Wood Pool (A Carp Water) od "BB" je taková třešnička na dortu v mojí skromné sbírce. Kniha má 95 stran, které pojednávají o jednoduchém nápadu obsadit jedno jezírko v lese několika kapříky a líny. V té době (poprvé kniha vyšla 1958) mělo více nadšenců podobnou myšlenku... ne všechny tyhle počiny dopadly dobře, ale o tom až někdy jindy. V této době také stále spousta rybářů chytávala kapry se střídavým úspěchem, některé kapitoly proto pojednávají o praktických stránkách chytání, jako je například lov v noci nebo které vybavení je k lovu vhodné a proč. "BB" je výborný pozorovatel, jeho hluboká láska k přírodě zde proniká a prosakuje do barvitých popisů scenérií nebo situací, to vše v originální angličtině. Nádherná a zajímavá kniha, bohužel náročná na čtení a také drahá, je to asi nejdražší kniha, co mám. Naštěstí jsem byl celý minulý rok hodný a tak mi ji Ježíšek přibalil pod stromeček k ostatním dárečkům.

Poprvé vydáno v roce 1958, tenhle exemplář je z roku 1996, vydavatelství Medlar Press, 95 stran. 

Neil Ardley se snažil kombinovat jazzové témata s klasickou hudbou. A Symphony Of Amaranths (1972) www.youtube.com/watch mám nejraději. Neil Ardley byl multitalent, po muzikální kariéře začal psát knihy (kolem 100 knih), hlavně pro děti a mladistvé. Dožil se bohužel jen 66ti let (26.05.1937 - 23.02.2004).

Jak se říká do třetice všeho dobrého. Dnes sedím až skoro u mostu. Přede mnou vybíhá pás rostlin dobrých 4 - 5 metrů od břehu. Nahazuju asi metr za okraj té podvodní jungle... Zakrmil jsem nějakou kukuřicí a peletami, naházel pár kousků chleba na hladinu a teď se bavím a sleduju, jak se rybky perou se soustem pomalu větším než ony samy. Nejdřív jsem tam měl dvacítku peletu, ale teď před chvilkou jsem si udělal nový návazec s menším háčkem, vytáhnul to a všechno jsem to vyměnil. Na čtrnáctku peletu mám prostě už třetí rok hezké ryby, ty větší pelety... asi to s nima neumím. Řekl bych, že ryby tady jsou, sem tam se udělá pár bublinek na hladině, tak uvidíme, snad se tentokráte zadaří. Je asi 16 stupňů, má se ochladit až na devět, ale dnes jsem (oproti poslední návštěvě) vybavený. Po cestě jsem se taky stavil v obchodě, koupil si citronovou buchtičku a teď si kousek odkrojil. Tak tak, vychutnat si to člověk musí umět. Tak při jídle přemítám, že tenhle rok se mi tady moc nedaří, nějak nemůžu vysledovat souvislosti. Minulý rok (i část předminulého roku) jsem tady udělal i tři kapry za vycházku (průměr kolem 5 kg!) a dost hezkých ryb i viděl a pozoroval. Teď je to tady nějaké mrtvé či co. Aspoň že mi dneska ptáčci tak hezky hrajou. Za chvíli bude půl desáté, ve slábnoucím světle ale ještě dobře rozeznávám pár bublinek nedaleko mého háčku... jsem docela napjatý, sem tam zašelestí vánek listovím, jinak je klid. Po nějaké době pozornost uvadá, musím se protáhnout, jdu se projít. Nejdřív doleva, kde nacházím další tři slibné fleky, ale ty vyzkouším až možná příště, dnes se už přesouvat nebudu. Vracím se k prutu. Nic. Vydávám se teď doprava. Tím směrem je asi 20ti metrový břeh porostlý jen vysokou trávou, bez křovin bez stromů jen pár stulíků metr dva od břehu, prostě romantika sama RRRRRRRRRRRRR a sakra, letím zpátky, rychle rychle ty vole (asi jen 10 metrů vzdálenost... i tak krátká může být věčnost...). Zásek, vlasec směřuje přímo do travin. Ucítím zaškubnutí, ne silné, ale cejn to nebude. Opatrně přitahuju a poslouchám, jak vlasec drhne o traviny. Žádný boj se nekoná, kapřík je v travinách tak zamotaný, že se v tom chuchvalci nemůže ani pořádně pohnout, jen jeho bilý břich tím klubkem prosvítá. Nořím podběrák hluboko pod něj a celou tu masu na první pokus nějakým zázračným způsobem úspěšně podebírám. Tak to vyšlo, můžu si pogratulovat, lyseček kolem 3 kg. Šup s ním zpět a balím. Po předchozích zkušenostech nevěřím, že bych tady dostal ještě jednoho. Jdu zpět až k autu a pak ještě kousek dál, kde začíná volný břeh bez křovin nebo stromů, který se takhle táhne snad až k Merseburgu. Zakrmuju, sám si dávám něco k jídlu, mrknu na phone - třičtvrtě na jedenáct. Měsíc (půlměsíc) svítí, všude ticho. Jen tam někde v dáli jde slyšet dálnice, když se podívám tím směrem, ještě nejnižší obzor, který se dotýká vzdálené krajiny, s odstíny fialovooranžové, nad ním pás bledé modrošedi a pak už jen houstnocí barva noci...

