pool (A Carp Water) od "BB" je taková třešnička na dortu v mojí skromné sbírce. Kniha má 95 stran, které pojednávají o jednoduchém nápadu obsadit jedno jezírko v lese několika kapříky a líny. V té době (poprvé kniha vyšla 1958) mělo více nadšenců podobnou myšlenku... ne všechny tyhle počiny dopadly dobře, ale o tom až někdy jindy. V této době také stále spousta rybářů chytávala kapry se střídavým úspěchem, některé kapitoly proto pojednávají o praktických stránkách chytání, jako je například lov v noci nebo které vybavení je k lovu vhodné a proč. "BB" je výborný pozorovatel, jeho hluboká láska k přírodě zde proniká a prosakuje do barvitých popisů scenérií nebo situací, to vše v originální angličtině. Nádherná a zajímavá kniha, bohužel náročná na čtení a také drahá, je to asi nejdražší kniha, co mám. Naštěstí jsem byl celý minulý rok hodný a tak mi ji Ježíšek přibalil pod stromeček k ostatním dárečkům.

Poprvé vydáno v roce 1958, tenhle exemplář je z roku 1996, vydavatelství Medlar Press, 95 stran. 

Neil Ardley se snažil kombinovat jazzové témata s klasickou hudbou. A Symphony Of Amaranths (1972) www.youtube.com/watch mám nejraději. Neil Ardley byl multitalent, po muzikální kariéře začal psát knihy (kolem 100 knih), hlavně pro děti a mladistvé. Dožil se bohužel jen 66ti let (26.05.1937 - 23.02.2004).