Něco po desáté vyrážím, tentokráte na další pro mě neznámý a nechytaný úsek. Včera večer jsem si prohlížel pár míst na online mapách a rozhodnul se zase se posunout kousíček proti proudu. Parkuju tentokrát u vesnice na pevné silnici, nechci nic riskovat. A pak asi dvacet minut chůze zimní krajinou... všude bílo, ticho, jen pár vran opodál.

Hned první místo slaví úspěch - rozhraní hlubší tišiny a proudu vydalo po asi deseti minutách hezkého tlouště. Nejdříve zaklepal dvakrát na špičku (to už jsem vstával...) a pak se špička lehce přihnula a už tak zůstala. Zásek... ryba jde do hloubky do proudu, proutek se ohýbá, ale voda je studená a je to znát... celkem bez problémů přitáhnu rybku k sobě a do podběráku. Nechávám ji v takové louži u břehu a vše nejdřív přichystám... v tomhle počasí se snažím zkrátit obvyklou procedůru jen jak to jde. Tak hele dík a plav. A já se vydávám kousek po proudu. Ale ať se snažím sebevíc, další čtyři místa zůstávají hluchá. Možná je to tím, že neustále padá snih - řeka se zvedá (dnes teklo skoro 70 kubíků...), ale teplota vody určitě klesá. Nevadí, vydržel jsem tam skoro čtyři hodinky, vypil všechen čaj, pak ještě procházka na druhou stranu a pak už domů. Celou dobu mínus jeden stupeň... no, docela mi to stačilo... tvrdé moc nemusím, ale asi si doma jednoho frťana na zahřátí dám. Doma kolem čtvrté... konečně... utahaný, ale spokojený.

Po práci sbalit termosku s čajem, něco k zakousnutí a jedu. Včera mi přišlo poštou něco dobrého pro rybky, tak to musím vyzkoušet.

Na místě vládne už zimní atmosféra a jsem docela rád, že na první flek se dostávám ještě za světla. Pod háček do gumky malinkou peletku, trošku těsta k tomu, prokrmit a nahazuju tady do tišiny za keřem... známý to flek, vím, že tady jsou. Do pěti minut se špička přihne, zásek jde do tuhého a za chvilku na mě kouká z podběráku slušná rybka... padesát dva, hm, celkem slušné na rozjezd. Tak plav...  a co já? Tlouštidlo při zdolávání trochu řádil, takže ani neuvažuju, že bych ještě jednou nahodil. Ale domů? To ne.

Už je dost šero a než se dostanu na flek, který mám v mysli, je už tma. Tenhle úsek řeky jsem nikdy nechytal, pamatuju si jen mlhavě něco z map na gůglu. Všude jsou tu stopy zvěře... jak tady na mě něco vyběhne, to bude legrace. Celý tenhle úsek je táhlý ohyb, možná snad půl kilometru dlouhý. Sedím na jeho samém začátku na vnitřní straně, jen kousek ode mě je nějaké křovisko ve vodě. Mezi ním a mnou je celkem klidnější proud, takže tomu dávám asi půl hodiny, ale bez odezvy. Vracím se směrem k těm nejhustším křovinám a razím si cestu k vodě. Tak tenhle flek se mi zamlouvá moc. Pro tmu sice nevidím, jestli je tu hloubka, ale jelikož se tady řeka zase semkla a na druhou stranu je to jen asi třicet metrů, moc si slibuju od příbřežní asi patnáct metrů dlouhé zony s velmi mírným proudem. První nához a zjišťuju, že takhle to dál nepůjde, nic nevidím - na špičku montuju světýlko a zvětšuju háček i sousto pod ním. První záběr přichází asi za deset minut, ale zásek jde do prázdna. U druhého záběru si nejsem jistý, nakonec sekám, ale je to jen větvička a listí. Třetí záběr mi protočí i pin, ale zásek opět do prázdna... no krucinál... tak znovu... ještě kontrola... všechno sedí, tak to tam posílám. Deset minut se nic neděje, pak dva menší drbance a hokejka jak v létě. Po záseku voda exploduje a následuje výpad do proudu ode mě pryč... ale kámo tak nějak jsem s tím počítal... i když je tohle už zimní chytání, o nějaké jemnotě nemúže být ani řeč, takže výpad končí celkem rychle skoro u mých nohou... tak prej ne, ještě jednou to zkusí napálit pod keř po mojí pravé ruce, ale protože mu nedávám ani metr, přichází kapitulace. Paráda, rybka sice o cenťák kratší než ta první, ale adrenalin dobrej.

