Udělal se nám krásný den a já můžu konečně k vodě. Už jsem tady byl na podzim a nějakou rybku i přemluvil. Ovšem dnes je to paráda. Sluníčko do mě pere tak, že v závětří stačí triko s dlouhým rukávem. Říkám si, jestli je to teplo nevytáhne někam na mělčiny a já utřu nos... kolem lítají včely a ostatní havěť a ptáci na jednom stromě se zřejmě rozhodli překřičet ty na druhém... a tam v dáli zasněžené vrcholky Alp, prostě úplná jarní idylka. 

Nevymýšlím nic nového, pod háček peletku, obalit těstem a hážu jen pár metrů šikmo po proudu, který to celé stáhne někam ke břehu, kde snad číhá hladová huba. O kousek dál za takovým točákem si to trochu prokrmím a pak už jen sedím a vychutnávám tu krásu kolem. Jen lehounké přihnutí špičky mě vyšvihne ze sedu na nohy, ruka hned k prutu a čekám... kratičké trhnutí a znovu jde špička nepatrně stranou. Zasekávám do tuhého... hmm, tak tenhle bude pěkný. Chvilku se tam dole snaží něco vymyslet, ale nejde mu to a tak si brzo lokne alpského vzdoušku. No teda Péťo, pěkného tlusťocha jsi mi poslal, díky moc.

Přesun na druhý flek a ani nestačím dopnout vlasec a je tam... tak fajn, tenhle je delší a víc dozlatova, ale na fotku kašlu, vypínám ho ve vodě a spokojen jdu cárat a hledat i nějaké ty jiné rybky. Celkově se přesouvám pěšky a posléze i autem... aspoň se já a řeka trochu seznáníme. Ale moje strana je moc mělká a nikde ani šupinka... i když je to tady kolem krásné nevím nevím, asi budu muset na druhou stranu, ale to někdy jindy. Když se vracím k autu, začně se počasí kazit, takže se rozhodnu pro návrat domů. No věru na premiéru čerstvého nového člena zdejšího rybářského klubu můžu být spokojen.