Pravda koníčků mám mimo rybaření ještě několik, ale když jsem se zamyslel nad tím, jak jsem se tomu mému čudlaření tenhle rok věnoval... no nejvyšší čas to trochu dohnat. Takže včera večer jsem si jel sednout ke kanálu, ale jen na chvilku, hlavním cílem bylo zakrmit. Tentokrát volím jiná místa a taky jiné parkoviště, na tom minulém se mi to moc nelíbilo. Seděl jsem asi do půl desáté. Neměl jsem ani potah, ale viděl jsem krásný bolid - tak snad dobré znamení. Budíček o půl čtvrté a o půl páté už mám na prvním místě nahozeno. Mám s sebou čajík a tak pomalu usrkávám a přemýšlím, kde jsem tady už něco chytnul a pozoruju hvězdy. Není jich tu vidět tolik, jako když jsme byli minulý týden na dovči v Krušných Horách, ale stačí. Věje jihovýchodní větřík a věru, ani čaj mi moc nepomohl, jak tam tak sedím, cítím, že to nebude trvat dlouho a usnu. Ani ptáček, ani myš, jen vzdálené dunění dálnice. O to razantnější je efekt záběru. Pin se rozhrčí takovým způsobem, že sebou leknutím trhnu. No vida, tak ještě koušou. Proutek je ohlý pěkně, ale cítím, že žádný obr to nebude. Rybka podnikne jen jeden výpad, kdy ji musím popustit a pak už to hezky pomaličku dotahuju, až je jen pár metrů přímo přede mnou. Čelovku mám furt zhaslou, kdo ví, co se stane, až ji zapnu... Tak, podběrák do vody a trochu světla, ale rybka se jen snaží dostat ke dnu, na nějaký výpad už jí zřejmě nezbývají síly. Dostávám ji zpět nahoru... lysec... ještě se párkrát převalí a hotovo. Rychlá procedůra jako vždy, necelých sedmdesát čisel a těsně pod sedm kil, jen blesk mi nějak blbne, takže fotky nic moc, co už, nechtěl jsem to štelovat s rybou na břehu... tak plav. Chvilku pak zkouším druhé místo, tady jsem zakrmoval i kvašenou kukuřicí. Už ani nevím, jak dlouho jsem ji ve sklepě měl, ale smrdí to jak bolavá noha. Moc se mi to nelíbí, minulý i tenhle kapřík přišly oba na peletu, s kukuřicí si dám pauzu. Po půl hodině bez známek nějaké aktivity balím a jedu domů. Až doma zjišťuju, že jsem tam já trouba zapomněl vidličku... no jo no, i tak to bylo fajn.

Dnes mám volno a udělalo se moc pěkně, teploměr ukazuje 21 stupňů, to by byla škoda nevyužít. Tentokrát věnuju přípravě trochu více času... nedávno jsem zase něco hezkého před spaním četl a vzpomněl si, jak jsem kdysi lovil na pelety. Posledních pár let jsem snad nepoužil nic jiného než kukuřici z plechovky nebo kvašenou, tak by to mohlo za pokus stát. Mám doma nějaké dozičky, tak do nich dávám trochu pelet a zakápnu to nějakým tím smrádkem. 

U vody je překvapivě klid, na slunku teplo, pivko chutná, mám nahozeno, co víc si přát. Po asi dvou hodinkách dokrmuju a přehazuju. Za další půl hodinky se ozve krátké zamručení, ale to je všechno. Dopínám vlasec a čekám. Za dalších deset minut se pin krásně rozhrčí a já mám po dlouhé době na prutě hezkého kapříka. Cpe se furt někam doleva a to tak vehementně, že mu raději povoluju. Nevidím tam, jen podle toho, jak sem tam přebrnkne vlasec, odhaduju, že se tam někde snaží zamotat do leknínů. Ale nic netrvá věčně a ta naše přetahovaná se pomalu přelívá v můj prospěch, až mám milého kapříka jen pár metrů přede mnou, kde ho nechávám, ať se vyblbne. Tentokrát podebírám na první pokus. No a pak rychlá procedůra jako vždy, akorát nevím, v jakém pomatení smyslů jsem z vercajku vyřadil váhu, takže na necelých osmdesát cenťáků odhaduju těsně pod deset kilo. No panečku, konečně zase fešná rybka. Slunce se pomalu chýlí k obzoru, ještě to dokrmím a mizím domů. Paráda, snad se sem ve čtvrtek vrátím. 

Zima se pomalu hlásí, celosvětová situace taky nevypadá zrovna růžově, pravý čas na trochu toho blues...

