Tentokrát na úseku, kde jsem ještě nikdy nechytal. Parkuju kousek za malebnou starou vesničkou, k vodě je to jen pár metrů přes hráz, jarní příroda všude kolem... moc se mi to tady zamlouvá. Procházím pak asi dvoukilometrový úsek, v kapse moje těsto speciál, vybírám si tři fleky na rozhraní tišin a proudu, a trošku si to prokrmím. Jsem docela překvapený, kolik nade mnou krouží dravců, vůbec všelijakého toho hemžení kolem, až okem skoro nezachytitelného. Je už jedenáct hodin dopoledne... o kus dál přelétává hejno jeřábů, na poli pod nimi kráčí pomalými rozvážnými kroky čápi a naproti přes vodu postřehnu jen poskakující bílé zadky srnek. Tak pravda, je to tady pod ochranou, nesmí se tu skoro nic, ale chytat podle nejnovějších zpráv stále ano, tak jdu na to.

Hned na prvním místě přichází asi po pěti minutách trhavý záběr. Po záseku erupce na hladině a ryba si bere dva tři metry, až koukám... teda nejsem si jistý, jestli je to tloušť. Pak ale zahlídnu ploutve a hubu a je to jasné. Chvilku to trvá než ho navedu do podběráku, nechce se mu ode dna, ale pak už se můžu jen radovat. Krásných pětapade a hlavně hezky macatý, stoprocentně přes dvě kila. 

Další dva fleky bez záběru, na posledním všechno trhám... jsem tady pod stromy a i když jsem to předtím sondoval, asi tam přece jen nějaká ta větev ve vodě bude. Navazovat se mi to znovu nechce, i tak jsem spokojený velice. Ještě chvíli se brouzdám bosky v trávě i v řece a pak je čas to zabalit. Jestli se poštěstí, tak je půjdu poškádlit i zítra. Tak čau řeko a dík.