Přes noc a i ráno dost pršelo, navíc foukal docela silný vítr. O půl jedné je v práci konec, po cestě domů přemýšlím... špatné počasí = málo lidí u vody. Navíc jsem v sobotu zkoušel takový malý experiment, uvařil jsem pšenici s kapkou melasy s ananasovou příchutí, tak jsem zvědav, jakou mi na to rybky dají odpověď. Takže rozhodnuto, kolem druhé sedím u vody, tentokráte nedaleko auta pod stromy. Nejdřív jsem si to hezky zakrmil, rybám se má dát čas a tak se s pivkem procházím a hledám nějaké znamení, kde by ty potfory slizácký mohly být. Pšenice má příjemné voňavé aroma a už si v duchu maluju ty ryby, co na tomhle fleku vytáhnu. Jenže jsem nějaký utahaný, vstával jsem o půl páté ráno, oči se mi klíží a sem tam mi napadne, že jsem měl raději zůstat doma... jenže co by človek pro ryby neudělal, že ano? Vlaštovky lítají těsně nad hladinou, počasí super (i když je jen 14 stupňů...  brr) mám pocit, že tentokráte jsem to trefil a přijde opravdu něco většího... jenže já sám jsem tentokráte v háji. Stahuju to, jdu pro deku a na dvě hoďky si dávám pološlofíka, jsem fakt hotový. Po probuzení cítím, že to trochu pomohlo, a tak si troufám do dalšího kola, měním peletku za čerstvou a šup tam s tím. Asi za další dvě hodinky prvni potah. A pak už nic. Ať jsem se snažil sebevíc, měnil návazce, háčky, nástrahy, nic. I když bylo hezky, takový nějaký rozčarovaný odjíždím kolem desáté domů.

RRRRRRRRRRRRRRR...zásek sedí, tak tohle je stopro kapr, křivka prutu a tah ryby naznačují, že by nemusel být tak malý... manévruju ho ke mně, hlavně ať nezajede někam do travin. To sice neudělal, ale i tak mě skoro vypekl. Jak jsem ho dostával blíž a blíž, myslel jsem, že už má dost a tak vystrkuju podběrák tak daleko, jak to jen jde. Chyba. Kapr se otočil kolem vlasntí osy a proklouzl pod podběrákem, jediné co vidím a slyším (a vůbec se mi to nelíbí), jak vlasec drhne o tyčku podběráku. Ještě že mám tak krátký proutek, bleskurychle provlékám prut pod podběrákem. Souboj se teď odehrává jen v travinách skoro pod nohama. Kapřík se tam snaží všemožně zavrtat, naštěstí se mu to nedaří a tak je po chvilce konec. Super, nádherně vybarvený lysec, tipuju 8 kg. Pár fotek a šup ho zpět. Majestátně a pomalu plyne do hloubky k travinám, tam ještě více zpomaluje, asi tomu nemůže uvěřit, že je zase zpět ve svém světě...

Kolem deváté ráno jsem byl vzhůru a při ranní kávě, jsem si uvědomil, že jsem tam naházel včera tak 3 kila vařené pšenice... U vody jsem něco po desáte, první nához (jen halibutka) a během pár minut se odehrálo již výše popsané. Paráda. Takhle nějak jsem si to představoval. 

Ještě pár poznámek: včera bylo asi 25 stupňů, v noci se ochladilo na 10 stupňů. Bylo celou dobu jasno, v noci sem tam mráček. Vítr foukal zleva, pozdě večer a v noci ale už žádný nebyl. Do 23 nebo 23:30 byla noc úplně tichá, ani pípnutí nebylo slyšet. Nemám takovou noc rád. Ne že bych se bál, ale když není v noci aktivní ptactvo, myši, hmyz atd. tak si myslím, že s rybama to bude podobně. Naštěstí si to všichni asi rozmysleli a bylo toho teda později slyšet dost. Nějak v ten čas přišel ten první menší kapřík. Dnes je slunečno, ale ne tak moc, sem tam zacloní slunce bílý beránek. Vítr úplně stejný, teplota 20 stupňů. 

