23.10. E.S. Kanál a kolem
Nechal jsem se dnes přesvědčit a vzal provětrat starý dobrý štípaný kaprařský proutek. Dlouho visel v plátěném obalu, dlouho. Skoro dva roky. Možná, že to tak mělo být, ale každopádně než jsem ho dostal, tak prošel absolutním repasem, takže aby někde jen tak visel, tak na to je ho opravdu škoda. Zakrmil jsem si jeden flek na kanále a odjel na nedalekou pískovnu na líny. Rozdělal trochu futra, prohodil troškou kukuřice a čekal, jakáže to magie nastane. A nastala. Nedalekou dálnici opravovali, takže auta mohli jezdit jen pomalu a nebylo je skoro slyšet, slunce do mě pralo, kousek ode mě se hodil hezký kapr a furt kolem mě kroužily vážky, dokonce jsem pozoroval nějaké chrostíky při aktu lásky. Ryba se nekonala, ale byly to fajn dvě hodinky.
Na kanále je to jiná, jelikož vím, co tady žije, tak s sebou pro jistotu beru i starý uhlíkáč, kterým jsem tady už něco vypáčil. Ale ani tady se ryba nekoná, neva. Při nahazování a úspěšném zdolávání travin jsem si aspoň otestoval, jak neskutečně parabolický a měkký tenhle proutek je. Než na velké kapry, tak se spiše přikláním vzít ho na řeku na velké tlouště. Uvidíme, možná jen potvůrka čeká na ten správný křest. Každopádně barva na slunci a vůbec manipulace s tímhle skoro uměleckým dílem je paráda.
22.10. Priester
Konečně znovu na rybách. Tentokráte zase pěkně postaru na nějakého kapříka. Jelikož to má být blesková akce, tak volím menší vodu a kukuřici.
Vybírám místo po větru - sice to tady ještě leží ve stínu, ale brzo už se dostane sluníčko i sem, takže pár hrstiček asi 5 - 6 metrů od břehu a pod háček dvě zrnka a už si hezky vychutnávám krásný den v podzimní přírodě. Jo bylo by to fajn potahat si něco slušnějšího a tajně doufám aspoň v násaďáka. Hodinku se nic neděje, tak to raději převážu na nejmenší háček, co najdu a pod něj pak jen jedno zrnko. No a světe div se, za půl hodinky je z toho poctivá jízda. Ryba se drží u dna, takže si troufám pomýšlet fakt na něco slušnějšího. Výpady jdou sice ubrzdit docela dobře, ale přitáhnout ji není tak lehké. Po pár minutách se opravdu můžu zaradovat. Vzhledem k tomu, že tady nepřežijí násaďáci organizované nájezdy bobkařů všeho druhu víc jak rok, tak se jedná o trofejní rybku a na břehu naměřím 72 čísel a něco přes 8 kilo... tak tenhle krásně vypasený lysec mi opravdu udělal moooc velkou radost. Pouštím, balím, skok do lesa nedaleko, ale jen pýchavky. Neva, moc fajn to bylo.
Jukebox
John Carpenter... mistr horroru... kdo by neznal jeho filmy jako Věc, Přepadení 13. okrsku, Halloween... nejen že spoustu těchhle snímků režíroval a stříhal, u několika z nich je autorem nebo i spoluautorem hudby. Ostatně koncertuje dodnes, protože některé tyhle filmové songy doslova vešly do dějin, navíc tvoří hudbu i jen tak. No, už se zase brzy stmívá, tak hezký poslech přeju.
