Do třetice všeho dobrého a tak se kolem dvanácté vydávám znovu k řece. Parkuju na stejném místě jako včera, starší kouli těsta strčím do jedné kapsy, do druhé foťák a jde se. Dnes je den domácích úkolů, mám v plánu si to tady poctivě okouknout a pak jak se mi bude chtít... a nebo si na chvilku nahodím a nebo to sbalím. U vody prokrmím jako pokus flek, kde jsem včera vytáhl jedinou rybku. Pak ještě asi o dobrých sto metrů dál prokrmím naprostou tišinu... včera jsem si tady vylámal nějaké křoví, abych se sem vůbec dostal a aby šlo vůbec nahodit a jdu dál. Poslední místo je bobří stezka, řeka tu musí být velmi hluboká, protože na druhou stranu je to snad dvacet metrů... letí tam zbytek krmení. Další dvě hodiny poctivě šlapu nejdřív kousek po proudu a pak proti až do vesnice, na most a na druhou stranu. I nějaké rybky jsem vyplašil, bohužel kormorány taky. 

Zpátky u auta dávám sváču a nakonec se rozhoduju pro rychlý pokus. Na prvním fleku je to jak přes kopírák, po pár minutách se špička přihne a je tam... menší ryba... ani neměřím a čau. Než dojdu na druhý flek, zvedá se vítr a začínají poletovat krystalky ledu, ale dole u vody v křoví je klid. Dokonce takový, že záběr vidím krásně podle toho, jak se jemně napíná a povoluje vlasec. Po záseku se rybka obrátí na hladině... hned ji naviguju k sobě a podle velikánské huby, kterou na mě z vody tenhle tloušť vystrčil, vím, že tohle už malá ryba není. Na břehu rychlá procedůra... trochu pokřivená, ale celkem vypasená třiapadesátka, paráda. Rychle na třetí flek. Tady mám několik potahů, bez toho abych něco seknul. Jako poslední vytahuju chuchvalec listí a trav... nejsem si úplně jistý, jestli všechny ty drbance atd. byly opravdu jen od bordelu ve vodě... ale to už je teď jedno, hajdy domů. Ale na tohle místo se určitě ještě někdy vrátím.

Než dojdu k autu, je tma. Doma něco před šestou.