Tak tedy asi jedna z nejslavnějších knih rané etapy specializace chytání kaprů. Zatímco Richard Walker publikuje své články a knihy, a skoro vědecky popisuje metodiku a techniku, až to někdy svou strohostí připomíná recept na vaření, BB představuje pomyslnou druhou stranu mince. Tajemno, nevyzpytatelno a neuchopitelno. Tato kniha není o technice vnadění, o nejlepším vybavení atd. Pravda, i zde najdeme kapitoly věnované těmto aspektům, ale tohle dílo je hlavně o posedlosti. O pobláznění mysli trvající něco kolem tří měsíců - červen, červenec a srpen, kdy lovec neni schopen klidného spánku a pravidelného stravování... Je o posedlosti, která odtrhuje muže od objetí milující ženy, aby trávil čas u jezer a rybníků a jako v transu pozoroval dlouhé hodiny splávek nebo sebemenší pohyb vlasce. Ale je to i svědectví o jedné generaci a jejím odkazu. Pro někoho, komu je rybařina více, než jen čísla na váze, určitě doporučuji. 

Kniha je psána anglicky, ale docela jednoduše, čte se velmi dobře. Vydáno Merlin Unwin Books 2012, 180 stran.

Tento projekt začal v roce 1933 a v roce 1943 byly veškeré práce zastaveny. Původní plán byl propojením řek Weiße Elster (Bílý Halštrov), Saale (Sála) a Elbe (Labe) napojit Lipsko na severoněmeckou vodní síť přes Hamburg až k Severnímu moři. Po kanálu měly plout lodě do výtlaku 1000 tun. Ze začátku šlo všechno dobře, od roku 1936 byl úbytek lidských pracovních sil kompenzován těžkou technikou. Příchodem druhé světové války veškeré práce ustaly, po velkém vítězství měly pokračovat s nebývalou intenzitou...

Dnes je to poklidné místo. Kolem kanálu vedou po obou stranách cestičky, které jsou pro pěší i cyklisty plně dostačující. Přes víkend zde bývá proto při pěkném počasí trochu rušněji, ale podobný bugr (ohně, opilecké vyřvávání a tuny bordelu) jako na některých jezerech kolem Lipska jsem tady ještě (díkybohu) nezažil. Úsek Rybářského Spolku Lipsko je asi 7,2 km dlouhý. Průměrná hloubka je 3,5 metru a průměrná šířka je kolem 30ti metrů. Skoro po celé délce je po směru z Lipska ven levá část lemována souvislým pásem podvodních rostlin, který je různě široký, ale více jak 4-5ti metrů nedosahuje. Je zajímavé, že druhá strana takhle bohatě obrostlá není. Ta má zase jinou zvláštnost a tou jsou stulíky a lekníny, je na ně o něco bohatší. Při vstupu do vody nedoporučuju bosky, některé kameny jsou kluzké a ostré, navíc je se zde koupat zakázáno. Jako koupaliště tahle voda ani vyhledávaná neni, ale sem tam je vidět, jak ve vodě někdo zoceluje tělo a v zimě i ducha k tomu. Když už tak činí, je třeba dávat pozor, protože tahleta voda je ráj pro veslaře. Alespoň docela intenzivní provoz skifařů všech věkových kategorií o tom svědčí. Na vodě jsou povoleny i lodě s motorem, ale všehovšudy drží se to zatím v rozumných mezích, takže i přes léto se tu dá posedět bez toho, abyste si připadali jako někde na závodech F1. Musím říct, že voda je i v nejteplejším období stále průzračně čistá.

Rybí osádka: poslední dobou převládá názor, že štiky jsou dost vychytané. Ovšem můžu potvrdit sumce 190 cm na vlastní oči, a to jen pár metrů od místa, kde rád sedávám. K poctě lovce - specialisty - musím dodat, že sumec plave dál... Candátů tady moc neni, zato okouni jdou vidět všude, jen ta velikost je většinou do 20ti cm. Vetší kusy tu budou také, ale to chce určitě více času, který já osobně investuji raději jinak. Velcí kapři a amuři do 25 kg jsou zde také. Jinak klasika, tedy perlíni, cejni a nějaké ty plotice. Pozoroval jsem zde i líny a jednoho i chytil. Před pár týdny jsem zde bohužel našel raka pruhovaného, což fakticky znamená konec původních raků (pokud tady nějací byli).

