Je středa večer. Blažené pomyšlení... čekají mě krásné dva dny volna. Už v práci jsem dumal nad tím, kam vyrazím tentokrát. Momentálně sedím už asi hodinu u počítače a hledám na mapách nějaký zajímavý úsek řeky. Nakonec se rozhoduju pro okolí jezu, nedaleko mého minulého snažení, asi dvěstě metrů po proudu. Břeh vypadá na jedné straně docela členitý a ve vodě jdou rozpoznat nějaké překážky. Vytipoval jsem si několik fleků, uvidíme, jak to bude vypadat přímo na místě - některé věci totiž na mapách rozpoznat nejdou, např. další překážky pod vodou, příliš silný proud nebo neschůdné vysoké břehy. Připravuju si taky luncheonmeat - rozkrájet a okořenit poctivě česnekem, půlku pak ještě zasypu lžičkou curry... uvidíme, co jim bude šmakovat víc.

U vody jsem kolem desáté, není důvod spěchat. Mám celý den čas, navíc ještě pořád svítí slunce, což není úplně ideální. Podle předpovědi by se mělo kolem poledne zatáhnout. Při procházce zjišťuju, že řeka klesla asi o půl metru a voda je průzračně čistá... což taky není úplně ideální... O kus dál, schován za jednou skupinkou stromů, pozoruju dole v plytke vodě krásného tlouště. Vyhřívá se těsně pod hladinou v paprscich sluníčka a opisuje pomaličku asi metrové kolečka. Dobře si vybral, z vysokého břehu se dolů nikdo nedostane, napravo je to hustě zarostlé a podmáčené a nahodit zleva nejde kvůli větvim ve vodě. Inu, musím zkusit štěstí jinde. 

Vracím se k autu, beru vybavení a hurá na to. Zkouším dvě místečka, které vypadají slibně, ale za hodinu nemám ani ťuk. Dostávám se teď na flek, který jsem si vytipoval včera. Asi třicet metrů nade mnou leží ve vodě stromy a zužují celou řeku jen na pár metrů. Hlavní proud se tak valí přímo mezi nimi, kousek dole pak uhýbá víc doprostřed řeky a vytváří tak u mého břehu pás mírně proudící vody. Dno je tady pokryté jemnými oblázky, sem tam trs podlouhlých travin a tam kam to hážu, je něco přes metr hloubky. Na háčku mám momentálně maso s curry. Nahazuju a chytám proti proudu - udržím tak na dně zátěž, která sestává ze tří větších broků. Netrvá to dlouho a náhlý průvěs na vlasci kontruju zásekem. Rybka se začíná prát až u břehu, neni kdovíjak velká, ale já mám radost, že to takhle rychle klaplo. Je něco po dvanácté a po rychlém fotu ji odnesu asi dvacet metrů po proudu, kde ji pouštím. Tak čau. Trochu zakrmuju, nalévám si čajík a vylézám na vysoký břeh za mnou. Já pako. Stojím nahoře, kochám se přirodou a najednou přichází padák jako hrom, lajna jede hned smerem doprostřed do velkého proudu. Než seběhnu dolů, je po všem. Nástraha je samozřejmě pryč a ryba taky. No to jsem to teda vymňoukl... prostě jsem nepředpokládal, že by další záběr mohl přijít tak rychle... Ale za půl hodiny se mi třepe na háčku další tlouštík, zřejmě jsem natrefil na dobré místo. Po téhle rybce dokrmuju a odcházím.

U auta si dávám plzničku, je mi fajn. Sem tam vyleze slunce, už není ani taková zima (7°C). Pozoruju volavky u řeky a káňata na obloze. Den jako malovaný. Kam až dohlédnu, žadného kolegu někde u vody nevidět. Rozhoduju se teď pro úsek skoro pod jezem. Dávám tomu něco přes hodinku a vyzkouším tři místa. Výsledek ani ťuk... tady zřejmě ryby nejsou. Vracím se tedy na úspěšný flek. Netrvá to dlouho a přichází záběr, tentokrát se ryba pere už víc a zajíždí do travin pod nohama. Ale všechno dobře dopadne, tloušťák číslo tři. Zkouším teď nástrahu pouze s česnekem. NIc moc teda. Po hodině bez záběru se vracím k variantě s curry. Je už teď šero, i když sedím bez hnutí, srnka, která chtěla na protějším břehu sejít k vodě, mně i tak zmerčila a vyráží prudce pryč. Po dalších dvaceti minutách od náhozu - beng, je tam, tak tedy číslo čtyři. Při vyndáváni háčku zjišťuju, že má malou ranku v pravém koutku... aha... tak tebe už zřejmě dneska někdo chytil. Tlouštíka pouštím a znovu dokrmuju. Sedím až do tmy, ale už nic nepřijde. Moc fajné to bylo. Doma jsem něco po šesté. 

Edit: až teď, když koukám na fotky, zdá se, že toho tlouštíka nechytil nikdo jiný, než já sám. Zdá se, že je to opravdu jedna a tatáž ryba... zajímavé...