Ve čtvrtek po práci opakuju postup z úterý, vybírám ale jiné místo. Navíc jsem si koupil balení toustového chleba a rozmočeným si zakrmil čtyři fleky, každý asi po deseti metrech od sebe. První a třetí se mi pozdávají nejvíc. Nastražuju napařené pečivo a přemýšlím, jak bude - jsem docela utahaný, ale nějaké dávky optimismu jsem ještě schopen, tak snad. Netrvá to dlouho a špička se pohne, sekám... cítím, jak ryba na konci vlasce opsala rychle esko a je pryč... hmm. Tak začátek nic moc, ale jsou tu a to je hlavní. Tak ještě jednou. Tentokráte ani nedýchám, záběr se opakuje, jsou to fakt jen snad dva cent'áky, nepatrný pohyb... beng! tentokráte zásek sedí, ryba se dere nalevo ode mne do hloubky, dokonce i pin se párkrát protočil... jak já tohle miluju... Rybka ted' vyvíjí stálý tah a chce hlavně někam pryč, ale nedávám jí moc šancí. Za pár vteřin se tak u hladiny objeví tloušt' a docela slušný k tomu. Rychle na podložku, vyháčkovat, foto a změřit... tak zatím můj největší - 56 cm. Už když jsem ho měl v podběráku, věděl jsem, že tohle je fakt kousek, prostě paráda. Pouštím ho o něco dál proti proudu. Odplouvá pomalu, beze spěchu, v čisté vodě ho krásně vidím. Tak tohle se povedlo.

Měním místa a sedím až do noci, než zpoza mraků vyleze měsíc. Je pak takové světlo, že nepotřebuju ani čelovku. Na ryby to ale má asi špatný vliv. At' se snažím sebevíc, přijdou jen nějaké drbance a to je vše. I tak moc moc povedený výlet.

Po práci vyřízeno nejnutnějsí a něco před třetí už připravuju prut u vody. Je krásný den, sluníčko svítí a je to poznat, opravdu ještě hřeje. Ale až zapadne, nastane zima veliká, takže mám s sebou vše potřebné, abych aspoň dvě tři hodinky vydržel. Je to zase nové místečko, vypadá to, že docela frekventované. Může to být na houby - ryby o tomhle (pro ně) nebezpečném úseku řeky vědí a vyhýbají se mu... nebo to může být trefa - je to tady vyšlapané, protože se tady ryby drží... 

Nejdřív trochu koketuju s pečivem, to je ještě dost světla, ale záběru jsem se nedočkal. Až se zešeřilo, přesedlal jsem na maso, (znovu s curry a česnekem) a posílám to s minimální zátěží do mírného proudu pár metrů před sebe. Proud nástrahu chvilku unáší, pak si to sedne a já taky. První šálek čaje, bez něj v takových teplotách ani ránu. Za další půl hodinku je už tma, jen půlměsíc ozařuje krajinu za mnou a vysoké břehy přede mnou. Jelikož se nic neděje, jdu se trochu projít, s čelovkou zkoumám, jak to vypadá kousek po proudu. Když se vrátím, cosi se mi nezdá a tak beru prut do ruky... jo. Rybka se tlačí ke břehu, ale nemá se tam kde schovat. Na podlozče pak všechno rychle - vyháčkovat, přeměřit (hezkých 51 čísel) foto a šup s ním zpět. Mise splněna, paráda. Kolem šesté už je všechno omrzlé, prut, podložka, podběrák je jak kost, balím. Ale moc fajn to bylo.

Tahle kniha sleduje myšlenku, že čím víc toho rybář o určitém druhu ryby ví, tím lépe se dokáže v určitých situacích rozhodnout a chytat tak efektivněji. Fred Crouch je pro tenhle úkol tim pravým, snad nikdo nevěděl o téhle rybě víc než on, určitě ne nadarmo se mu přezdívalo "Mr. Barbel."