Přijde ještě něco? RW razil teorii velký háček - velká nástraha - velká ryba. Všechno teda zvětšuju. Hezkou rybu už mám, trochu experimentů si můžu dovolit. Nástraha sice velká, ale i tak do toho furt něco drbe. Nakonec vytáhnu cejna - úplně stejný jako ti dva včera. Dopíjím kafe a jdu na procházku. Co je trochu znepokojující, že jsem tenhle rok ještě ani jednou neviděl místní torpéda. Minulý rok jsem jich tady pozoroval někdy i 6 - 8 na jednom místě, teď nic. Nevěřím, že teď po tolika letech jim došlo, ze pohybovat se blízko hladiny nemusí být úplně bezpečné a milí amuři se stáhli do hloubky... spíše se přesunuli někam jinam. Možná si sem zajedu nějaký den po práci na lov beze zbraní a trošku si to tady projdu... Doma jsem kolem třetí odpoledne.

Je kolem šesté večer, sedím u vody, při ruce to nejnutnější a čekám. Navařil jsem si kbelík pšenice, tentokráte zkusím stejnou strategii z dřívějška. Koberec partiklu a na něm prezentovat nástrahu. Zatím tam mam jen peletu, později uvidíme. Asi deset metru nalevo ode mě se na hladině tvoří neomylný řetízek bublin... špatný směr, kéž by to otočil... Momentálně zkouším freelining, mám to jen 4 - 5 metrů od břehu, těsně za pásem travin. Moc mě to baví, takhle sledovat vlasec a pak když se rozjede a prořezává vodu... to je pocit. Ale asi to vytáhnu, je třeba se přichystat na noc, jsem nějakej zmoženej...

Teď je půl osmé, nadlábnul jsem se a na freelining už kašlu, přehodil jsem to totiž víc do hloubky a to je lepší, když tam přece jen nějaká zátěž bude. Kolem furt někdo chodí, v dálce duní dálnice, no jo no, nedaleká přítomnost velkoměsta je zřejmá. Ale co už, jsou tady ryby jak noha a tak tedy pokouším stěstěnu znovu. Tentokráte je voda už určitě prohřátá, ale stejně je to nějaké mrtvé. Bezrybka jsem ale nebyl. Nejdřív jsem vytáhnul dva cejny pánvičkové velikosti a poté přišel takový divný záběr. Prakticky jsem jen viděl jak sebou sem tam cukne prut. Myslel jsem, že je to zase cejn a přisekl. Odpor byl velmi malý, ovšem k mému překvapení po několika otočení cívkou mi zaseknutá ryba najednou chtěla vyrvat prut z ruky. Vypálila nejdřív doprava do travin, pak doleva a vypla se... hernajs, to zamrzí. Kolem půl dvanácté přichází hrčák a je z toho kapřík tak 2,5 kg. Mám radost a doufám, že se to trošku rozkousalo, ale ouha. Sedím asi do půl třetí, bez záběru, plus je mi dost zima, balím. Vidina teplé postele udělá v takovém momentě svoje. Kašlu na vás potfory oslizlý. Frčet městem v tenhle čas je super. Během 15ti minut jsem doma.  

A History oc Carp Fishing Revisited.  Autor Kevin Clifford nás vezme na cestu časem. Kniha má 13 kapitol, ve kterých se pojednává o počátku domestikování kapra, o starých mistrech, o nejznámějších vodách Anglie a o historickém rybářském náčiní a jeho vývoji. Kniha se čte svižně a lehce, texty jsou doprovázeny bohatým fotografickým materiálem. Opravdu kus úžasné práce, velká porce nostalgie, alespoň chvilkové přiblížení jiné doby. Pro nadšence podobně poblázněné jako já určitě cenný kousek do sbírky.

Tahle kniha vyšla už v roce 1992, tohle je doplněné a upřesněné vydání z roku 2011, proto tedy to Revisited.