11.09. Mulde
Trochu ztřeštěný nápad, ale proč to nezkusit... asi dva týdny zpět jsem ve sklepě znovunašel vodotěsný vak od firmy Ortlieb... už dlouho jsem přemýšlel nad tím, že by nebylo marné zkusit ty fleky, kde chytávám, z druhé strany. Na místě se mi do toho moc nechce, ale nakonec se přesvědčuju, balím a jdu na to. Celkem jsem musel částečně přebrodit a částečně přeplavat čtyřikrát, ale vzhledem k tomu, že máme třicet stupňů, tak ok. Hned po levé ruce mám vzrostlou starou vrbu... i když ji ta bouřka měsíc a půl zpět hezky dolámala (doufám holka, že ještě vydržíš, nerad bych zakončil svou pozemskou pouť zrovna takhle) trochu stínu tu je. Dávám do vody chladit pivko, zakrmím a jdu se projít. Zjišťuju, že jediné místo, na které si v noci troufám, je to, kde jsem se usadil, zbytek je dost risk, takže ležím ve stínu, ukusuju z řízku jak sloní ucho a zapíjím to dvanáctkou. Sem tam zase zakrmím, okoupu se a zase nanovo... až se na norka přišel podívat opravdový norek, kterého se mi tentokrát podařilo cvaknout.
Teprve až se setmí, nahazuju. Všechno cajk, první záběr přichází něco po půlnoci a je z toho tloušť něco přes pade. Dokrmuju,, sem tam pochrupkávám, sem tam si čtu, skrz korunu a listí koukám na hvězdy, dnes je to fajn, skoro bych řekl, že vidím mléčnou dráhu pouhým okem, ale to asi ne... nebo? Pouštím si na chvilku hudební doprovod... miliony světů nahoře, dole se na mě valí mlha. Kolem čtvrté znovu krátká jízda... podle mě stejná ryba, kresba šupin dost podobná a ranka v koutku. Zajímavé. Pak kolem půl sedmé přerušovaná jízda, znovu velmi podobná rybka, která se se mnou celkem poprala a kolem půl deváté krásná jízda a tentokráte klidný těžký tah a ryba zůstává v hloubce. Celé jsem to tady včera odpoledne ve vodě prošel, není tu nikde žádná vázka, taakže jsem trpělivý. I tak to netrvá dlouho a do podběráku vklouzne moc hezká rybka, fakt paráda. A dost. Balím, tentokráte přepravuju všechno na třikrát, něco po desáté jsem doma. Moc povedená noc.
04.09. Mulde
Tentokrát se vydávám o pár kilometrů po proudu výš ... jsem z šichty nějakej utahanej, ale zkusím vydržet až do noci, tak uvidíme. Jezdím asi hodinku, ale místa, které jsem si vytipoval na mapě, se mi moc nepozdávají, až teprve směrem skoro u vísky Podelwitz se mi zamlouvají dva fleky. Ty si taky zakrmím a pak asi dvě hodinky brouzdám kolem řeky a hledám další možnosti. Kolem šesté si sedám na první místo a během chvilky mám několik solidních hokejek od menších tlouštíků. Až už je šero, jdu na flek číslo dva, od kterého si slibuju víc - rozmezí hlubší tišiny a celkem rychlého proudu. Dávám tam čtrnáctku peletu a asi za deset minut se pár metrů po proudu hodí ve vlnách ryba, po dalších pár minutách ještě jednou. Přehazuju tedy trochu níž a za chvilku se naviják rozhrčí a prut jde do parádní hokejky. Rybka je v proudu těžká, navíc vjela asi pod nějaké traviny, protože směrem ke mně s ní nedokážu pohnout - naštěstí jsem byl zase jednou při výběru místa prozíravý a můžu sejít pár metrů po proudu. Na tenhle úhel tahu už nemá protivník pádnou odpověď a tak končí brzo v podběráku. Štíhlá protáhlá rybka z proudu... radost. Sice jsem už tajně doufal v něco jiného, ale snad příště. Přesunuju se pak zpět na první flek, ale buší do toho jen malé rybky... nevadí, společnost mi dělají měsíc a hvězdy, které sem tam problesknou skrz košatou korunu staré vrby pod kterou ležím. Něco po jedenácté jsem doma.