02.04. E. S. Kanál
No konečně. Stále se mi nedařilo dostat se k vodě (anebo mi nebylo dobře, anebo povinnosti), až přišel pátek večer a já jedu. Plánuju, že bych zůstal přes noc, takže jsem tentokrát přibalil i spacák. Jelikož je tahle voda hlubší a zřejmě ještě velmi studená, raději jsem si kukuřici do krmení rozemlel a chytat budu na jedno max. na dvě zrnka pod malým háčkem. Poslední týden bylo docela teplo, bohužel teď se bude pár dní jen ochlazovat... i tak mi něco říká, že dneska by to mohlo klapnout...
Po příjezdu se kochám oblohou a dávám pivko. Po těch ne moc povedených posledních dvou týdnech si ho zasloužím. Začínám zakrmovat jen směsí a posílám to tam. K mému údivu mám už asi po půl hodině záběr, ale sekám do prázdna. Nu což, to bych zřejmě čekal moc. Docela rychle se stmívá, za mnou postupuje studená fronta... snad nebude pršet. Zatím je kolem jedenácti stupňů, ale přetrvává silný (a studený) vítr ze západu. Sedím na křesílku zachumlaný ve spacáku a přemýšlím o všem možném... i o ničem... sem tam mě přemůže únava a jsem na chvilku někde daleko. Všude je ticho, nikde nikdo, ani ptáček nepípne, v posledním světle vidím ještě sem tam přeletět netopýra. Pak si vyzouvám boty a vlezu do spacáku celý a dumám, v kolik hodin že jsem to tady měl minulý rok záběry... Kolem jedenácté přemýšlím, že to asi zabalím... RRRRRRRR... Aha. Jak se snažím rychle vstát, podjedou mi i se spacákem nohy a hned jsem o metr níž... ale prut držím a rybička se cuká, takže dobrý... že by lín? Ne, malý kapřík, nemá ani dvě kila a po dvou výpadech se nechá přitáhnout a hotovo. I tak mám radost, lyseček, žlutooranžový, vyděšeně mrká a lapá po vzduchu. No tak utíkej. I když už je zpátky ve vodě, ve svitu čelovky ještě nějakou dobu okouní u břehu. Dávám teď nový návazec s větším háčkem a dvě zrnka pod. Asi po půl hodině přichází krásná jízda, podle tahu bude rybka o něco větší, ale žádný obr. Tak se tam chvilku přetahujeme, kapříka si pak zvěčňuju. Tenhle při pouštění na nic nečeká, ošplíchne mě a je tentam. Sedím asi do půl jedné, pak balím, přichází déšť. Zřejmě správné rozhodnutí v pravý čas, po cestě domů se hezky rozprší...
Ale mě je fajn, moc fajn.
Pláštěnka
Jelikož chodím k vodě na lehko a většinou na jednu noc, hledal jsem něco, co by mi v nepohodě zajistilo aspoň trochu sucha. První pláštěnky z ebay nevydržely ani dva týdny a už tekly, což mě pěkně naštvalo... Vzpomněl jsem si, že mám doma stan od jedné české firmy a rozhodl se tedy od nich objednat i pláštěnku. Nejsem žádný pisatel recenzí, ani specialista na vybavení do přírody, takže tenhle krátký popis bude spíše všeobecného rázu. Přesto si myslím, že trochu reklamy si tenhle produkt zaslouží a snad to i někomu pomůže.
Tak tedy: model DUO, temně zelený, střih stejný jako vojenská ponča. Dá se jednoduše složit do válečku asi 25 x 8 cm, takže nezabere moc místa a váží něco přes půl kila. Provedení velmi kvalitní - kovové cvočky stále drží, švy jsou podlepované a opravdu nepropustné, udávaný vodní sloupec minimálně 10 000 mm. Po roce užívání je pláštěnka stále stoprocentně nepromokavá a bez závady, za což jsem jí byl už několikrát nesmírně vděčný. Pro rybáře podobného založení můžu jen doporučit. Lze dokoupit i lehkou konstrukci, poté se dá pláštěnka využít i jako mini přístřešek.
Pro orientaci: měřím 180 cm, pláštěnku mám ve velikosti L a je pod ní dostatek prostoru pro batoh nebo brašnu... pokud přijde nárazová průtrž mračen, většinou pod ni schovám vše. Před složením nechám vždy uschnout.
Vyrábí firma Jurek.
