Chleba, proutek a centrepin, více netřeba. A pak už jen staré mapy a hledat, kdeže by mohli potomci nejstarších chovaných kaprů v Anglii ještě přebývat. A i když tyhle ryby nejsou velké, ty staré rybníčky a jejich kouzelná atmosféra to bohatě vynahradí.

www.youtube.com/watch

No, konečně jsem se taky dostal k vodě... na netu spousta fotek krásných velkých ryb a já furt v zápřahu. Hmm, takhle by to teda nešlo, a i když zase valí spousta vody, vyrážím na oblíbený úsek. Nejdřív zajedu na stoják poblíž a rozkrmím tři fleky... teda jaro je tady, ptáčci, sněženky a jednoho ušáka jsem vyplašil. Pln optimismu přejíždím na řeku, že se tady stavím tak o dvě o tři hoďky později. Ale ouha, optimismus po dvou hodinách bez kontaktu pomalu vyprchává a říkám si, že asi něco není úplně tak, jak jsem si to představoval nebo předpokládal...

No nic, jde se na kapry... ještě včera jsem byl pilný a můj avon trochu převázal, kdesi jsem vyštrachal i první očko s achátovou vločkou, vyvázal ho zelenou nití... teď na sluníčku radost pohledět. Dávám malé pivko a je mi fajn. Ještě nějakou tu rybku. Ale prej dneska ne, tak to po dvou hodinách bez kontaktu balím a jdu zpět na řeku.

A nakonec se sv. Petr slitoval a jednu rybku mi poslal. I když na fotce nevypadá, má třiapade a dvě kila. Dvakrát to při zdolávání napálil takovým způsobem, že jsem nejdřív i pochyboval, jestli to vůbec bude tloušť. Krásnej a podle stavby šupin z tohohle místa nová ryba.

Procházím a zkouším to ještě až do tmy, ale už nic nepřijde. Neva, i tak se jede domů moc dobře...

Dnes se vydáme do abstraktních světů dvou velikánů Ambient music, kterými jsou Brian Eno a Harold Budd. Tihle dva spolupracovali na několika albech, pro své muzikální okénko jsem vybral hned to první The Pavillon Of Dreams z roku 1978. Nechme se unášet...

www.youtube.com/watch

Doslova cítím, jak to dneska nedopadne dobře... i tak jedu, protože to hlava potřebuje. Jen vylezu z auta, otevřou se přede mnou zelené záplavové pláně, slunce svítí, já si zhluboka vydechnu a jsem tam.

Zakrmil jsem si asi pět fleků... při pochůzkách na břehu nacházím mezi jiným ještěrku. Jak se sem dostala nevím, chvilku si myslím, že je jen zmrzlá, ale bohužel.

A pak to začne. První záběry promeškané, pak se rybka vypla, nevím kolikrát se mi to zamotalo a k dovršení všeho jsem s sebou krásně plácnul při setupování z břehu k vodě. 

Neva, prut je celý a já taky. Nalil jsem si čaj, byla už tma, sednul jsem si jako jogín, zavřel oči... a pak kouknu nahoru na hvězdy, pak doleva na prut a je to tam. Necelých pade, ale radost mám, že tady po té povodni vůbec něco zůstalo. Některé fleky jsou úplně v háji, řeka servala veškerý porost i kusy břehů a adieu. Tady ta tišina zůstala ušetřena, díky za to.

Ještě poslední nához na cestě k autu. Sedím a koukám nahoru. Krásně je na nebi vidět opasek Andromedy a víc vpravo přímo nade mnou Mars... svítí jasně a silně... ve starém Římě to byl bůh války... dej Bože, ať raději vybledne... a lidi zase dostanou rozum.

Doma pak utahaný jako kotě, ale pořádný grog to trochu zpravil.

Někdy v devadesátých letech natočila BBC další nádherný seriál o rybaření s názvem Tales From The River Bank. Jak někdo v komentářích trefně podotknul, působí, že byl stvořen asi tak roku 200 před Kristem... Ale teď už vážně, naštěstí už tehdy byla technika na celkem ucházející úrovni a tak nějaká dobrá duše shrnula celý seriál na YT do dvou filmů v celkem koukatelné kvalitě. A příběhy? Posuďte sami. Najdeme zde od všeho něco: na úvod trochu filozofie, pak dravci, pstruzi, moře a ve druhé části i velmi nekonvenční kapitolu o chytání kaprů. Zcela náhodou (jak také jinak...) mám doma i doprovodnou knížku, kterou napsal v roce 1997 John Bailey. Tak tedy hezké pokoukání přeju.

Část první: www.youtube.com/watch

a druhá: www.youtube.com/watch