Spal jsem málo a špatně, v práci to šlo poznat... bez nálady, rozlámaný čekám, kdy už budu moct konečně vypadnout. Doma rychle baíim a nic než k vodě. Jenže situace se opakuje, navíc mi to tentokrát vůbec nejde... při náhozu se mi zamotá celá sestava nebo se mi blbě obtočí vlas s peletou kolem návazce, uváznu v travinách a když se snažím sestavu vyprostit, ta najednou vystřelí z vody rovnou do ostružin vedle me... ach jo. Komáři otravujou o dost víc (dneska žádný vítr, který by je odfoukl), mám hlad, je mi zima... v devět balím. Dvakrát po sobě ani šupina, to je teda nářez...

Přes noc a i ráno dost pršelo, navíc foukal docela silný vítr. O půl jedné je v práci konec, po cestě domů přemýšlím... špatné počasí = málo lidí u vody. Navíc jsem v sobotu zkoušel takový malý experiment, uvařil jsem pšenici s kapkou melasy s ananasovou příchutí, tak jsem zvědav, jakou mi na to rybky dají odpověď. Takže rozhodnuto, kolem druhé sedím u vody, tentokráte nedaleko auta pod stromy. Nejdřív jsem si to hezky zakrmil, rybám se má dát čas a tak se s pivkem procházím a hledám nějaké znamení, kde by ty potfory slizácký mohly být. Pšenice má příjemné voňavé aroma a už si v duchu maluju ty ryby, co na tomhle fleku vytáhnu. Jenže jsem nějaký utahaný, vstával jsem o půl páté ráno, oči se mi klíží a sem tam mi napadne, že jsem měl raději zůstat doma... jenže co by človek pro ryby neudělal, že ano? Vlaštovky lítají těsně nad hladinou, počasí super (i když je jen 14 stupňů...  brr) mám pocit, že tentokráte jsem to trefil a přijde opravdu něco většího... jenže já sám jsem tentokráte v háji. Stahuju to, jdu pro deku a na dvě hoďky si dávám pološlofíka, jsem fakt hotový. Po probuzení cítím, že to trochu pomohlo, a tak si troufám do dalšího kola, měním peletku za čerstvou a šup tam s tím. Asi za další dvě hodinky prvni potah. A pak už nic. Ať jsem se snažil sebevíc, měnil návazce, háčky, nástrahy, nic. I když bylo hezky, takový nějaký rozčarovaný odjíždím kolem desáté domů.