03.04. Mulde
Někam vypadnout... kamkoliv... prostě pryč od práce... oddechnout si od lidí... změnit na chvilku, jak se říká, tapetu. Proutek beru s sebou a po poledni razím směr řeka. Jestli vyjde počasí, tak bych i přespal, ale to asi neklapne.
Tentokráte se posouvám o notný kus po proudu, ale po asi hodince bez kontaktu a naprosté absenci snad všeho živého ve vodě, se vracím na fleky z minulých vycházek. Ověřené místečka, spolehlivá nástraha... to by mohlo klapnout. A tak se nořím do kolotoče zakrmování a přesunů, abych pak po dvou hodinkách s prvním náhozem zjistil, že ani tady to nebude jednoduché. Zkouším to s pidinástrahou i celkem pořádným soustem, v proudu, v tišině, v hloubce i u mělčin a výsledkem asi za pět hodin je krásná nula a k tomu dvakrát mokrý od bleskové bouřky, která odešla tak rychle, jak přišla. Hmm. Ale aspoň jsem si vyfotil duhu. A i tak tam bylo nádherně. A vůbec to byl povedený výlet. A i bez rybky, holt někdy stačí jen tam někde u vody být.
Prázdniny
Tak jako vždy byla to akce vydařená. Počasí nám přálo a co jsme kolem viděli, u srdíčka hřálo.
Kinobox
Chleba, proutek a centrepin, více netřeba. A pak už jen staré mapy a hledat, kdeže by mohli potomci nejstarších chovaných kaprů v Anglii ještě přebývat. A i když tyhle ryby nejsou velké, ty staré rybníčky a jejich kouzelná atmosféra to bohatě vynahradí.
16.02. Mulde
No, konečně jsem se taky dostal k vodě... na netu spousta fotek krásných velkých ryb a já furt v zápřahu. Hmm, takhle by to teda nešlo, a i když zase valí spousta vody, vyrážím na oblíbený úsek. Nejdřív zajedu na stoják poblíž a rozkrmím tři fleky... teda jaro je tady, ptáčci, sněženky a jednoho ušáka jsem vyplašil. Pln optimismu přejíždím na řeku, že se tady stavím tak o dvě o tři hoďky později. Ale ouha, optimismus po dvou hodinách bez kontaktu pomalu vyprchává a říkám si, že asi něco není úplně tak, jak jsem si to představoval nebo předpokládal...
No nic, jde se na kapry... ještě včera jsem byl pilný a můj avon trochu převázal, kdesi jsem vyštrachal i první očko s achátovou vločkou, vyvázal ho zelenou nití... teď na sluníčku radost pohledět. Dávám malé pivko a je mi fajn. Ještě nějakou tu rybku. Ale prej dneska ne, tak to po dvou hodinách bez kontaktu balím a jdu zpět na řeku.
A nakonec se sv. Petr slitoval a jednu rybku mi poslal. I když na fotce nevypadá, má třiapade a dvě kila. Dvakrát to při zdolávání napálil takovým způsobem, že jsem nejdřív i pochyboval, jestli to vůbec bude tloušť. Krásnej a podle stavby šupin z tohohle místa nová ryba.
Procházím a zkouším to ještě až do tmy, ale už nic nepřijde. Neva, i tak se jede domů moc dobře...
Jukebox
Dnes se vydáme do abstraktních světů dvou velikánů Ambient music, kterými jsou Brian Eno a Harold Budd. Tihle dva spolupracovali na několika albech, pro své muzikální okénko jsem vybral hned to první The Pavillon Of Dreams z roku 1978. Nechme se unášet...