Barbel Days And Ways Vol.1, docela povedená první část (jsou čtyři). Hezké prostředí, fajnové sekvence záběrů (opravdové hokejky...) a k tomu i výborný rozhovor s ředitelem rybích sádek, kde parmy "dělají". Aspoň jednou za čas na to kouknu, strašně mě to nakopne a nejraději bych hned jel někam k řece. Celkově má film asi 79 minut. Nové DVD stojí bohužel dost (16 Liber i s poštovným), tohle jsem koupil náhodou za pět éček na netu. Něco převratného tady člověk nenajde, ale je to prostě pohodička. Objednal jsem i dvojku...ale... nedoporučuju od nich něco objednávat, po měsíci čekání a nulové komunikaci jsem byl nucen uvědomit Paypal, který mi vrátil peníze zpět. Škoda.

Tenhle pin je věrná kopie modelu Match Aerial od firmy Allcock. Koncem šedesátých let výroba centrepinů klesá z důvodu stále větší a větší obliby smekacích navijáků. Fred Crouch využil tehdy svých známostí a podařilo se mu převzít část strojů a dílů, a se svolením pak pro jím produkované piny i nadále používat označení Match Aerial. Několik modelů se tak (s pár obměnami) vyrábělo až do srpna letošního roku, kdy bohužel veškeré práce ustaly. Můj bude zřejmě tak z poloviny devadesátých let. Je to pravý centrepin, tedy bez ložisek, rozměry jsou 4,5 x 5/8 palce (narrow drum), váha 290 gramů. Dříve se daly koupit relativně levně, po ukončení výroby vyskočily ceny nahoru (jak už to tak bývá...), což je škoda, ještě jeden by se hodil... 

Zatím ho mám dva roky a v kombinaci s lehkým proutkem a kmenovým vlascem s nosnosti kolem 3 kg se jedná o solidní výbavu, kterou používám hlavně na řekách. Při srovnání s ostatními piny ktere vlastním, je tenhle opravdu nejjemnější, roztočí ho už i mirný proud. Další výhodou jsou jeho rozměry, protože pokud nechám splavat nástrahu třeba třicet metrů, s větším průměrem cívky pak rychleji namotám vlasec zpět, což je při tomhle způsobu lovu po pár hodinách určitě výhoda. Chytám s ním i klasickou položenou, kdy nástraha leží na jednom místě nebo takovou poloviční položenou, kdy nástraha cestuje po dně. Utáhnul by určitě i velkou rybu, ale na hrubší práci preferuju spíše menší robustnější piny se silným cvrčkem, na tomhle pinu je cvrček jemný a tichý.

Abych to shrnul: velmi kvalitní, spolehlivý a poctivý pin, ktery stačí sem tam vyčistit a promáznout - zřejmě mě pak i přežije... 

Dnes další pokus. Tloušti mi teď docela jdou a věřím tomu, že tahle řeka je schopna vydat i nějakého toho trofejního. Kolem jedenácté jsem na místě, tentokrát jako minule. Nic nevymýšlím, trochu zakrmit, na háček napařený tousťák, hotovo. Sedím jen chvilku - střídavé napínání a povolovaní vlasce okamžitě sekám. Nejdřív to nevypadá na něco většího, ale jakmile mne rybka zmerčila, začal tanec. Ale přece jen v tenhle čas už není nikde nic, kde by se mohla schovat nebo někam zajet, takže obavy nemám. V čisté vodě vidím ještě poslední výpad a jak si celkem slušný tloušť snaží vyklepat háček z tlamky - naštětstí všechno drží a tak se můžu radovat z pěkného úlovku. Rychle foto, ještě přeměřím (55 cm) a ahoj. No tak rozjezd super. Ovšem za další tři hodiny jsem vystřídal několik míst a prošel si nový úsek řeky ...  a vůbec nic, ani potah... nerozumím tomu...  Vracím se tedy na první flek, ale ani tady se nic neděje. Slunce jasně svítí, jsou tři stupně nad nulou, ještě chvilku sedím, ale pak balím a domů. 

Ve čtvrtek po práci opakuju postup z úterý, vybírám ale jiné místo. Navíc jsem si koupil balení toustového chleba a rozmočeným si zakrmil čtyři fleky, každý asi po deseti metrech od sebe. První a třetí se mi pozdávají nejvíc. Nastražuju napařené pečivo a přemýšlím, jak bude - jsem docela utahaný, ale nějaké dávky optimismu jsem ještě schopen, tak snad. Netrvá to dlouho a špička se pohne, sekám... cítím, jak ryba na konci vlasce opsala rychle esko a je pryč... hmm. Tak začátek nic moc, ale jsou tu a to je hlavní. Tak ještě jednou. Tentokráte ani nedýchám, záběr se opakuje, jsou to fakt jen snad dva cent'áky, nepatrný pohyb... beng! tentokráte zásek sedí, ryba se dere nalevo ode mne do hloubky, dokonce i pin se párkrát protočil... jak já tohle miluju... Rybka ted' vyvíjí stálý tah a chce hlavně někam pryč, ale nedávám jí moc šancí. Za pár vteřin se tak u hladiny objeví tloušt' a docela slušný k tomu. Rychle na podložku, vyháčkovat, foto a změřit... tak zatím můj největší - 56 cm. Už když jsem ho měl v podběráku, věděl jsem, že tohle je fakt kousek, prostě paráda. Pouštím ho o něco dál proti proudu. Odplouvá pomalu, beze spěchu, v čisté vodě ho krásně vidím. Tak tohle se povedlo.

Měním místa a sedím až do noci, než zpoza mraků vyleze měsíc. Je pak takové světlo, že nepotřebuju ani čelovku. Na ryby to ale má asi špatný vliv. At' se snažím sebevíc, přijdou jen nějaké drbance a to je vše. I tak moc moc povedený výlet.

Po práci vyřízeno nejnutnějsí a něco před třetí už připravuju prut u vody. Je krásný den, sluníčko svítí a je to poznat, opravdu ještě hřeje. Ale až zapadne, nastane zima veliká, takže mám s sebou vše potřebné, abych aspoň dvě tři hodinky vydržel. Je to zase nové místečko, vypadá to, že docela frekventované. Může to být na houby - ryby o tomhle (pro ně) nebezpečném úseku řeky vědí a vyhýbají se mu... nebo to může být trefa - je to tady vyšlapané, protože se tady ryby drží... 

Nejdřív trochu koketuju s pečivem, to je ještě dost světla, ale záběru jsem se nedočkal. Až se zešeřilo, přesedlal jsem na maso, (znovu s curry a česnekem) a posílám to s minimální zátěží do mírného proudu pár metrů před sebe. Proud nástrahu chvilku unáší, pak si to sedne a já taky. První šálek čaje, bez něj v takových teplotách ani ránu. Za další půl hodinku je už tma, jen půlměsíc ozařuje krajinu za mnou a vysoké břehy přede mnou. Jelikož se nic neděje, jdu se trochu projít, s čelovkou zkoumám, jak to vypadá kousek po proudu. Když se vrátím, cosi se mi nezdá a tak beru prut do ruky... jo. Rybka se tlačí ke břehu, ale nemá se tam kde schovat. Na podlozče pak všechno rychle - vyháčkovat, přeměřit (hezkých 51 čísel) foto a šup s ním zpět. Mise splněna, paráda. Kolem šesté už je všechno omrzlé, prut, podložka, podběrák je jak kost, balím. Ale moc fajn to bylo.