Předpověď na dnešek nic moc, ale stejně jedu. Tentokrát mám s sebou jen chleba a plechovku kuku... příprava velmi podceněna, ale i tak si věřím. U vody je fajn a ani tak neprší. Všude vyběhnutá zvěř v polích, spousta ptáků i nějaký ten hmyz kličkuje mezi kapkami deště. Jdu na stejné místo jako minule. Cestou tam zkouším nové tři fleky, ale ani ťuk. Tak, konečně na místě. První nához, beng, je tam. Neuvěřitelné. Takový skoropade, pouštím ho kousek dál po proudu. Tlouštík se při zdolávání docela rozdováděl, i když ještě asi hodinku sedím, jsem bez kontaktu. Rozhoduju se to omrknout ještě dál proti proudu, ale nic příhodného nenacházím, navíc se rozpršelo a tak zdrhám zpět k autu a přejíždím na stoják. Zakrmuju si slibný flek a pak asi půl hoďky čekám, než se počasí trochu umoudří. Nakonec zakrmím ještě další dva fleky, u kterých si myslím, že by to mohlo klapnout. No a netrvá to dlouho, kroužek poskočí a já si užívám pěkné rodeo - prostorově jsem dost omezen, napravo i nalevo mám ve vodě větve, takže po záseku držím rybku, co to jde... Uf, všechno vydrželo, na břehu koukám na pěkně vybarveného lysečka. Paráda, na jemný proutek fakt zážitek. Zkouším to o kus dál pod stromy, tam se nic neděje, tak se vracím a dělám dobře. Za pár minut kroužek pomalu stoupá vzhůru, na nic nečekám a sekám. Ale ouha, asi jsem tady přehlédl nějaké větve pod vodou - milému kapříkovi stačil jeden výpad a je pryč. Co už. Dokrmuju a střídám ještě jednou obě úspěšné místa, ale už nemám ani záběr. Bažanti už taky nejdou slyšet a cestou k autu si všímám, že srnky už taky zmizely... ještě jeden pohled... jak je ta jarní příroda intenzivní... tak zase někdy.

... a doma pak bomba - Ding nádherně přehrál Nepomniachtchiho a vyrovnal na 3:3... jen tak dál chlapče...