Kniha má 367 stran, vydáno Carptalk Enterprises, psáno anglicky.

Pokud by si někdo někdy položil otázku, kdo asi vůbec ovlivnil rybaření v celé jeho historii nejvíce, je (a zřejmě i nadále bude) Richard Walker pravděpodobně velmi vážným kandidátem.

Richard Stuart Walker se narodil 29.05.1918 v Hitchin v hrabství Hertfordshire. Tatínek byl profesionální voják a tak pracoval všude možně, takže se moc neviděli. RW byl vychováván hlavně maminkou, ta ho naučila i výborně střílet. Po nedokončených studiích (přerušeny kvůli druhé světové válce) nastupuje RW jako inženýr a konstruktér u Lloyds (vyráběly stroje na sečení trávy), zde byl pak zaměstnán prakticky celý svůj život. 

Po válce se oženil a s první ženou Ruth měl 3 syny. Přestěhovali se do domu na 11 Bearton Avenue, Hitchin - známá adresa pro nespočet rybářů, kteří právě sem posílali své dopisy, ve kterých popisovali své nesnáze, úspěchy nebo podněty k zamyšlení. Zde je nutno podotknouti, ze RW se snažil na každý dopis odpovědět. Buď svépomocí, později, když se stával stále slavnějším a dopisů přibývalo, mu pomáhala jeho žena nebo i jeho sekretářka. A to tak, že RW diktoval a ony zapisovaly. Nikdo to nikdy nespočítal, ale dopisů muselo být tisíce... Dům měl zahradu a na zahradě byl malý domek, který se vlastně stal laboratoří, jakousi tvůrčí dílnou pro zlepšování a vyvíjení rybářských potřeb všeho druhu. 

RW napsal asi kolem dvaceti knih o chytání kaprů a jiných ryb, muškaření a vázání mušek a jednu jak si vyrobit vlastnoručně štípaný bambusový prut. Záběr měl opravdu široký a je potvrzeno, že byl i velmi sečtělý, často bádal ve starší rybářské literatuře. Byl i pravidelným dopisovatelem několika rybářských periodik, zřejmě nejdéle psal pro Angling Times - téměř 30 let a na 2000 článků. Některé jeho knihy jsou vlastně jakousi vybranou sbírkou těchto článků.

Myslím si, že velká část rybářské populace ho zná nejen jako publicistu a autora, ale hlavně jako držitele anglického rekordu úlovku kapra na udici (13.09.1952 - Redmire Pool). Tehdy úspěšně zdolal kapra o váze 44 lb (něco přes 18 kg). Na tu dobu to byl úlovek z jiného světa. Ještě před válkou se tradovalo, že ulovit kapra je skoro nemožné a většina z úlovků byla považována za náhodu. Najednou je rybářský svět doslova šokován touto kolosální rybou. Na to jaký kapitální a až skoro zázračný úlovek to vlastně byl, ukazuje i doba, po kterou nebyl tento rekord překonán: 28 let! Až teprve 1980 Chris Yates chytil kapra vážicího 51 1/2 liber, tedy něco přes 23 kg, shodou okolností taktéž na jezeru Redmire a shodou okolností na štípaný bambusový prut vyroben samotným RW.

K uchováváni kapitálních úlovků sloužila stále hlavně preparace. Dokonce i RW byl v dřívějších letech přesvědčen, že zabít velkou rybu je v pořádku, protože její místo zaujme jiná a doroste pak do stejné nebo i větší velikosti. Ale toho dne, kdy před ním ležel tento obr, si zřejmě uvědomil, že takové velikosti hned tak nějaká ryba nedosáhne. Jako zručný fotograf pořídil dostatečné množství fotek a pak se domluvil s londýnskou ZOO, že ryba se přesune právě tam. Myšlenka rybu nezabít, pouze fotograficky zdokumentovat a znovu pustit, nalézala s postupem času u rybářské veřejnosti stále větší a větší odezvu, až se dneska někdy člověk diví - fotí se skoro každá čudla.

