Někam vypadnout... kamkoliv... prostě pryč od práce... oddechnout si od lidí... změnit na chvilku, jak se říká, tapetu. Proutek beru s sebou a po poledni razím směr řeka.  Jestli vyjde počasí, tak bych i přespal, ale to asi neklapne.

Tentokráte se posouvám o notný kus po proudu, ale po asi hodince bez kontaktu a naprosté absenci snad všeho živého ve vodě, se vracím na fleky z minulých vycházek. Ověřené místečka, spolehlivá nástraha... to by mohlo klapnout. A tak se nořím do kolotoče zakrmování a přesunů, abych pak po dvou hodinkách s prvním náhozem zjistil, že ani tady to nebude jednoduché. Zkouším to s pidinástrahou i celkem pořádným soustem, v proudu, v tišině, v hloubce i u mělčin a výsledkem asi za pět hodin je krásná nula a k tomu dvakrát mokrý od bleskové bouřky, která odešla tak rychle, jak přišla. Hmm. Ale aspoň jsem si vyfotil duhu. A i tak tam bylo nádherně. A vůbec to byl povedený výlet. A i bez rybky, holt někdy stačí jen tam někde u vody být.