Už jsem si i několikrát zoufal... vždy mi do toho něco vlezlo, až dnes se to povedlo a kolem desáté uháním konečně na ryby. Nemám nic připraveného, ale je mi to jedno, prostě plechovka kuku a bude. U vody sedí starší kolega, tak trochu vyzvídám... prej ani potah, hmm, že by to ještě nezačalo? Tomu se mi nechce věřit, spousta keříků už má malé lístky, švitoření a zpěvu všude kolem, v rohu pak divoká švestka, rozkvetlá a v ní bzukotu jako na pouti. Na cestičce k vybranému místu pak potkávám žáby, které mi ochotně pozují do objektivu...

Prohazuju pár hrstiček a trpělivě čekám. Jsem si jistý, že tohle je to místo. Vítr sem žene vodu a kousek ode mě je ve vodě strom - líp to snad už ani nejde. Ale ouha, takže po asi dvou hodinách přesun na jiné místo a pak přesun autem do obchodu na kafe a něco na zub. Ani potah. Dumám, co je špatně. Ale na nic nepřicházím. Vracím se a zůstávám až do tmy. Ostatní to už dávno zabalili... taky bez kontaktu.

Ještě chvilku, tak dlouho jsem nebyl... sedím tu sám, jen sem tam ještě zmerčím netopýra. Osamělá lyska vyřvává, to takhle vítá noc? Spíš mám pocit, že je to volání po společnosti, ale nikdo neodpovídá, ani nepřilétá, kdo ví, co se tady v noci děje a před čím má strach...

O půl osmé musím balit. No tak jo, vy potfory, tak zase někdy, dneska se vám nějak nechtělo, ale je mi to fuk, krásné to bylo, krásné...