Rybářský život RW by se dal rozdělit na několik etap. Jestli si dobře vzpomínám, tak úplně první byl na řadě okoun. Tato ryba prostě nějakým způsobem RW učarovala a podařilo se mu ulovit jedince až ke 2 kg. Druhá ryba byl tloušť. Průběh to mělo velmi podobný, zajímaly ho ryby hlavně od 2,5 kg nahoru. A pak přišlo období kapra, s ním i rekordní úlovek. Po něm následuje období muškařiny a u té setrvává až do konce svého života. 

První kapry lovil RW už před válkou (od roku 1934) a zřejmě i úspěšně, v jednom svém článku popisuje například lov z hladiny na velkou kostku chleba máčenou v medu. Bohužel, jak se stává úspěšnějším, zjišťuje, že na velké ryby nestačí. Je to dáno i tím, že na tehdejším trhu prostě specializované vybavení pro lov kaprů ještě neexistovalo. RW tehdy zhotovuje prototyp MK I, prut ze štípaného bambusu určený výhradně k chytání kaprů. Brzy následují vylepšené modely MK II a MK III. Finálni MK IV je dvoudílný třímetrový prut s parabolickou akcí kolem 1,5lb TC. Sám RW jich vyrobil údajně kolem stovky. Jeho vlastnoručně dělané pruty mají dnes velkou sběratelskou hodnotu a pokud se dochovaly, vlastní je především další osobnosti anglického rybaření, například Chris Ball, Kevin Clifford, Len Arbery, Chris Yates etc. Knowhow výroby pak předává firmě B.James Ealing, která je vyrábí ve velkém. MK IV se tak v příštích několika letech stává asi nejprodávanějším rybářským prutem vůbec. Jen firma B.James Ealing vyrobila v letech mezi 1952 a 1960 kolem 15 000 kusů. Řada slavných firem (Chapman, Hardy, Fosters, Millwards...) přicházejí s vlastními modely, velká část z nich je však věrnou nebo jen lehce upravenou kopií MK IV. Vyrábí se i dnes, je možno objednat třeba u Edward Barder, Paul Cook nebo Chapmans, jen stojí dost peněz.

Počátkem padesátých let zakládá RW s dalšími dvěma přáteli Carp Catchers Club. Postupně se počet členů rozroste asi na 15. Pomocí oběžných dopisů se vyřizovaly jak interní záležitosti, tak i problémy, nápady nebo novinky spjaté s chytáním kaprů. Většinou se pozornost upínala na objevováni nových vod s kapří populací. Tak se vlastně dostal do hledáčku i Redmire Pool (tehdy jeste Bernitham). Redmire byl v osobním vlastnictví a bylo nutné požádat oficiální cestou o povolení k rybaření. To bylo i CCC uděleno, veškeré výdaje byly rovnoměrně rozděleny mezi všechny členy. Jak lehce tehdy mohl ovšem CCC o licenci přijít dokládá výňatek z jednoho oběžného dopisu:

"S lítostí vám musím sdělit, že byly u Bernithamu nalezeny odpadky jako láhve, papír a plechovky. Tohle je velmi špatná věc. Vím, kdo je za tohle zodpovědný, a jestli se to stane ještě jednou, požádám pana McLeana (vlastník jezera), aby dotyčnému znemožnil další pobyt u vody. Není mi při tom úplně dobře, sahat až k takovým opatřením, ale bylo by ještě horší, kdybychom přístup k vodě ztratili všichni jenom kvůli tomu, že si někteří z nás po sobě neumí uklidit!"

Sám osobně nejsem úplně pro privatizaci všech vod, i když je pravda, že soukromé vody si tohle hlídají, což je určitě dobře.