Moje zkušenosti za tři roky, co zde chytám, jsou různé. Přikláním se k tvrzení, že je to voda pozdní, tedy nejlépe je chytat přes léto až do konce září nebo poloviny října. Poté někdy až do konce dubna jsou zde úlovky spíše sporadické a náhodné.

Břehy jsou zde svažité, takže bivakovat se zde nedá. Nebo dá, ale pak má rybář na výběr docela málo míst, kde je to ještě jakžtakž rovné. Navíc parkování je povoleno jen na pár místech, takže některé úseky jsou dosažitelné pouze pěšky nebo na kole. Řeším to taktikou vnadění několika dnů po sobě a celkem kratších posezení na pár hodin, ať už přes den nebo přes noc. Mám to autem dvacet az třicet minut, což je velká výhoda.

Pokud zaháknu něco většího, většinou trvá dost dlouho, než znovu něco přijde (u menších kapříků tomu tak vždy není). I tak mám pocit, že po několika dnech je potenciál místa vyčerpán a je lepší se přesunout několik desítek metrů dál. Přes léto je to výborná voda na šoulačku. Pokud je klidná hladina, stačí projít pár míst, než člověk narazí na neomylné bublinky většinou hned za pásem podvodní jungle... pak už je to jen o dostatečné opatrnosti a šikovnosti rybáře. 

Stále mám potíže s kolenem, i tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Kanál a podobné místa můžu zapomenout, příkré vysoké břehy bych teď asi nedal. Volba padla na tenhle revír, protože je tam jedno místo, na kterém můžu s autem skoro až k vodě. Cesta proběhla v klidu, žádná bolest, nic, tak snad to bude lepší a lepší... od operace je to necelé dva týdny, takže radši opatrně.

Měl jsem štěstí, tohle místo bývá často obsazené, dneska jsem ho pro změnu obsadil já. Sem tam vysvitne slunko, jinak je pod mrakem. Svěží větřík žene vlny šikmo do rohu nalevo ode mě, když se utiší, vidím tím směrem asi deset metrů od břehu na pár místech bublinky, no, tak snad tady jsou. Proutek je za chvilku ve vidličce, nástraha čeká na prvního zájemce... netrvá to dlouho a přišel kapřík kolem 30ti cm. Vyháčkuju ho ve vodě a nahazuju do stejného místa. Špička sebou drncá, pár vehementních potahů zkouším sekat, ale nic. Takhle to jde asi hodinu. Měl jsem tam peletu, přesedlám na kukuřici, uvidíme, co se stane. Asi po dvaceti minutách jde špice do hokejky, tentokrát jsem připraven a zásek sedí. Lin. Tak toho jsem nechytnul minimálně rok. Krásný, zdravý, zelenkavý s oranžovýma očkama, něco kolem dvaceti cm. Teda vyháčkovat takového línka není vůbec snadné, nejde držet (mačkat ho moc nechci), kroutí se a evidentně se mu to celé nelíbí. Po několika neůspěšných pokusech je naštěstí háček venku a línek zpět ve vodě. Tak už vím, od koho jsou ty drbance. Místo nechávám v klidu a nahazuji za pás podvodních rostlin asi 15 metrů napravo. No, dlouho se nic neděje. Najednou špice ohlá, jízda neskutečná, zásek a ryba je hned v travinách. Tak tohle už známe, prut úplně doleva, potáhnout, prut úplně doprava, potáhnout, prut úplně doleva atd. Asi za minutu je venku. Můj nejmenší kapřík letošní sezony, opravdové mimino. Teda kámo, ale rozjels to takovým stylem, až se mi srdíčko rozbušilo. Jsem potom nějaký utahaný. Nahazuju rovnou přede mě, s pejskem si dopřáváme svačinku a pak jenom ležíme vedle sebe a koukáme do korun stromů nad náma. Po chvilce mi tiché chrápání napoví, že už se dívá jen jeden z nás...

Přišel mi ještě hezký karásek, taky ryba o kterou zavadím málokdy. A úplně poslední: krátká jízda a zase kapřík dorostenec. Balím, ať jsem na večeři doma. Po cestě zpět přece jen koleno cítím, ale nic vážného. Plánuji příští vycházku. To mám za lubem něco jiného, už nějaký čas mi kvasí ve sklepě kukuřice. Půjdu na kanál na svoje staré místo. Večer zakrmit a brzy ráno začnu chytat. Snad už budu víc fit a nějaké to torpédo by se taky mohlo splést.

