Včera večer jsem ještě rychle zajel k řece, ale nebylo to správné rozhodnutí. Vydržel jsem tam skoro do půlnoci, mezitím spadla teplota k mínus dvoum stupňům a neměl jsem ani potah. Ale bylo krásně. Jen sem tam za mnou projelo auto a na druhé straně párkrát vláček, jinak bylo ticho. A měsíc svítil tak, že jsem i párkrát zahlédl třepetavý pohyb netopýra. Přemýšlel jsem, že bych tam přespal, ale ke konci bylo všechno tak omrzlé, že jsem to raději neriskoval.

Dneska jsem si ráno namíchal krmení, přidal k tomu všemu jen malou plechovku kukuřice a zajel na kanál. Už okolo jedenácté dopoledne bylo patnáct stupňů, takže na procházku kolem najít nějakou tu rybku už jen v mikině. Vál jihovýchodní větřík a čeřil hladinu tak, že bylo jen stěží něco vidět. Jen na břehu jsem našel ožrané zbytky něčeho většího, ale nejsem si jistý čeho. Zakrmil jsem si při tom dvě místa a na tom prvním jsem ani nestačil dopít pivo a drncání do špičky signalizuje záběr. Po záseku odpor nic moc a třepetavě to rejdí jako plotice nebo perlín, ale nakonec se z toho vyklubal kapřík. Až teprve tři čtyři metry od břehu ožívá a začne bojovat. Nechávám ho vydovádět. Vítr se teď utišil, hladina je klidná a v čisté průzračné vodě pozoruju jeho pohyby a výpady. Něco kolem tří kil. Fotka a čau ty loupežníku. Myslel jsem, že vystřelí jako torpédo ale ne, odplouvá pomaličku, před prvním pruhem podvodních travin se na chvilku i zastaví snad jakoby přemýšlel, co se to s ním vlastně posledních pár minut dělo.

Pak jdu na flek číslo dvě. Mám trhavý záběr, ale nic z toho není... kapr to nejspíš nebyl, možná plotice. Sedím ještě hoďku a jen v tričku, slunce do mě pere, po té včerejší noci to bodne. Ještě znovu zakrmím první flek, možná se zítra vrátím, má být znovu takhle hezky.

Dnes se podíváme do Japonska. I když je to země relativně malá, je hudebně velmi bohatá a má toho hodně co nabídnout. Pro dnešek jsem tedy vybral velmi povedený mix známých i méně známých filmových melodií. No, Quentin by měl určitě radost. Přeji příjemný poslech.

www.youtube.com/watch

Fallon's Angler je anglický časopis, který spatřil světlo světa relativně nedávno. Mezi známými autory (např. Tom Fort, Chris Yates, Mark Walsingham etc.) se objevuje vyprávění méně známých nebo i neznámých rybářů. Všechny ovšem tak nějak spojuje láska k přírodě, k rybaření, úcta k přátelství a talent nebrat to všechno moc vážně. Na osmdesáti stranách se tak v každém čísle objeví příhody z muškaření, přívlače, kaprařiny nebo i chytání s postarším tradičním vybavením, vše navíc doprovázeno moc hezkým fotografickým materiálem. Navíc má tenhle časopis i profil na YT a Soundcloud a propojuje tak psané slovo s filmem a hudbou. Další plus je určitě i jeho formát, oproti normálnímu a4 je o něco menší (25 x 17 cm) a tak se dá strčit do větší kapsy a při čekání na záběr si pak přijemně krátit dlouhou chvíli.

No, publikum si tenhle časopis zřejmě našel, momentálně už je možné koupit číslo 25, přejme mu jen to nej, určitě si to zaslouží.

John Wilson je díky nesčetným televizním sériím a knihám znám širokému publiku. Zvládnul toho za život hodně a už jen všechno shlédnout nebo přečíst, to by dalo asi hodně práce. Já jsem dnes vybral jeho film Centre-Pin Fishing in Southern Chalkstreams, kde nám ukáže, jak se pomocí centrepinu chytají lipani, oukleje, lososi a kapři. Jakožto někdo, kdo chytá s pinem rád a často, musím poznamenat, že to není tak jednoduché, jak to v tomhle filmu vypadá. Ovšem o to větší je radost, když se daří. Tak tedy hezkou podívanou.

Neměl jsem ani čas si včera někam zajet zakrmit, takže jsem se rozhodl pro tuhle mini pískovnu, kde jsem už letos nějaké násaďáky chytnul. Kolem druhé odpoledne jsem si namíchal krmeni, udělal pořádek v brašně, navázal to všechno nanovo s ostrým háčkem, dal pak v rodinném kruhu ještě kafčo a jelo se. Vítr foukal z východu a z téhle strany, jak je aktuálně ve zprávách vidět, ještě nic dobrého nepřišlo. Jenže já mám absťák, posledních pár dnů jsem doslova hypnotizoval swingery v různých YT filmech a jsem tady, protože chci jízdu. Krmení mám asi kolem litru, je docela hrubé, k tomu jsem přidal zbytek plechovky, tak do toho. Zakrmuju si dvě místa, jedno přímo proti větru, který sem žene vlny na takovou loužičku věru nemalé. Druhé pak trochu bokem... to kdyby chtěly rybky raději klid. Pak se vydávám na protější stranu na pokec s rybářským párečkem asi tak starým jako já. Vyklube se z toho velmi příjemná půlhodinka a se i zasmějeme. No a pak dávám každému fleku půl hodinky, mezitím zakrmuju ještě jeden, ale nic se neděje. Až o dvě hodinky později se na místečku číslo jedna kroužek přilepí k prutu a rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr je to tam. Po záseku milý kapřik proletí po hladině dobré tři metry a i když vidím, že to není žádný obr, rve se všechna čest. Ale tentokrát jsem nechal avon doma a chytám s proutkem, který už vytáhl jiné rybky, takže to všechno trvá jen pár sekund a milý kapřík si může zapózovat do objektivu. Tak teda dík, mise splněna, vracím se spokojen domů.