Pod názvem Jaga Jazzist spolu od roku 1994 hraje a tvoří několik norských muzikantů. Styl? Těžko popsatelný, trocha jazzu, trocha elektroniky, sem tam groovy, sem tam vážně až lehce smutně, ale hlavně upřímně a živě. A Livingroom Hush (2001) je jejich první známější album a myslím, že se opravdu povedlo.

 www.youtube.com/watch

Někdy se prostě sejdou dva lidé a hned od prvního okamžiku je jasné, že tohle setkání bude znamenat nejen krásné přátelství, ale bude bohaté i na vzájemnou inspiraci a spolupráci. Hugh Miles a Chris Yates jsou známí široké rybářské veřejnosti díky nezapomenutelné sérii A Passion For Angling. Tahle v řadě druhá spolupráce (moc si přeju, aby byla ještě další, ale to už se asi nestane) sice není tak slavná, ale určitě si zaslouží pozornost také. Znovu se ocitneme na březích starých jezer a rybníků kdesi v krásné anglické krajině a v průběhu několika měsíců budeme znovu svědky dychtivosti a napětí při lovu vysněné ryby. Tenhle film je vlastně jakousi formou rybářského deníku zachyceného kamerou.

Sám jsem se o něm dozvěděl asi necelé tři roky zpět. Dva roky jsem pak hledal a nakonec snad s pomocí samotného Izaaka Waltona nalezl a koupil. Celý film je k vidění i na YT, bohužel kvalita není nic moc.

Pro fanatiky podobného ražení i tak nelze jinak, než vřele doporučit.

No konečně. Stále se mi nedařilo dostat se k vodě (anebo mi nebylo dobře, anebo povinnosti), až přišel pátek večer a já jedu. Plánuju, že bych zůstal přes noc, takže jsem tentokrát přibalil i spacák. Jelikož je tahle voda hlubší a zřejmě ještě velmi studená, raději jsem si kukuřici do krmení rozemlel a chytat budu na jedno max. na dvě zrnka pod malým háčkem. Poslední týden bylo docela teplo, bohužel teď se bude pár dní jen ochlazovat... i tak mi něco říká, že dneska by to mohlo klapnout...

Po příjezdu se kochám oblohou a dávám pivko. Po těch ne moc povedených posledních dvou týdnech si ho zasloužím. Začínám zakrmovat jen směsí a posílám to tam. K mému údivu mám už asi po půl hodině záběr, ale sekám do prázdna. Nu což, to bych zřejmě čekal moc. Docela rychle se stmívá, za mnou postupuje studená fronta... snad nebude pršet. Zatím je kolem jedenácti stupňů, ale přetrvává silný (a studený) vítr ze západu. Sedím na křesílku zachumlaný ve spacáku a přemýšlím o všem možném... i o ničem... sem tam mě přemůže únava a jsem na chvilku někde daleko. Všude je ticho, nikde nikdo, ani ptáček nepípne, v posledním světle vidím ještě sem tam přeletět netopýra. Pak si vyzouvám boty a vlezu do spacáku celý a dumám, v kolik hodin že jsem to tady měl minulý rok záběry... Kolem jedenácté přemýšlím, že to asi zabalím... RRRRRRRR... Aha. Jak se snažím rychle vstát, podjedou mi i se spacákem nohy a hned jsem o metr níž... ale prut držím a rybička se cuká, takže dobrý... že by lín? Ne, malý kapřík, nemá ani dvě kila a po dvou výpadech se nechá přitáhnout a hotovo. I tak mám radost, lyseček, žlutooranžový, vyděšeně mrká a lapá po vzduchu. No tak utíkej. I když už je zpátky ve vodě, ve svitu čelovky ještě nějakou dobu okouní u břehu. Dávám teď nový návazec s větším háčkem a dvě zrnka pod. Asi po půl hodině přichází krásná jízda, podle tahu bude rybka o něco větší, ale žádný obr. Tak se tam chvilku přetahujeme, kapříka si pak zvěčňuju. Tenhle při pouštění na nic nečeká, ošplíchne mě a je tentam. Sedím asi do půl jedné, pak balím, přichází déšť. Zřejmě správné rozhodnutí v pravý čas, po cestě domů se hezky rozprší...

Ale mě je fajn, moc fajn.

Jelikož chodím k vodě na lehko a většinou na jednu noc, hledal jsem něco, co by mi v nepohodě zajistilo aspoň trochu sucha. První pláštěnky z ebay nevydržely ani dva týdny a už tekly, což mě pěkně naštvalo... Vzpomněl jsem si, že mám doma stan od jedné české firmy a rozhodl se tedy od nich objednat i pláštěnku. Nejsem žádný pisatel recenzí, ani specialista na vybavení do přírody, takže tenhle krátký popis bude spíše všeobecného rázu. Přesto si myslím, že trochu reklamy si tenhle produkt zaslouží a snad to i někomu pomůže.

Tak tedy: model DUO, temně zelený, střih stejný jako vojenská ponča. Dá se jednoduše složit do válečku asi 25 x 8 cm, takže nezabere moc místa a váží něco přes půl kila. Provedení velmi kvalitní - kovové cvočky stále drží, švy jsou podlepované a opravdu nepropustné, udávaný vodní sloupec minimálně 10 000 mm. Po roce užívání je pláštěnka stále stoprocentně nepromokavá a bez závady, za což jsem jí byl už několikrát nesmírně vděčný. Pro rybáře podobného založení můžu jen doporučit. Lze dokoupit i lehkou konstrukci, poté se dá pláštěnka využít i jako mini přístřešek. 

Pro orientaci: měřím 180 cm, pláštěnku mám ve velikosti L a je pod ní dostatek prostoru pro batoh nebo brašnu... pokud přijde nárazová průtrž mračen, většinou pod ni schovám vše. Před složením nechám vždy uschnout.

Vyrábí firma Jurek.

Zítra má pršet a vůbec je na programu něco jiného, takže to vyšlo na dnešek. Po cestě jsem se stavil u kanálu (poprvé tenhle rok), rozmíchal něco krmení, zakrmil si poslední úspěšný flek z minulého roku a odjel na pískovnu. Vítr foukal zase k protějšímu břehu, takže volba místa byla jasná. Celkem rychle přišly tři záběry, ale něco bylo špatně a neproměnil jsem ani jeden... no jo no. Až něco před pátou se špička narovnala a to už na nic nečekám. Kapřík vyráží směr rákos, ale proti mé výbavě nemá šanci a tak je rychle hotovo... tentokráte šupík a má pěkně natlačené bříško. Nějak výkonostně klesám: první návštěva - to jsem chytil tři kousky, v pátek dva, dnes jeden... 

Přejíždím pak na kanál. Pod háček zase kukuřice, ještě trochu přikrmím a pak už jen čekám, zda mi štěstěna dnes nadělí. Doma jsem koukal do blogu, že prvního kapra na téhle vodě mám až začátkem května. No, to moc na optimismu nepřidá. Ale co, sem tam vykoukne sluníčko, sice furt trošku fouká, ale mám s sebou čajík a tak je příjemně. Ale o půl sedmé balím, už necítím nohy. Zjišt'uju, že nástraha je pryč, doufám, že spadla při stahování... Než odcházím, ještě trochu zakrmuju... mám velké nutkání vrátit se kolem půlnoci zpět a zkusit ještě další 2 nebo 3 hod'ky... po cestě domů ukazuje auto 5°C...