Hledání přihodných nových vod se stalo opravdu důležité. Určitě jim v tom pomohl i Donald Leney, který si vedl deníky, kam všude byli jím importovaní kapři z jedné holandské farmy vysazeni. Tenhle pán například vysadil i kapry do Redmire. V oběžných dopisech se pak jednotliví členové zabývají technikou chytání, jaké rybářské náčiní a nástrahy používat apod. Ve své době to byl velmi pokročilý přístup, jen aby se dobrali vytouženého úlovku, převzali skoro až vědecké metody. CCC bychom mohli právem pokládat  za první Specimen Group. Pozdější skupiny specializovaných rybářů totiž postupovali velmi podobně. Někteří za to RW spílají. Nelíbilo se jim, jak změnil tvář rybařiny a byli přesvedčeni, že právě on nese vinu na tom, jak to dnes u některých vod vypadá.

RW byl opravdu velmi podnikavý. Už od roku 1949 se zaobíral myšlenkou signalizace záběru v noci. 1952 pak prezentuje myšlenku elektrického indikátoru záběru v rybářských periodikách, za což sklidil nemalou kritiku, vyjímkou nebyly ani názory, že něco takového už nemá s rybařinou nic společného. RW však pilně pracuje dál. Není jediný, 1954 přicházejí na trh postupně Buzz-Light Bite Detector, poté Prematic a nakonec od RW jeho The Heron, který se stává během chvíle naprostou jedničkou na trhu a to na docela dlouho. Až počátkem 70. let přichází Delkim, který je technicky i konstrukčně velmi podobný, ale jeho velkou výhodou je uložení baterií přímo v těle a ne odděleně jako tomu bylo u The Heron.

Měl také nemalý podíl na vývoji uhlíkových prutů. Tenhle materiál se mu dostal do rukou už ve válce (pracoval na vývoji radarů). Později sice sledoval a podporoval vývoj laminátových prutů, ale setkání se zástupcem firmy Hardy oživilo vzpomínku na válečná léta a brzy se rozběhly první experimenty. První pruty byly velmi neohebné, při jejich výrobě se totiž používaly trny, které byly původně určeny pro výrobu laminátových prutů. Nechaly se tedy vyrobit trny určeny jen pro uhlík a v roce 1974-75 uvádí firma Hardy na trh první uhlíkový prut Hardy Graphite. Nový materiál se osvědčil a tak drtivá většina nových modelů je zhruba od roku 1980 z uhlíku. 

I typický kaprový podběrák trojůhelníkového tvaru je také z jeho hlavy. Je to znovu jen reakce na tehdejší nabídku trhu. Podběráky, do kterých by pasovali velcí kapři prostě nebyly. Fakt, že transport s něčím tak velkým, by pro spoustu rybářů představoval problém, navrhl jej tedy skládací. Jeho zjednodušené verze dnes nejdeme ve výbavě asi každého kapraře.

Jak je vidět, RW byl zaslouženě velmi uznávaná a respektovaná osobnost. Nejen pro své úlovky, ale i pro neustálou potřebu vyvíjet nové a zlepšovat staré. Jaký však byl jako člověk? Na tuhle otázku odpovědělo spousta lidí, co ho osobně znali, různě. Velkorysost, přátelství a vtipnost jsou ovšem vlastnosti, na které vzpomínal skoro každý. RW také velmi zdůrazňoval, že chytání ryb je třeba si užít. Sám vyjížděl velmi poskrovnu, nejraději měl kolem sebe dobrou partu. V přírodě strávili víkend, chytaly se ryby, vařilo se, uměl hrát na kytaru, takže se i zpívalo. Je tedy vidět, že i při snaze ulovit TU rybu zůstával uvolněný, dokázal si udělat legraci sám ze sebe a nebrat ani tu rybařinu tak vážně. Nikdy nedělil mezi rybáři, i k němu jako živoucí legendě mohl kdokoliv přijít nebo mu se svým trápením napsat dopis a RW se snažil pomoci, jak nejlépe uměl. Nebyl neomylný, ale pokud viděl, že se opravdu zmýlil, nebral to jako prohru, naopak - byla to pro něj motivace se danou problematikou zabývat ještě hlouběji. 

RW byl velmi náruživým kuřákem, což bohužel nezůstalo bez následků a v roce 1985 po dlouhém boji s rakovinou umírá.