Justin Johnson - Dark Blues Music to Escape to... Part 2

Nemám moc času, takže výběr padá na říčku, která zosobňuje opravdovou katastrofu, co se úpravy a regulace toku týče. Mám ji sice skoro za rohem, ale dlouho jsem se jí vyhýbal - až fotky kolegyně v práci, která se logla na nějaké forum, mě dost zaskočily... chytají se tady tloušti, parmy, štiky, dokonce i sem tam sumec... nikdy bych to do tohohle úseku neřekl. Ale na druhou stranu právě říčky, které protékají velkým městem, skýtají dost často rybám perfektní podmínky. A to z důvodu špatného přístupu - často jsou břehy oploceny, zastavěny, taky jsou kolikrát dost zarostlé nebo je tam rybaření prostě a jednoduše zakázáno. A ryby tam mají ráj a je jich více a více.

Tady tenhle úsek je volně přístupný z obou stran a podle plechovek kukřice na břehu vidím, že se tady chytá. Já mám dnes taky jen sladkou kukuřici, ale trochu jsem ji vytunil paprikou, návazec z devatenáctky a háček opět desitka, pod něj dvě zrnka a jdeme na to. Prohazuju jen dvě tři hrstičky a po půl hodince, když se nic neděje, se přesouvám asi o sto metrů proti proudu. Tady přichází po deseti minutách slušný drbanec. Po chvilce, když se nic nedějě, tak to vytáhnu a přehodím. Trvá to znovu asi deset minut a prut jde do luku. Zásek sedí a hned vím, že je to anebo parma nebo velký tloušť. Rybka se drží u dna, pak se snaží zavrtat někam do břehu, ale nic tu není. Když ji přitáhnu jen na pár metrů, začne fakt rodeo - prudké výpady hlavou dolů do hloubky ohýbají můj avon skoro po celé jeho délce. Ale všechno drží a asi po dvou minutách končí tenhle super tloušť v podběráku. Naprosto parádní ryba. Do vytoužené šedesáticentimetrové hranice sice zbývají ještě tři cenťáky, ale i tak mazec. Pak pokouším štěstí dál a na dalším fleku mám podobný zaběr, ale při prvním výpadu se ryba vypne, nevadí. A pak už je večer a teplota padá a ať se snažím sebevíc, nemám už ani ťuk. Tak hajdy domů, na první návštěvu teda paráda... že by štěstí začátečníka? Uvidíme, příští týden se mi snad podaří se sem vrátit.

Kanál mě netáhne, je to furt to stejné. A čím více čtu, tím více se kdesi v dáli rýsuje vysněný koutek - jezírko, rybníček, kde je klid a slušná kapří osádka i s nějakým tím bonusem. Takže projíždím mapy a hledám. Včera a dnes mě to zaválo zase směrem Colditz, ale pár kilometrů před městem odbočuju do polí a na lesní cesty. U malého dubového lesíka tady stojí malý rybníček, který vypadá velmi slušně a já jsem nadšený, dokonce tady není ani nepořádek. Dávám tomu asi dvě hodinky, pak přichází pomalý záběr a je z toho krásný cejn. No, takového jsem už dlouho nechytl. Ženuška je tentokrát se mnou, takže se dozvídám, že rybičku jsem si chytnul, ale chceme ještě do lesa na houby. Takže to balím a jdeme. Ale i tady se zadaří, nejhezčí houby našla Káťa, ale já ji aspoň předehnal co do počtu. Kolem páté jsme doma, moc fajn den.

Dneska se vydávám znovu na místo činu, ale jsem nějaký nerozhodný. Zakrmuju i místa, které nemají vůbec smysl, jako kdybych zapomněl, jak na to. Připravil jsem si peletky dvou různých chutí, ale nemám ani potah. Nakonec beru plechovku kukuřice a zakrmuju znovu několik míst, sleduju, jak se na tom včerejším dělají krásné bublinky a tak jdu na věc. Teď nebo nikdy, říkám si. Ach jé, já trotl nedávám pozor, pin se rychle roztočí a než mám prut v ruce  a můžu něco dělat, ryba je ve větvích nalevo ode mě... mám tam devatenáctku návazec a desítku háček, nechavám to nějakou chvíli ležet, ale nic se neděje... ryba je pryč. No aspoň mám jistotu, že tohohle se rybka zbaví celkem bez potíží. A pak už nemám ani ťuk, ať se snažím sebevíc. Teplota klesá na devět stupňů, vítr se tiší a přichází večer a s ním neskutečné zalovení nějakého dravce. A takhle to pokračuje dobrou hodinu, nechápu, kde se tady v takové louži vzal takový predátor. Čekám, až je úplná tma, pak pár pohledů nahoru, hvězdy jdou tak krásně vidět, ach jo. Ale vysněná voda to není. Rychlostní cesta vzdálená jen pár stovek metrů to dost kazí a když už je večer a nejezdí tolik aut, doléhá sem rachot z nedaleké těžby písku. No jo no, bylo by to fajn, najít svůj sen hned napoprvé, ale moc dobře vím, že takhle to nefunguje. Holt budu se muset poobhlídnout jinde.