Říkal jsem si, že úplně ty největší kapely a hvězdy sem dávat nebudu, ale tady udělám vyjímku. Vpravdě mistrovské dílo... melodie, texty, emoce... prostě dokonalost. Dámy a pánové, dnes v hudebním okénku Stone Temple PIlots a jejich MTV Unplugged z roku 1993. K mým nej patří Sour Girl a samozřejmě Atlanta. Přeji hezký poslech. 

Odpoledne mám volno a tak jedu ke kanálu dát si u proutku pivko. Ale na místě měním plán... sluníčko svítí, je teplo a tak se vydávám na procházku hledat ryby. Za hodinu a půl jsem prošel obě strany od mostu k podjezdu hlavní silnice a kromě malých perlínků u břehu neviděl nic. Nakonec se rozhoduju pro plán, který jsem měl v hlavě už i minulý rok. Na jednom místě rostou jen pár metrů od sebe dvě mladé vrby a nalevo od nich jsem lapnul moc pěkné ryby. Odstraňuju něco starého rákosí, tak abych tam dokázal nahodit. Zakrmuju partiklem a vychutnávám pivko, vše je, jak má být. Asi o půl šesté balím, dokrmím a mizím.

Budím se něco před jednou ráno, ve dvě už mám nahozeno a zachumlám se dole u vody do spacáku, že to dospím. Je šest stupňů, stále vane svěží větřík z východu, ale zima mi není... ale spát taky nemůžu. Tak tam tedy ležím a koukám na tu stříbrně vytečkovanou věčnost nade mnou... 

Rrrr... r... r... rrrrrrrrrrrrrrrr... a jede. Rychle ze spacáku ven, nasadit gumáky a letím k prutu. Rybka se dere vehementně směrem doprava, pár výpadů je takového rázu, že si troufnu pomyslet na nějakou z těch lepších. Aha, teď si to rozmyslela a jede doleva, daří se mi ji brzdit... jen opatrně starý brachu. Ještě podběrák do vody a čelovku na hlavu... blik... a ryba je hned u dna, kde jezdí ze strany na stranu a nedaří se mi ji zdvihnout. Ale po nějaké chvilce asi dochází síly a tak se u hladiny ukazuje světlé tělo. Ještě jeden výpad a pak už promluví podběrák. Nahoře na hrázi procedůra jako obvykle - skoro stejný lysec jako ten první pár dní zpět, jen o fous delší. Ale po bojové stránce neskutečný rozdíl... díky ti heilige Petrus. Kapříka pouštím o kousek dál a mažu domů to dospat. Je půl čtvrté a obzor směrem severovýchod už bledne.

Plánoval jsem to na první přespání u vody - svačinka s láskou připravená, exquisite music, něco dobrého na pití a kolem osmé vyrážím. Tentokrát vsázím na malý partikl. Vybírám dvě místa a na každé z nich letí tři velké krmné koule nadusané řepkou, pšenicí, ptačím zobem a trochou kuku z plechovky. Usazuju se pod mladou vrbou, a než se úplně setmí, přeposlechnu si první vybrané album... teda skoro. Přerývané mručení pinu ná za následek přerušení uměleckého zážitku... sluchátka jsem odhodil v zápalu boje i s čepicí kamsi... proutek hned v ruce a tentokrát si kapřík nebere ohledy a jede... jen trochu dobržďuju a opatrně stupňuju tlak. Cajk, všechno drží a tak už si taky neberu servítky a manévruju rybku hezky zpět ke mně. Sem tam sice ještě zkouší vyrazit, ale jsou to maximálně dvou třímetrové výpady. V podběráku se tak celkem brzy nachází další lysec a já mám jednoduše radost, že to tak rychle klaplo. I když je kapřík stejně dlouhý, jako ten minule, není to takový tlusťoch. Ale všechna čest, rval se parádně. Pouštím ho o kousek dál a jdu na druhý flek. Citelné ochlazení a brzký úspěch mají za následek radikální pokles motivace... vydržím ještě něco přes hodinku. Před půlnocí to balím a jedu domů na sklenku červeného. 

Později hlásí déšť, takže kolem jedenácté jsem na cestě k vodě. Tentokrát nic nevymýšlím, trocha krmení a plechovka kukuřice, zakrmit si tři fleky a hotovo. Na tom prvním vychutnávám jaro v plné síle, všechno kolem kvete, odstínů zelené až oči přechází, všude něco šustí, létá, běží... jen já tu v klídku sedím a svačím. Pak se vydávám do blízkého okolí na procházku cvaknout něco hezkého. Zpátky u prutu zjišťuju, že je v jiné poloze... ale ryba se nesekla, ještě chvilku čekám a když se zase začne špička ohýbat, sekám... ale nic z toho není. No nic, je jedna hodina, přesuneme se. Zůstávám sedět nahoře na hrázi a přemýšlím, kolik hezkých ryb už jsem z tohoto fleku vydoloval. Asi po deseti minutách se zvedá vítr a mraky nad hlavou těžknou a potemněly, říkám si, že tohle je vlastně dokonalé big fish počasí a ... rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... a je to tam. Žádná velká vojna s Turkem se nekoná, kapřík je ze sorty vychcaných a snaží se zavrtat do podvodních rostlin skoro pod nohama. Uznávám, že na tomhle místě celkem efektivní technika, ale ne na začátku května, takže jednou zapáčím a končí v podběráku. Nechávám ho dole, vše připravím a pak rychlá procedůra... sedmdesát čísel a sedum kilo - díky Sv. Petře, moc velkou radost si mi udělal. Zpátky ve vodě kapřík na nic nečeká a je pryč a jelikož se pěkně rozpršelo, tak já taky.

Dnes návštěva ze Skotska - duo Boards of Canada. Co k nim dodat... velmi subtilní, evokující dětství a dávno zapomenuté vzpomínky, uklidňující... ale hlavně moc povedené.

www.youtube.com/watch