Co by měl tedy rybář o parmách vědět, než se vydá k řece s vidinou vytouženého úlovku? Určitě nejdřív něco o stavbě jejího těla, tedy proč vypadá, jak vypadá. To by nám mohlo dost napovědět, čeho všeho je tahle vousatá dáma schopná a co všechno dokáže přežít. Dále pak čím se živí a kdy, jak často atd. Důležité je samozřejmě i rozmnožování, několik týdnů před tímto aktem totiž opouští svá stanoviště a dokáže migrovat i několik kilometrů. Faktory jako teplota vody, síla proudu atd. jsou zde srozumitelně a dostatečně rozvedeny taktéž. Na řadu pak přichází samotný lov - doslovný návod a zveřejnění nějakého tajemství zde nenajdete. Autor spíše za pomoci příkladů a příhod z jeho bohaté praxe ukazuje, že i parma je jen ryba a její chování je často závislé na tom, co se u řeky děje (viz pojednání o konopí a červech nebo pojednání o velmi frekventovaných úsecích řeky). Někdy se snaží čtenáře tak trochu popíchnout a přimět ho, aby před náhozem nejdříve popřemýšlel a vyvaroval se učitých pastí (například mechanického opakováni toho, co dělají ostatní). Dále jsou rozebírány zavedená tvrzení tehdejší doby, například že parmu je možné chytit pouze v noci nebo v létě a funguje jenom ta a ta nástraha (viz kapitola Chytání v zimě) - i zde autor celkem jednoduše ukáže, že se jedná o pouhé předsudky. Celé to uzavírá krátká kapitola o budoucnosti parmy v našich řekách.

Přiznávám, že jako každý, i já mám své oblíbené druhy ryb, za kterými se často a rád vydávám, ale pokud bych měl o nich vypsat vše, co vím, na knížku by to nebylo. Autorovi patří tedy určitě a právem poklona. Jako jeho velmi zjednodušené poselství si odnáším něco podobného jako: 

... najdi ryby (věnuj tomu klidně i hodiny)... nevyplaš je... vylákej je vhodným způsobem krmení na misto, odkud je možné je i úspěšně zdolat... buď trpělivý a získej si jejich důvěru... stále pamatuj na opatrnost, tedy i při prezentaci nástrahy... zvol adekvátní náčiní, aby zdolávání netrvalo zbytečně dlouho...  

Jak je vidět, jedná se o celkem jednoduché rady, ktere jsou samozřejmě v knize rozvinuty více do detailu v naváznosti na chování a zvyklosti parem. Pro někoho, kdo se rozhodnul věnovat lovu těchto nádherných ryb trochu více, může být dobrým pomocníkem. 

A kdo byl Fred Crouch (zemřel v roce 2014)? Moc pěkně ho posal jeho kolega Steve Pope: "A i když nebyl Fred zrovna u vody se mnou, vždy dokázal "přečíst" úsek řeky, kde jsem chytal a říct, co jsem udělal nesprávně a co bych měl další vycházku udělat jinak - pro ty, co ho znali to není žádné překvapení, on tohle prostě uměl. Když jsem pak příště z toho místa úspěšně zdolal a pustil další parmu, zavolal jsem mu, abych mu za jeho rady poděkoval - jen se smál, trošku mě zdrbnul, ale já věděl, že je moc rád, že to takhle mezi námi funguje. Měl taky neobyčejný talent zavolat mi vždy asi tak minutu před tím, než se roztočila cívka na mém navijáku. Opravdu nelžu, někdy to až vypadalo, že má snad přímou linku do podvodního světa parmy - té ryby, které byl vděčen za celoživotní radost z rybaření."

Fred Crouch: Understanding Barbel, vydáno 1986 by Pelham Books Ltd. v Londýně, 122 stran, psáno anglicky. 

Bill Laswell (americký muzikant a producent) patří určitě k umělcům s velmi širokým záběrem a spolupracoval s řadou slavných muzikantů (např. Herbie Hancock, John Zorn, Iggy Pop...). Panthalassa aneb "Reconstruction and Mix Translation by Bill Laswell" (1998) jsou jeho remixy písní Milese Davise z let 1969 až 1974. Velmi subtilní a velmi povedené.

 www.youtube.com/watch 

Je středa večer. Blažené pomyšlení... čekají mě krásné dva dny volna. Už v práci jsem dumal nad tím, kam vyrazím tentokrát. Momentálně sedím už asi hodinu u počítače a hledám na mapách nějaký zajímavý úsek řeky. Nakonec se rozhoduju pro okolí jezu, nedaleko mého minulého snažení, asi dvěstě metrů po proudu. Břeh vypadá na jedné straně docela členitý a ve vodě jdou rozpoznat nějaké překážky. Vytipoval jsem si několik fleků, uvidíme, jak to bude vypadat přímo na místě - některé věci totiž na mapách rozpoznat nejdou, např. další překážky pod vodou, příliš silný proud nebo neschůdné vysoké břehy. Připravuju si taky luncheonmeat - rozkrájet a okořenit poctivě česnekem, půlku pak ještě zasypu lžičkou curry... uvidíme, co jim bude šmakovat víc.

