Můj vnitřní budík opět zafungoval, něco před půl čtvrtou vstávám. Bude to dlouhý den, ale těším se. Včera večer jsem si četl ještě nějaké rozumy a v hlavě při tom bloumal místy, které znám a vybíral, kam se půjdu posadit. Tony Miles mi k tomu radil: "Nezkoušej nic nového, běž tam, kde jsi už ryby chytnul, i když teče 130 kubíků, budou někde poblíž..." Tak jo Tony. Nástrahu mám vybranou, podle měřících stanic voda moc neklesá, takže je určitě zakalená... sázím tedy na luncheonmeat (oblíbená kombinace česnek a curry).

Problém mého časného ranního vstáváni je, že jsem později unavený a v takovém stavu jsem toho nikdy moc nechytl... jakoby se mé úlovky odvíjely od toho, jakou energií disponuji. Jenže tak nějak cítím, že než vyjde slunce, mohlo by to být moc fajné zahájení, takže jedu. Něco po páté jsem u řeky, všude ještě tma, nade mnou ani mráček a tak se chvíli kochám tou spoustou hvězd... jen ta teplota... je mínus jedna...

A je to tady, první nához tohoto roku... přiznávám, jsem šťastný jak blecha, ještě abych nezmrznul a něco vytáhl, tak to bude všechno moc moc fajn. Naposledy jsem na tomhle místě seděl 30. listopadu minulý rok... ani jsem nevěděl, že je to naposled... Tak tady teď sedím a čučím na tu masu vody, která se valí kolem. Tipuju, že voda je asi o metr nahoře. Jak tohle dopadne. Ale vždyť je to jedno, zima je za námi a teď už to bude jen lepší a lepší. Sedím asi dvě hodinky, pak se jdu projít kousek po proudu. Když se vrátím, netrvá to ani minutu a přichází jízda jako blázen, sekám a... nic... neva. Posílám to zpět a za další hodinku přichází další jízda, ale opět nic. Zkoumám háček, vše vypadá ok... nevím, co je špatně. Teď už sluníčko pěkně hřeje, sedím do jedenácti, pak balím a jedu na průzkum. Projíždím, prolézám a okoukávám řeku celkově dva kilometry po proudu, dvě místa se mi moc líbí, zkouším každé asi půl hodinky, ale nic. Vracím se tedy kolem třetí na flek z rána a netrvá to dlouho a mám na břehu první rybku. Tlouštík hladovej, zabral na kousek toastového chleba. Ještě chvilku sedím, ale pak přejíždím více proti proudu a zkouším chytat v jedné tišině, kterou jsem si taky včera vytipoval... je ale plná trav a furt váznu, až to nakonec trhám. Přejíždím pak až k starým vrbám - tady jsme se v létě koupali, proud je dnes ale naprosto brutální, kde byla dřív tráva a rostly kopřivy, je všechno vydřené až na štěrk. První nához, a hned visím... vzápětí trhám celou montáž... Tak ještě jeden nához... sedím asi pět minut... ťuk ťuk beng a hokejka, hned po záseku jde prut do oblouku až k rukojeti, cítím zaškubnutí a odpor zesílí, jak se rybka dostala do proudu... pfůů, tak to je mazec, prut držím vysoko, aby mě o úlovek nepřipravily nějaké potopené traviny nebo větve... objevuje se huba hubatánská... tloušť, ale krááásnej. Tak takový opravdu potěší. Na břehu pak rychlé foto a čau. Teď už nic víc nepotřebuju. Jen pivko. Ale to až doma. Paráda zahájení.