Projekt úspěšné elektronické kapely Future Sound of London s názvem Amorphous Androgynous. Tohle je album Isness (2002) ... jako kdyby se vrátili v čase do dob všeobjímající lásky. Osobně mám nejradši songy číslo 6 a 7. Prostě heynááánananánaheynáááá...

www.youtube.com/watch

Dopoledne jsem měl nějaké běhání - koleno furt zlobí - ani jsem nějak nepočítal s tím, že se ještě dneska dostanu k vodě. Ale všechno vyšlo a tak jsem byl kolem jedné doma. Už včera jsem si uvařil kukuřici s pšenicí, takže jsem si naládoval takový menší kýblíček a hurá k vodě. Nejdřív jsem se vydal k mému místu, skoro všechno to tam naházel a nechal si jen pár zrnek jako nástrahu. Zpátky u auta nikam nepospíchám. Dělám nový návazec, dávám nový háček a všechno to v klidu prověřuju a prohlížím... co kdyby. Nástraha je jednoduchá, dvě zrnka vařené kukuřice a k tomu zrnko plovoucí. Fouká docela vítr, je zataženo, později má pršet, dokonce mají přijít bouřky. Auto ukazovalo 21 stupňů, určitě je mi to milejší, než ty vedra posledních pár dní. Tak tady teď sedím, nához byl sice trochu pochybný... při dopadu na hladinu vidím, že se to asi zamotalo nebo to aspoň tak vypadalo. Jenže na prokrmeném místě se dělají bublinky a nechci riskovat, že ryby novým náhozem poplašim, tak raději chvilku počkám a nechávám to, tak jak to je. Vytahuju deníček a přemýšlím, jak dlouho mi bude dopřáno tady zůstat, než budu muset zdrhnout před deštěm. Něco sepisuju a listuju různými příhodami, hloubám nad tím, kde jsem co zapomněl a RRR - krátké zabručení navijáku mě vytrhne z přemýšlení, beru prut a zasekávám. Nejdřív si nemyslím, že by to mohlo být něco slušnějšího. Ovšem svatý Petr mi hned ukázal, jak jsem se mýlil. Whooooosh - divoký výpad šikmo doprava... brzdím (až jsem si málem spálil palec) a zvedám prut do výšky, u hladiny dobře rozeznávám podlouhlé šupinaté tělo...tak přece jen jsem se dočkal. Pin se protáčí tak rychle, že musím brzdit opatrně levou rukou. Ryba teď jede do hloubky, je asi uprostřed kanálu. Držím, co to dá a skláním prut doleva, až je skoro vodorovně s hladinou. Amur opisuje oblouk a ukazuje se asi 20 metrů napravo ode mě u pásu rostlin lemujících břeh. Modlím se za jediné, ať drží háček. Jestli to totiž udrží háček, tak ho do podběráku dostanu, nemá se tady kde schovat. Na boční tah ta potfora reaguje a vrací se směrem ke mně. Ovšem sotva mě zmerčí, whoooosh a je zase pár metrů vlevo ode mě a cpe se zase do hloubky. Skláním udici napravo a snažím se ho dostat zpátky ke mně. Amur zase opisuje široký oblouk na jehož konci je zase u travin... jako ponorka, jen hřbetní ploutev prořezává hladinu. Proutek pracuje na jedničku, ale je to určitě i tím, že už ho mám delší dobu a věřím mu. Takže se do toho opřu, amur znovu proplouvá kolem mě a shhhhhhhhhh je zase někde u dna. Takhle se to několikrát opakuje, až poznávám, že výpady slábnou. Podběrák mám přichystaný a když ho znovu dostávám bočním tahem ke mně, zkouším, jestli to půjde. Napoprvé to neklaplo, amur opíše ještě jeden oblouk, ale napodruhé ho dostávám do ideální pozice a je to doma. Párkrát sebou vehementně mrskne, dostávám vydatnou sprchu, v holínkách mám nabráno, ale je mi to jedno. Panebože na nebi, svatý Petře díky. Vynáším ho nahoru, rychle nějaké fotky, měřím (95 cm) a zase dolů. Ryba už je teď ve vodě, držím ji jen za ocas, vychutnávám si to mírné vlnění toho obrovitého těla, ta barva, ty proporce... pak přichází silnější impuls a amur majestátně odplouvá do hloubky. Tak plav. A žij. A dík.