Říkal jsem si, že když to minule tak hezky klaplo, tak bych to mohl zkusit ještě jednou. Po obědě tedy razím na stejné místo. Sám musím nevěřícně zakroutit hlavou - ani ne pět minut po náhozu a už se kolečko rozvrčí a začne znovu přetahovaná. Rybka si to šine k protějšímu břehu, nechávám ji... čekám, co má ještě v záloze, ale tentokráte to nevypadá na urputnou bitvu, nechává se celkem bez boje přitáhnout až na pár metrů přede mě, kde začne ve vodě trochu jančit. Tentokráte už ji držím napevno a povolím sem tam maximálně metr, ještě podběrák do vody a dvakrát se mi otočí těsně před podebráním, ale napotřetí to klapne. Nahoře na hrázi rychlá procedůra, celkem hezky vybarvený lyseček kolem osmi kil, paráda. Tak plav a ještě něco pošli.

Citelně se ochladilo, sem tam spadne pár kapek, všude mračna, ale je mi fajn a tak na domů to nevidím. Dřív tady byl interval něco kolem čtyř hodin, tak jdu do auta pro bundu a rozhodnu se vydržet. Ale už nic nepřišlo. I tak spokojenost veliká.

Ráno jsem se vykváknul na parťáka ve sportu, za což se mu dodatečně omlouvám, ale prostě jsem to dneska cítil jinak a tak si po snídani jednoduše otevřel malou plzeň. A zamyslel se. A přišel k závěru, že dost bylo tloušťů a je načase zkusit nějakého slušnějšího kapříka. A tak umotám nějaký ten návazec, proběhne kontrola prutu a taky výměna navijáku a jde se na věc.

U vody se nejdřív pěkně projdu, vždyť je den jako malovaný a najít ryby by nemělo být těžké. Ale kromě pár cejnů a spousty perlínků jsem nic jiného neviděl. Rozhoduju se zakrmit dva fleky, první je výstřel naslepo, na druhém už jsem něco lapnul... no uvidíme. Usazuju se na tom druhém a nahazuju tak sedm osm metrů od břehu. Koumám, jestli si otevřu ještě jedno pivko, ale pohyby na špičce mi říkají, abych ještě počkal. Jen bosky, trochu ve stínu, spokojeně koukám kolem. Rozhoduju se umotat ještě jeden návazec a zrovna když mám háček mezi rty a v rukách natahuju monofil RRR.... RR... RRRRRRRRRRRRR aha, tak to asi cejn nebude. Beru proutek do ruky a nestačím se divit. Tah je nekompromisní a rybka si to šine při břehu někam doprava. Nevím, co tam hledá, ale při procházce jsem tam nic ve vodě, co by mohlo být potenciálně nebezpečné, nezaregistroval, takže klídek. Rybka si to teď rozmyslela, vrací se a chce teď doleva... využívám toho a kontruju protitahem... dostávám ji na hladinu... a heleme se, krásný šupináč. Tak snad to všechno vydrží, jen pomalu. Následují asi dva nebo tři menší výpady, ale dál jak pár metrů, se kapřík už nedostane. Podběrák do vody, čapnu si, abych ho zbytečně nejančil a je to tam. 

Nahoře na hrázi jako vždy rychlá procedůra, pár fotek a hned dolů. Lezu s ním po kolena do vody a držím ho pár sekund, než se začne vlnit. A pak už klesá pomalu níž a níž, v průzračné vodě ho krásně vidím, na hraně do hloubky ještě chvilku postojí a pak se jediným pohybem ztratí.

No, tak zahájení se teda povedlo. Nový pin jsem šetřil, až dnes se rozhodnul, že půjde k vodě, takže vlastně takový křest, který ustál na výbornou. Celkově rychlá akce, dnes jsem dítě štěstěny, velké velké díky za takové chvíle.

Tentokrát na úseku, kde jsem ještě nikdy nechytal. Parkuju kousek za malebnou starou vesničkou, k vodě je to jen pár metrů přes hráz, jarní příroda všude kolem... moc se mi to tady zamlouvá. Procházím pak asi dvoukilometrový úsek, v kapse moje těsto speciál, vybírám si tři fleky na rozhraní tišin a proudu, a trošku si to prokrmím. Jsem docela překvapený, kolik nade mnou krouží dravců, vůbec všelijakého toho hemžení kolem, až okem skoro nezachytitelného. Je už jedenáct hodin dopoledne... o kus dál přelétává hejno jeřábů, na poli pod nimi kráčí pomalými rozvážnými kroky čápi a naproti přes vodu postřehnu jen poskakující bílé zadky srnek. Tak pravda, je to tady pod ochranou, nesmí se tu skoro nic, ale chytat podle nejnovějších zpráv stále ano, tak jdu na to.

Hned na prvním místě přichází asi po pěti minutách trhavý záběr. Po záseku erupce na hladině a ryba si bere dva tři metry, až koukám... teda nejsem si jistý, jestli je to tloušť. Pak ale zahlídnu ploutve a hubu a je to jasné. Chvilku to trvá než ho navedu do podběráku, nechce se mu ode dna, ale pak už se můžu jen radovat. Krásných pětapade a hlavně hezky macatý, stoprocentně přes dvě kila. 

Další dva fleky bez záběru, na posledním všechno trhám... jsem tady pod stromy a i když jsem to předtím sondoval, asi tam přece jen nějaká ta větev ve vodě bude. Navazovat se mi to znovu nechce, i tak jsem spokojený velice. Ještě chvíli se brouzdám bosky v trávě i v řece a pak je čas to zabalit. Jestli se poštěstí, tak je půjdu poškádlit i zítra. Tak čau řeko a dík.

Někam vypadnout... kamkoliv... prostě pryč od práce... oddechnout si od lidí... změnit na chvilku, jak se říká, tapetu. Proutek beru s sebou a po poledni razím směr řeka.  Jestli vyjde počasí, tak bych i přespal, ale to asi neklapne.

Tentokráte se posouvám o notný kus po proudu, ale po asi hodince bez kontaktu a naprosté absenci snad všeho živého ve vodě, se vracím na fleky z minulých vycházek. Ověřené místečka, spolehlivá nástraha... to by mohlo klapnout. A tak se nořím do kolotoče zakrmování a přesunů, abych pak po dvou hodinkách s prvním náhozem zjistil, že ani tady to nebude jednoduché. Zkouším to s pidinástrahou i celkem pořádným soustem, v proudu, v tišině, v hloubce i u mělčin a výsledkem asi za pět hodin je krásná nula a k tomu dvakrát mokrý od bleskové bouřky, která odešla tak rychle, jak přišla. Hmm. Ale aspoň jsem si vyfotil duhu. A i tak tam bylo nádherně. A vůbec to byl povedený výlet. A i bez rybky, holt někdy stačí jen tam někde u vody být.

Tak jako vždy byla to akce vydařená. Počasí nám přálo a co jsme kolem viděli, u srdíčka hřálo.