22.03. Pískovna Dölzig a E. S. Kanál
Zítra má pršet a vůbec je na programu něco jiného, takže to vyšlo na dnešek. Po cestě jsem se stavil u kanálu (poprvé tenhle rok), rozmíchal něco krmení, zakrmil si poslední úspěšný flek z minulého roku a odjel na pískovnu. Vítr foukal zase k protějšímu břehu, takže volba místa byla jasná. Celkem rychle přišly tři záběry, ale něco bylo špatně a neproměnil jsem ani jeden... no jo no. Až něco před pátou se špička narovnala a to už na nic nečekám. Kapřík vyráží směr rákos, ale proti mé výbavě nemá šanci a tak je rychle hotovo... tentokráte šupík a má pěkně natlačené bříško. Nějak výkonostně klesám: první návštěva - to jsem chytil tři kousky, v pátek dva, dnes jeden...
Přejíždím pak na kanál. Pod háček zase kukuřice, ještě trochu přikrmím a pak už jen čekám, zda mi štěstěna dnes nadělí. Doma jsem koukal do blogu, že prvního kapra na téhle vodě mám až začátkem května. No, to moc na optimismu nepřidá. Ale co, sem tam vykoukne sluníčko, sice furt trošku fouká, ale mám s sebou čajík a tak je příjemně. Ale o půl sedmé balím, už necítím nohy. Zjišt'uju, že nástraha je pryč, doufám, že spadla při stahování... Než odcházím, ještě trochu zakrmuju... mám velké nutkání vrátit se kolem půlnoci zpět a zkusit ještě další 2 nebo 3 hod'ky... po cestě domů ukazuje auto 5°C...
19.03. Pískovna Dölzig
Tak nějak mi to furt nevycházelo, nejlíp bylo včera - větrno, krásně slunečno, prostě radost si jít někam sednout a trošku po tomhle týdnu vydechnout. Jenže to zase neklaplo a tak jedu až dnes. Předpověď počasí hrůza a armagedon, ale co už, nějak bude.
Po příjezdu ještě chvilku svítí sluníčko a viděl jsem pár srnek, husy, dokonce čmelák kolem mě proletěl. Prostě jednou je příroda vzhůru, tak je jí očividně jedno, kolik je právě stupňů. Já jsem nabalený dobře, tak snad to pár hodinek vydržím.
Strategie furt stejná, zakrmil jsem úspěšné fleky z minulé návštěvy a asi po hodince (i s krásnou sněhovou bouřkou k tomu) se vydal na protilehlou stranu, kam hnal vítr vlny. Netrvalo to dlouho a přišel záběr... bohužel něco nebylo, jak mělo a sekám do prázdna. Nevadí, za dalších deset minut znovu záběr, jen takové cukání vlascem, ale tentokrát je tam... zajímavé, v tom největším větru a nejhustším sněžení... a zase lysec... z téhle vody už čtvrtý... tak rychle fotku a čau. Procházím střídavě další místečka, ale nic. Až asi kolem půl šesté zakrmuju kukuřicí jen dva metry od břehu úplně vlevo od místa, kde jsem lapil dnes toho prvního. Dávám tomu asi patnáct minut a pak nahazuju... tedy spíš to tam pokládám. Po pár minutách přichází krásný záběr i s hrčáčkem. Kapřík už se pere trochu víc a hledá, kam by zajel. Nikam ho nepouštím, a tak se ukazuje brzo u hladiny. No vida, první šupináč. O něco delší, než ti lysci, ale nízký a vypadá, jako by se někde porval nebo co. Tak dík a plav ty jeden. Kolem půl sedmé balím, je mi kosa - auto ukazuje jeden stupeň. Po cestě domů koukám, že někde na polích ještě leží sníh.
Jukebox
Kapela Witch se zformovala v sedmdesátých letech v takzvaných "zlatých časech Zambie". Witch je někdy vykládáno jako We Intend To Cause Havoc - máme v úmyslu způsobit zmatek. Stylem se řadí k Zamrocku, ale jen do roku 1980, kdy se původní sestava obmění a začnou hrát disco. Poslední album vydávají v roce 1984.
In The Past z roku 1974 je jejich druhé album... musím říct, že dost pohodové. Pro mě určitě další kousek hudební historie, o kterém jsem ještě relativně nedávno neměl ani tušení a jsem rád, že jsem jej objevil.
A asi jejich nejznámější hit














