Tuhle knihu napsal anglický rybář a spisovatel Tony Miles v roce 2004. V několika kapitolách vezme čtenáře na krásnou cestu časem, která začíná v roce 1995 a končí rokem 2003. V tomto období chytával na zhruba tříkilometrovém úseku řeky Great Ouse situované u Adams Mill a Kickles Farm - místa, která jsou pro parmí specialisty stejně legendární jako Redmire pro kapraře. Autorovi se zde mimo několika nádherných ryb podařilo ulovit i opravdového obra - parmu o váze 19 lb 2 oz (8,67 kg), což bylo tehdy jen o maličko míň, než oficiální britský rekord.

TM a jeho angličtina se čte dobře, ptáčci a kytičky ho nechávají chladným, takže člověk nemusí listovat furt ve slovníku. Navíc jeho styl chytání je možné aplikovat i na naše řeky a určitě se vyplatí přečíst si jeho vypozorované postřehy o chování parem v různých podmínkách. I jako vypravěč určitě obstojí, některé kapitoly mne doslova pohltily a pokud platí přísloví, že k dobré knize se čtenář vrací znovu a znovu, musím přiznat, že já už tuhle přelouskal několikrát.

Kniha má celkem 15 kapitol a 146 stran a byla vydána pod nakladatelstvím The Little Egret Press v roce 2004 a 2009. Tahle verze je z roku 2009 s nádhernou ilustrací na obálce, kterou namaloval John Searl.

Myslím, že má fascinace časy minulými má celkem jednoduché důvody: stále tehdy k rybařine patřilo jakési tajemno a neznámo a také se vyráběly krásné věcičky. Třeba takový štípaný prut - nejen že je krásný, ale podle některých rybářů mají tradičně vyrobené bambusové pruty i duši...

Musím přiznat, že já si s touhle myšlenkou už taky nějakou dobu pohrávám. Osobně tíhnu více k modelům jako je Richard Walker MK IV nebo Chapman 550, tak nějak v tom vidím logické pokračování vývoje mého chytání.

Pořídit už něco podobného není dnes díky internetu žádný problém. Jen je to, pravda, trochu víc peněz. Ale kdo ví, třeba mě rodinka potěší a jednou na mě bude čekat pod stromečkem podlouhlý dáreček...

Ale i dnes stále žijí mistři, kteří dokáží vyrobit vše do puntíku sami - chovám k těmto lidem hlubokou úctu. Tenhle dokument z Rakouska je opravdu oslavou lidské zručnosti www.youtube.com/watch

Můj vnitřní budík opět zafungoval, něco před půl čtvrtou vstávám. Bude to dlouhý den, ale těším se. Včera večer jsem si četl ještě nějaké rozumy a v hlavě při tom bloumal místy, které znám a vybíral, kam se půjdu posadit. Tony Miles mi k tomu radil: "Nezkoušej nic nového, běž tam, kde jsi už ryby chytnul, i když teče 130 kubíků, budou někde poblíž..." Tak jo Tony. Nástrahu mám vybranou, podle měřících stanic voda moc neklesá, takže je určitě zakalená... sázím tedy na luncheonmeat (oblíbená kombinace česnek a curry).

Problém mého časného ranního vstáváni je, že jsem později unavený a v takovém stavu jsem toho nikdy moc nechytl... jakoby se mé úlovky odvíjely od toho, jakou energií disponuji. Jenže tak nějak cítím, že než vyjde slunce, mohlo by to být moc fajné zahájení, takže jedu. Něco po páté jsem u řeky, všude ještě tma, nade mnou ani mráček a tak se chvíli kochám tou spoustou hvězd... jen ta teplota... je mínus jedna...

A je to tady, první nához tohoto roku... přiznávám, jsem šťastný jak blecha, ještě abych nezmrznul a něco vytáhl, tak to bude všechno moc moc fajn. Naposledy jsem na tomhle místě seděl 30. listopadu minulý rok... ani jsem nevěděl, že je to naposled... Tak tady teď sedím a čučím na tu masu vody, která se valí kolem. Tipuju, že voda je asi o metr nahoře. Jak tohle dopadne. Ale vždyť je to jedno, zima je za námi a teď už to bude jen lepší a lepší. Sedím asi dvě hodinky, pak se jdu projít kousek po proudu. Když se vrátím, netrvá to ani minutu a přichází jízda jako blázen, sekám a... nic... neva. Posílám to zpět a za další hodinku přichází další jízda, ale opět nic. Zkoumám háček, vše vypadá ok... nevím, co je špatně. Teď už sluníčko pěkně hřeje, sedím do jedenácti, pak balím a jedu na průzkum. Projíždím, prolézám a okoukávám řeku celkově dva kilometry po proudu, dvě místa se mi moc líbí, zkouším každé asi půl hodinky, ale nic. Vracím se tedy kolem třetí na flek z rána a netrvá to dlouho a mám na břehu první rybku. Tlouštík hladovej, zabral na kousek toastového chleba. Ještě chvilku sedím, ale pak přejíždím více proti proudu a zkouším chytat v jedné tišině, kterou jsem si taky včera vytipoval... je ale plná trav a furt váznu, až to nakonec trhám. Přejíždím pak až k starým vrbám - tady jsme se v létě koupali, proud je dnes ale naprosto brutální, kde byla dřív tráva a rostly kopřivy, je všechno vydřené až na štěrk. První nához, a hned visím... vzápětí trhám celou montáž... Tak ještě jeden nához... sedím asi pět minut... ťuk ťuk beng a hokejka, hned po záseku jde prut do oblouku až k rukojeti, cítím zaškubnutí a odpor zesílí, jak se rybka dostala do proudu... pfůů, tak to je mazec, prut držím vysoko, aby mě o úlovek nepřipravily nějaké potopené traviny nebo větve... objevuje se huba hubatánská... tloušť, ale krááásnej. Tak takový opravdu potěší. Na břehu pak rychlé foto a čau. Teď už nic víc nepotřebuju. Jen pivko. Ale to až doma. Paráda zahájení.

Tak tedy konečně. Po skoro třech měsících zrušili všechna opatření a já mohl dnes s rodinkou a pesanem aspoň na chvilku vypadnout někam, kde je hezky. Zima pomalu předává žezlo jaru, sluníčko svítilo a teploměr ukazoval 16 stupňů. Sem tam ještě někde trochu sněhu, ale taje to rychle, podle toho taky řeka vypadá - dvojnásobný průtok a voda dost ledová. Procházka se trochu protáhla, takže jsem ani nenahodil. Nevadí, bylo krásně a všem nám to jen prospělo, navíc jsem nechtěl kazit atmošku. Stojáky stále pod ledem, odhaduju tak ještě týden, pak to snad půjde. Všude ptáčků a zpěvu, bobří stezky vyšlapané, ale žádného jsme neviděli. Pokud budu mít v pondělí volno, asi pojedu sám a zkusím přemluvit nějakou první letošní rybku.

Dnes trochu z jiného soudku - Góthien aneb super partička z Plzně. Rád bych upozornil na třetí píseň "Mirie it is while sumer ilast" - jedna z nejstarších dochovaných anglických (nenáboženských) písní vůbec, datovaná do první poloviny třináctého století. Píseň je zřejmě neůplná, ale i tak si získala velkou oblibu a má ji v repertoáru celkem hodně muzikantů. Ještě bych podotknul, že se dochovala pouhou náhodou. Ale pozornost si zaslouží i ostatní písničky. Přeji příjemný poslech.

www.youtube.com/watch