Balím, už hodinu mám promočené boty, páč jsem nedával pozor a sjel do louže za mnou, dost to studí. Mám to k autu dobrou půlhodinu ostré chůze, aspoň si vychutnávám to ticho a nádhernou atmosféru. V osum večer doma, spokojený jak blecha.

Inspirován houbařským vláknem vyrážím směr les... nějak tomu nevěřím, skoro konec listopadu, ale světe div se - za dvě hodinky v lese nasbíráno pár hříbků, něco kovářů a kozáků, sem tam suchohřib a ještě pár bedel na zitra na osmažení k obědu. Neuvěřitelné, něco takového nepamatuju. Ale je vlhko a přes den tady máme kolem dvanácti stupňů, v noci kolem šesti, tak asi je to pro houby ok.

Poté se přesunuju směr řeka. Tentokráte vybírám úplně nový flek - ohyb řeky kousek od staré nefunkční papírny. Zaparkuju a jdu k vodě. Nevím, co to mám dnes za den, tenhle moment asi hned tak nezapomenu... stojím na břehu a ani ne tři metry přímo přede mnou ve vodě snad po kolena stojí krásná parma. Ani se nehnu. Ona taky ne. Nádherná ryba... nic nedělá, nehledá potravu, prostě tam jen stojí. Chvíli ji pozoruju, pak opatrně krůček za krokem kolem ní projdu proti proudu. Sonduju, jestli jich je tady víc, ale žádnou nevidím. Pomaličku se vracím zpátky, parma se hnula více do hloubky, ale furt ji na jemném kamínkovém dně krásně vidím. Co teď? Mám s sebou vařené konopné semínko a masňáky, rozdělám k tomu trochu krmení a zakrmuju dva fleky. Až se setmí, jdu na to. Ale byla by to moc velká náhoda, kdyby to takhle fungovalo. Něco před osmou večer balím, bez kontaktu.... ale s vědomím, že tady jsou. Možná zítra...

Dnes něco trochu tvrdšího, ale velmi subtilního: americká kapela z Nashville "All Them Witches" a jejich album z roku 2015 Dying Surfer Meets His Maker. Další komentář zbytečný, naprosto vynikající.

www.youtube.com/watch

Krátký film o rybaření na řece Wye v Anglii s legendou Bobem Jamesem. Na druhé fotce začátkem devadesátých let při točení A Passion For Angling... už tehdy známý specialista a allrounder - tedy rybář, který chytal rád všechny druhy ryb. Taky to bylo v některých dílech znát - Chris Yates, tehdy kaprař tělem i duší, tady od něj dostal párkrát na frak i při chytání obyčejných hrouzků...

Později Bob James tak nějak z televizních obrazovek zmizel - věnoval se vyvíjení rybářkého náčiní, kdo na to měl prostředky, mohl si ho najmout jako rybářského průvodce a zároveň zasedal v několika rybářských asociacích. A také samozřejmě chodil na ryby. Jak se z tohoto krátkého filmu dozvíme, na řece Wye chytá pravidelně už 28 let a stále si to užívá. Neukáže zde nic převratného, nechytne žádnou obrovskou rybu, přesto se film podle mě povedl, takové párminutové vyznání lásky k jedné řece a zvláště jejím fousatým obyvatelkám.

www.youtube.com/watch