U vody jsem kolem desáté, není důvod spěchat. Mám celý den čas, navíc ještě pořád svítí slunce, což není úplně ideální. Podle předpovědi by se mělo kolem poledne zatáhnout. Při procházce zjišťuju, že řeka klesla asi o půl metru a voda je průzračně čistá... což taky není úplně ideální... O kus dál, schován za jednou skupinkou stromů, pozoruju dole v plytke vodě krásného tlouště. Vyhřívá se těsně pod hladinou v paprscich sluníčka a opisuje pomaličku asi metrové kolečka. Dobře si vybral, z vysokého břehu se dolů nikdo nedostane, napravo je to hustě zarostlé a podmáčené a nahodit zleva nejde kvůli větvim ve vodě. Inu, musím zkusit štěstí jinde. 

Vracím se k autu, beru vybavení a hurá na to. Zkouším dvě místečka, které vypadají slibně, ale za hodinu nemám ani ťuk. Dostávám se teď na flek, který jsem si vytipoval včera. Asi třicet metrů nade mnou leží ve vodě stromy a zužují celou řeku jen na pár metrů. Hlavní proud se tak valí přímo mezi nimi, kousek dole pak uhýbá víc doprostřed řeky a vytváří tak u mého břehu pás mírně proudící vody. Dno je tady pokryté jemnými oblázky, sem tam trs podlouhlých travin a tam kam to hážu, je něco přes metr hloubky. Na háčku mám momentálně maso s curry. Nahazuju a chytám proti proudu - udržím tak na dně zátěž, která sestává ze tří větších broků. Netrvá to dlouho a náhlý průvěs na vlasci kontruju zásekem. Rybka se začíná prát až u břehu, neni kdovíjak velká, ale já mám radost, že to takhle rychle klaplo. Je něco po dvanácté a po rychlém fotu ji odnesu asi dvacet metrů po proudu, kde ji pouštím. Tak čau. Trochu zakrmuju, nalévám si čajík a vylézám na vysoký břeh za mnou. Já pako. Stojím nahoře, kochám se přirodou a najednou přichází padák jako hrom, lajna jede hned smerem doprostřed do velkého proudu. Než seběhnu dolů, je po všem. Nástraha je samozřejmě pryč a ryba taky. No to jsem to teda vymňoukl... prostě jsem nepředpokládal, že by další záběr mohl přijít tak rychle... Ale za půl hodiny se mi třepe na háčku další tlouštík, zřejmě jsem natrefil na dobré místo. Po téhle rybce dokrmuju a odcházím.

U auta si dávám plzničku, je mi fajn. Sem tam vyleze slunce, už není ani taková zima (7°C). Pozoruju volavky u řeky a káňata na obloze. Den jako malovaný. Kam až dohlédnu, žadného kolegu někde u vody nevidět. Rozhoduju se teď pro úsek skoro pod jezem. Dávám tomu něco přes hodinku a vyzkouším tři místa. Výsledek ani ťuk... tady zřejmě ryby nejsou. Vracím se tedy na úspěšný flek. Netrvá to dlouho a přichází záběr, tentokrát se ryba pere už víc a zajíždí do travin pod nohama. Ale všechno dobře dopadne, tloušťák číslo tři. Zkouším teď nástrahu pouze s česnekem. NIc moc teda. Po hodině bez záběru se vracím k variantě s curry. Je už teď šero, i když sedím bez hnutí, srnka, která chtěla na protějším břehu sejít k vodě, mně i tak zmerčila a vyráží prudce pryč. Po dalších dvaceti minutách od náhozu - beng, je tam, tak tedy číslo čtyři. Při vyndáváni háčku zjišťuju, že má malou ranku v pravém koutku... aha... tak tebe už zřejmě dneska někdo chytil. Tlouštíka pouštím a znovu dokrmuju. Sedím až do tmy, ale už nic nepřijde. Moc fajné to bylo. Doma jsem něco po šesté. 

Edit: až teď, když koukám na fotky, zdá se, že toho tlouštíka nechytil nikdo jiný, než já sám. Zdá se, že je to opravdu jedna a tatáž ryba... zajímavé...